Love, Death & Robots - 2. svazek

První řadu 'Love, Death & Robots' bez jakýchkoliv cavyků považuju za doposud nevídanou metažánrovou renesanci, bezmeznou glorifikaci kreativity, a celkově jeden z nejvíce ambiciozních projektů, co kdy Netflix vyprodukoval, a který se kdy dostal na obrazovky - a s horlivým očekáváním jsem takřka dva roky očekával další revoluční příspěvek do pokladnice současný animovaný tvorby, který je v podstatě tvůrčí kolaborací nejprestižnějších animačních studií.... Ovšem tentokrát se onen inovativní tah na branku víceméně zasek na půli cesty. Samozřejmě, z hlediska formy, estetiky, stylistický variability, a celkově konceptuální i žánrový rozmanitosti nejde 'L+D+R Vol. 2' prakticky nic vytknout - dokonce i v rámci konzistence narace jednotlivých dějových fragmentů určitě druhá řada překonává kvality svého předchůdce. Jenže ač druhá řada bezpochyby vyniká kvalitativně, a nikoliv kvantitativně, negace primárně vidím v hříšně krátký stopáži jednotlivých dílů, minimálním počtu příběhově bohatých povídek, a především v impulzivní dějové složce příběhů, které většinou nemají komplexnější narativní perspektivu či pointu, a pakliže mají, tak se okamžitě vypaří do ztracena - výraznější pozitivem menšího počtu povídek je tak možnost celou řadu doslova sjet na jeden intenzivní bingewatch během necelých 90 minut - což je setsakra málo.... U 'L+D+R Vol. 2' je navíc komplikovaný i fakt, že ho nelze jednoduše vnímat jako jeden inherentní celek, ale skutečně jako různorodou antologii několika krátkometrážních příběhových mozaiek které disponují velice originální dystopickou vizí a celkově anti-utopickými premisami, u nichž trestuhodně absentoval a neskutečně mi chyběl filozofický kontext a všeobecně specifický metafyzický rozměr, který je přeci jen oním signifikantním prvkem a gró samotného seriálu.... Druhá série tak u mnoha diváků může evokovat ambivalentní dojem, že ono necelé dvouleté čekání vešlo vniveč - čímž mnoho fanouškům seriálu jako vzpomínka po 'L+D+R Vol. 2' zbyde na jejich chuťových pohárcích jistá jízlivá pachuť. Každopádně již nyní se nemohu dočkat na třetí pokračování a dalšího nekonvenčního překonávání hranic animace pod taktovkou Tima Millera - příště ale s maximálně využitým potenciálem prosím. 'Love, Death & Robots' totiž stále beru jako netradiční milník svého žánru, který se na scéně zjeví jednou za pár let.... [VERDIKT: 8,5 vražedných vysavačů z 10] (18.05.2021)

V případě LD&R je třeba brát jednotlivé epizody zvlášť. Ta různorodost je příliš veliká. A stejně jako každému sedne něco jiného, není šance hodnotit všech 8 epizod stejně. Někdo bude slintat nad obrem a infolinkou, někdo nad luxusní animací (asi polovina všeho) a někomu bude asi stačit jen víc než jedna ustřelená končetina... z mého pohledu znatelně klesla příčka přístupnosti. O holý zadek tu prakticky nezavadíte. A to o něčem také svědčí. (15.05.2021)

Pokračování úspěšné první série se z mého pohledu moc nepovedlo. Oproti jedničce jsou příběhy buď příliš filosoficky otevřené a nebo mi prostě chybělo delší rozpracování - tedy byly příliš zkratkovité nebo nedotažené. Shrnuto podtrženo, po stránce animace je to opět bomba, po příběhové stránce to dohromady dává slabší průměr. (16.06.2021)

Takový úspěch a poptávku asi nikdo nečekal. Seriál totiž se vrací po dvou letech a to dokonce s více než polovičním kvantem zábavy. Záleží, zda kvalitnější. Láska, zmrd a robůtci byla vždy jen nějaká jednohubková záležitost, která ve vás nechala všechno nebo nic. Svědčí o tom i díly, které jsou jen nějakým epizodickým vyřešením situace nebo i takové, které jsou nějakým psychickým náhledem na věc s nějakou formou literárního díla jako je i poslední díl. Asi bych neřekl, že jsou díly, které mě posazují na zadek. Alespoň ne příběhem, kterým by to mělo disponovat. Spíše jde o animaci, která je buď uspokojující nebo fantastická. A to asi stačí. Zůstává to jednohubkou, která někdy chce sežrat moudrost světa, ale vám to ani nijak nevadí, protože se to stejně někdy trefí do noty. (01.06.2021)

Nie je ešte ani polovica roku 2021 a pomyselnú cenu za najväčšie tohtoročné sklamanie si pripisuje Love, Death & Robots Season 2. Po fantastickej prvej sérii, ktorá síce mala niekoľko zádrhelov, čo je pri osemnástich epizódach takmer nevyhnuté, prišla druhá, ktorá je o vyše polovicu kratšia. Tento samotný fakt samozrejme nijako nevadí, avšak ona je aj o polovicu menej kvalitná. Zatiaľ čo prvá séria obsahovala rôznorodejšiu animáciu jednotlivých epizód, rôznorodejšie príbehy, nebála sa i o niečo viac experimentálnejších kúskov a dokonca priniesla aj pár intelektuálnejších sci-fi kraťasov. Druhá séria generuje čisto rutinný obsah, kde je väčšina príbehov buď zameraná na humor (Automated Customer Service, All Through the House) alebo sa sústredí na rutinnú akciu so síce fantastickou animáciou, ale absolútne ničím navyše (Life Hutch, Snow in the Desert). Iba jedna epizóda sa pokúša o čosi viac filozofické (The Drownder Giant), ale aj to v nie úplne najšťastnejšom podaní. Najzaujímavejším kúskom tak ostáva Pop Squad, ktorý ponúka ako vynikajúcu animáciu, tak potenciálne zaujimavý svet (kde sa nemôžu rodiť deti) a zároveň aj nejaké to napätie, avšak nie je tak vypointovaná ako napríklad vynikajúca epizóda Beyond the Aquila Rift z prvej série, ktorá mala začiatok, climax moment a koniec, zatiaľ čo Pop Squad pôsobí ako 15 minútový kúsok vystrihnutú z prostriedku akéhosi pomyselného filmu, z ktorého síce chcete vidieť viac, ale nikdy neuvidíte. V priemere tak Season 2 síce nie je o mnoho horšia než Season 1, oproti prvej sérií ponúka menej vyslovene zlých kúskov, zároveň však neponúka žiaden kúsok ktorý by vyslovene strhol a takmer všetky sa pohybujú okolo hranice ľahkého (pod/nad)priemeru a to je ten najväčší problém. Radšej si pozriem 4 zlé epizódy a následne 6 kvalitných, ako sériu s 8 priemernými. CELKOVO: 6/10 (17.05.2021)