Po životě

"Fuck me." Gervais hraje, jak jinak, gervaisovského hrdinu, který přišel o manželku a snaží se se ztrátou vyrovnat, napřed všemi obvyklými fázemi, aby docházel, ve svižném a nenudícím tempu, skrze interakce s lidmi, k většímu přijetí své situace a sebe sama... a je zajímavé, jakým způsobem se s tímhle tématem, celkově, tvůrci poprali, protože jsem dlouho neviděl tragikomedii, která by byla tak sebeuvědomělá a inteligentní a zpracovávala témata, jako jsou tyhle, tímhle způsobem. Jde z toho cítit naděje a rozum, světlejší zítřky. Ricky mě posledních pár let svými standupy, což bylo jediné, co jsem s ním poslední roky viděl, přiliš nenadchl, ale tohle mi to dost vynahradilo. (21.02.2023)

Tenhle seriál je zvláštní meditace nad životem a vztahy v něm. Potkáváte lidi, někteří s vámi poplují déle, jiní kratší dobu. Je to hodně o tom, co nabízíte, jako na každém trhu. I když v první sérii končí Tony s pozitivnějším náhledem na život, nemá vyhráno. S některými ránami se plahočíme až do hrobu a je to jen o tom, jak se s tím naučíme žít, ne, že by se to zlehčilo, či zlepšilo. Myslím, že to byl Keanu, kdo řekl "Grief changes shapes, but it never ends. (...) yep, byl to on, tuhle část už jsem ale dohledal: People have a misconception that you can deal with it and say, 'It's gone, and I'm better.' They're wrong.” Souhlasím. Na to, jak minimalistické, velmi silné, a obdobně jako včera, Burrův Immoral Compass, s taky velmi trefným závěrem, kde se emoce mísí, ale nemůžete se tomu nesmát. (22.02.2023)

Něco, co jde zakončit normálně a bez patosu se nevidí každý den. 'After Life' se ve finální sérii loučí s až transcedentálním koncem, a jak jinak, nezměrně sympatickým náhledem na život. Gervais dal dohromady neskutečně vibe minisérii o ztrátě a přijetí. Zvláštní zkušenost, kterou jsem ale nemohl trefit ve víc správný čas a zároveň to celé dát během jednoho týdne. (26.02.2023)