Hlava-22

Ve své době byl tento film průbojným činem, depatetizací války, zdůrazněním její každodennosti a také těch, kterým se běžně říkalo "týlové krysy". Nedostatková ekonomika, a tou je tak trochu svým způsobem každá válka, vytváří neobvyklou skutečnost, v níž obvyklé věci mravnosti působí poněkud nezvyklým dojmem. Kapitán Yossarian, hlavní postava HLAVY, vstupuje do děje jako člověk, o kterém nevíme, zda umírá nebo se naopak do života vrátí: je totiž bodnut do citlivého místa a není jasné, zda tento pokus o vraždu přežije. Druhá konstitutivní linie díla, umírající kolega z letadla, jehož život se snaží zachránit, se naopak propadá ze života do neodvratné smrti. Yossarian bojující o jeho život a zápasící přitom s vlastní lidskou slabostí, tvoří v díle vyvažující prvek oproti hlavní dějové linii šmeliny a rozkladu, který se koncentruje kolem vyšších důstojníků leteckého útvaru, v němž je nucen sloužit. Realita s přibývajícími metry filmu nabývá na absurdnosti a postupně stupňuje v hlavním hrdinovi pocity bezmoci a rezignace i zoufalství, protože v náznacích silových situací opakovaně zjišťuje, že je bez šance byť na malý úspěch. Unavena je ale i druhá strana: její návrh, aby se po povýšení a udělení válečného vyznamenání vrátil do americké vlasti, to naznačuje s dostatečným důrazem. Konec, umocňující absurditu děje, Yossarianovo zoufalé vyplutí na leteckém záchranném člunu, takřka ztracená pouť za ztraceným lidským obsahem vlastního života, mluví za mnohé. Připomíná v tomto ohledu stejně pudovou reakci vojáka Čonkina v nedoceňovaném Menzelově filmovém zpracování novely Vladimíra Vojnoviče ŽIVOT A NEOBYČEJNÁ DOBRODRUŽSTVÍ VOJÁKA ČONKINA. I dnes zůstává HLAVA, ta podivná právní norma, kolem které se vine děj filmu, dílem zralým a ve své sladkohořkosti a bolestnosti divácky vděčným. (20.05.2015)

Dvojí hodnocení je zde namístě. Pro analfabety, neschopné si přečíst jedno z nejlepších děl světové literatury, půjde bezesporu o odpad. Pro nás, mistry slova, kteří jsme zvládli alespoň část druhého stupně základní školy a Heller nám proto obohatil slovník o výrazy typu Natelyho děvka, pumový rozptyl a Irwing Washington (či Washington Irwing), jde o vizuální dokreslení nepřekonatelné knihy. A kromě toho, všichni máme svůj podíl. (22.05.2012)

Na margo knihy len toľko - viem o jej existencii a známosti, a nedávno som zistil, že ju mám na poličke. Aj vďaka filmu si na ňu teda určite nájdem čas. Na margo filmu - brysknejšiu a pohotovejšiu protivojnovú satiru som jakživ nevidel. Cielene sa opakovane triafa do slabín (miestami aj diváka) armádneho útvaru a zruče narába s grotesknosťou na úrovni, ktorá si vôbec nezadá s Jordanovými Buffalo Soldiers, pritom je však vo svojej absurdnosti rovnako presná a vychádzajúca z nepríjemných skutočností. Mike Nichols dokázal vo svojich filmoch vždy skvele zvládať dramatickú aj komediálnu polohu, tu však mal prácu omnoho ťažšiu - za prvé je na filme vidieť, ako nesmierne komplikované bolo uchopiť vôbec tému s takým nadhľadom a pritom zachovaním všetkého, čo sa skrýva za tým, neutopiť sa len v humore a nestratiť hĺbku. A predsa dokázal stvoriť silný film, ktorý pod ostrým výsmechom skrýva mrazivé skutočnosti a i keď zveličuje, skutočnosť je jasná. Vojna ako štatistika - počet mužov, počet zbraní, počet povinných letov. Vojna ako formalita - brífingy, pohreby. Vojna ako biznis - zmluvy, kontrakty, dodávky. Obsadenie s takýmito menami, ako inak, vynikajúce (vždy, keď vidím niekde Anthonyho Perkinsa, považujem to za geniálny ťah - a obsadiť známeho homosexuála do role baptistického kňaza je ešte odvážnejšie, ako keď ho Hitchcock vytiahol do Psycha. Orson Welles a Martin Sheen nepotrebujú komentár, keď sú niekde títo dvaja, úroveň filmu okamžite stúpne o dve úrovne. Martin Balsam tiež tak. No a Arkin je blázon :-D Akurát som celý čas nevedel, ktorý je Voight.) a potešili také drobnosti, ako realistické opálenie (holt tri roky v Taliansku nie sú len tak) - Nichols si jednoducho na všetkom dal záležať. Ale to už zachádzam do nepodstatných detailov. Prosto skvelé, knihu si jednoznačne musím prečítať. 85% P.S.: U niektorých čítam, že považovali toto dielo za nezfilmovateľné. Nuž, Nichols si teda asi zaslúži dvojnásobnú pochvalu. (08.07.2014)

Jeden z filmov, ktorý si musím kvôli svojmu názoru a zmysluplnému komentáru pozrieť po približne piatich rokoch znova. Nichols je výborný v každom žánri, takže neprekvapí, že s prehľadom zvládol aj vojenské prostredie a nemá problémy s adaptáciou slávnej knihy. Film sa mi páčil o niečo viac, ako napríklad film MASH. Mám na mysli ten od Altmana, nie seriál. Druhé pozretie ma utvrdilo v tom, že ide podľa mňa o vydarenú adaptáciu predlohy, pretože dobre funguje ako samostatný film bez nutnosti jej znalosti. Na druhú stranu ma látka nenavnadila na to, aby som si pozrel aj oceňovaný seriál. (10.01.2013)

Údajně skvělá kniha Josepha Hellera mě zatím úspěšně míjela (No on to není žádný výkon, protože vždycky si najdu důležitější činnost, než jít do knihovny. Třeba zírání z okna. A když už tam omylem zabloudím, tak mě potom musí daná knížka dva měsíce hypnotizovat z poličky, než se do ní pustím) a tak jsem si říkal, že moje šance pochopit tenhle film jsou asi tak stejně vysoké, jako šance, že bych to nandal Einsteinovi v logických hrách (Tak kdybych ho teď vykopal, tak bych ho možná i dal. Samozřejmě myslím za živa). Jenže Hlava 22 ani tak není o tom jestli pochopíte příběh nebo ne, ale jestli si tuhle černo-humornou bizarnost užijete a já se bavil královsky. A musím před Nicholsem smeknout fiktivní buřinku, protože si dokázal s filmem formálně vyhrát jako Heller s psychologií svých postav. Navíc vybral skvělé herce v čele s úžasným Alanem Arkinem a výborným Jonem Voightem, který si z války udělal společnost s ručeným omezením. Také potěšil Orson Welles v roli generála Dreedla. Plusové body navíc za kameru a hudbu. Hodně silné 4*. (02.04.2008)