Réžia:
Mike NicholsScenár:
Buck HenryKamera:
David WatkinHrajú:
Alan Arkin, Martin Balsam, Richard Benjamin, Art Garfunkel, Jack Gilford, Buck Henry, Bob Newhart, Anthony Perkins, Paula Prentiss, Martin Sheen, Jon Voight (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Adaptácia satirického protivojnového románu Josepha Hellera v réžii jedného z hlavných predstaviteľov Nového Hollywoodu Mikea Nicholsa. Druhá svetová vojna. Kapitán John Yossarian slúži u 256. leteckej eskadry americkej armády. Už mal byť dávno doma, lebo vojenským zákonom určený limit tridsiatich misií už prekročil. Jeho veliaci dôstojník, cynický plukovník Cathcart, má však nedostatok pilotov, a tak počet povinných letov neustále zvyšuje, aby žiaden z nich nemohol z letky odísť. Yossarian sa preto snaží presvedčiť doktora, aby ho z ďalšej služby oslobodil kvôli zlému psychickému stavu a vydáva sa za blázna. V ceste mu však stačí maličkosť, absurdný vojenský predpis Hlava 22...Film vznikol podľa rovnomenného satirického protivojnového románu Josepha Hellera a dodnes patrí medzi najpôsobivejšie a najlepšie protivojnové filmové diela. (STV)
(viac)Videá (1)
Recenzie (338)
Hlava 22, pro mne to donedávna byla legendami opředená knížka s ještě více mystériem zamlženou filmovu adaptací. Jenže tomu je dnes konec. Film jsem viděl a od knížky mě spíš odradil, než nabudil. Připomínal mi jeden velký fantasmagorický absurdní surrealistický sen. Jeho příběh mě málem udolal - jako když se vám zdá, že jdete po silnici a najednou je z ní řeka a pak vám náhle voda sahá až po krk. A voda se změní v sirup a vy musíte jít dál, dosáhnout druhýho břehu, protože vrátit se už nelze. Jenže druhý břeh je tak daleko, tak nedosažitelný, a ta voda pořád stoupá a už vám dosahuje pod nos a vy pořád jdete. Co taky jinýho můžete dělat? A přesně tak mi připadá tento film. Směs různých psychologických výjevů, absurdních rozhovorů a myšlenkových pochodů, flashbackování ve flashbacích, jež jsou šoučástmi flashbacků. Alan Arkin odvádí slušnou práci, jeho Yossarian je uvěřitelný a vlastně jediná jakžtakž normální postavička celé této magorické tapiserie. Příběh je vlastně velice okrajová oblast, hlavní bylo ukázat, jak je válka absurdní, jenže tam je na můj vkus absurdity až moc. Nevadí mi absurdní drama, Plešatou zpěvačku od Ionesca jsem četl jedním dechem a nemohl jsem se dosmát, stejně tak Havlovu Zahradní slavnost. Jenže tady je příliš málo humoru a příliš mnoho cvokaření, téměř žádné válčení a maximum absurdity války. A přesto je boj tím, co v lidské historii rozhodlo nejvíc a nejrychleji největší množství rozporů a krizí. Vždyť nebýt války, měli bysme tu Hitlera i s jeho odkazem dodnes! ()
Opravdu mnohovrstevnatý film o válečném šílenství, které jenom podtrhuje fantaskní finále. Knihu jsem nečetl, ale dle samotného filmu, musel být tento projekt velice náročný. Naštěstí se kniplu či kormidla chopil Nichols a natočil působivý film, ve kterém je toliko radosti a smutku, že to tvoří opravdu výbušný koktejl. Celou dobu jsem se bavil a stejně na konci mi rozhodně válka nepřišla jako nějaká hra či fraška. Netradiční a přesto geniální válečný film. ()
„Ako sa cítite, Yossarian? – „Prima. Len som na smrť vystrašený.“ Ani neviem, prečo som tento film pokladal na prvý raz za čudný. Možno to bolo spôsobené zvláštnou poetikou a osobitým režijným vedením (nevraviac o scenári, v ktorom neviete, či mrazí alebo baví). Ale potom som pochopil, že HLAVU 22 nemôžete nemilovať (napriek tomu, že Hellerova kniha je lepšia). Nicholsov film zobrazuje bizarné vojenské absurdity (bavlna s čokoládou), kde pravá ruka nevie, čo robí ľavá. Takisto poteší presné obsadenie kľúčovej postavy krejzyho Yossariana (Alan Arkin). Nevraviac o Orsonovi Wellesovi. ()
Skoro se mi chce napsat - nepovedená adaptace vynikající protiválečné knihy... Tam, kde u Hellera absurdita demaskuje zrůdnost války, tam ale režisér Mike Nichols vytváří labyrint nesmyslnosti, ve kterém se jako divák občas trochu ztrácím... Podobné filmy: Jak jsem vyhrál válku, MASH, Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu ()
Film jsem viděl v době puberty, kdy coby milovník válečných leteckých snímků jsem zbožňoval Bitvu o Británii a Bitvo o Midway. Hlava 22 i přes krásné bé dvacetpětky mi svým nesrozumitelným dějem připadala jako blbost. Až po letech jsem se dostal k Josephu Hellerovi a jeho knihám. Yossarian a vůbec celá ta banda z letecké základny středních bombardérů na Italské Pianose mne uchvátila. Myslím, že je to jedna z Hellerových nejlepších knih a spolu s Jak jsem vyhrál válku druhá nejironičtější a nejsarkastičtější protiválečná kniha. Heller zde čerpal ze svých vzpomínek, kdy on sám sloužil jako bombometčík u 488. bombardovací perutě 340. bombardovací skupiny 12. letecké armády USAAF.Samozřejmě jsem snímek viděl po letech znovu. Tentokrát pohledem Yossariana který chce domů, Indiána, Majora Majora i plk. Catharta. V tomto ojedinělém případě se domnívám, že je nejlepší nejdříve přečíst před shlédnutím filmu knihu (nejen pro pochopení filmu, ale celkově pro její nadčasovost). I když nutno uznat, že režisér se s touto těžkou kadencí popral výborně. ()
Galéria (66)
Fotka © Paramount Pictures
Zaujímavosti (19)
- Práva k románu, aby ho mohl zfilmovat se pokoušel koupit i Orson Welles. (don corleone)
- K natáčení byla shromážděna v té době nevídaná flotila 18 bombardérů B-25, které dostaly marking čili kamufláž 488. perutě. Většina shromážděných strojů po skončení natáčení skončila v rukou soukromých sběratelů. (Big Bear)
- Model amerického letiště vyrostl v Mexiku, kde předtím byla pustina a kaktusy. Piloty a personál zařídil majitel letecké společnosti pilot a kaskadér Frank Gifford Tallman, který spolupracoval s Hollywoodem v šedesátých až sedmdesátých letech. Dokonce sám ve filmu odlétal před kamerou nejsložitější akrobatické kusy. Zvláštností bylo, že v tomto filmu už pilotoval letadlo jednou nohou, o druhou přišel po infekci z následku zranění a po celý film byl anonymní tváří, které byla vždy nahrazena hercem. (tahit)
Reklama