Diabolské ženy

Aj keď ide o slávny a oceňovaný (preceňovaný?) film, nemám najmenší problém ho považovať iba za mierne nadpriemernú kriminálku, ktorej dosť chýbala nielen hudba, ale aj atmosféra a nezachraňovali ju ani herecké výkony oboch predstaviteliek. Som rád, že som nevidel americký remake, ktorý je údajne o triedu horší. Nie som sklamaný, pretože sa na film dalo pozerať, ale očakávané nadšenie sa nedostavilo. (25.03.2019)

Ano, ano, ženy mohou být ďábelské, dokonce úplně stejně jako muži.. V tomto milostném trojúhelníku je jasné jen jedno, přezíravé a kruté zacházení s oběma ženami končí.. Začátek je v pomalejším tempu, poněkud rozvleklý, ovšem druhá půle filmu se rozjede parádně, no a závěr skvostný.. Výborná atmosféra, bezvadně  natočené, úžasní herci/herečky, za zmínku nepochybně stojí Simone Signoretová, jejíž postavu jsem nedokázala rozklíčovat a musela jsem si počkat na finále.. Překvápko na konec vždycky potěší.. (30.09.2022)

Musím povedať, že základným kritériom kvality filmu je podľa mňa to, nakoľko vás dokáže pohltiť. Môže tam byť 20 metafor, podobenstvá, môžete ich chápať a mať z toho radosť, ale keď vás trochu nudí a sledujete čas, nie je to úplne ono. Les Diaboliques sú, čo sa týka "suspense" efektu a ignorácie času, absolútne dokonalé. S francúzskou dobovou kinematografiou máme spojenú hlavne nie vždy pochopiteľnú a zábavnú novú vlnu, alebo nie vždy pre nás fungujúci Tatiho humor, takže takýto klasický film noir musí byť pre diváka neuveriteľne potešujúci. Dokonalá atmosféra, dokonalý scenár, dokonalé narábanie s tieňmi (čo sa prejaví najmä v dokonalom finále) a napätím, výborné herecké výkony a šokujúci záver, na ktorý som neprišiel, aj keď som vedel, že príde. Čakal som ho iný, ktorý by tiež fungoval, ale aj tak by som filmu dal čistú stovku. Tento bol jeden z troch najlepších, aké som kedy videl. A mám v mojej topke ďalšieho zástupcu, za čo som týmto "diabliciam" náramne vďačný. (21.12.2012)

Ďábelské ženy zůstaly dlužny pověsti svého režiséra, protože co do kvality zdaleko nemohou konkurovat svému předchůdci - Mzda strachu. Jinak se ovšem jedná o slušný noir se zajímavou myšlenkou a přiznám se, že nejsem zcela přesvědčen o jeho ztvárnění. Ten zmiňovaný Hitchcock by to opravdu asi netočil lépe. I když konec graduje ve velkém stylu, bohužel onu gradaci předchází mrtvolné nic. Všimněme si zde opět despotického vztahu muže směrem k ženě, což jsme viděli i v díle předchozím. Jak asi Henri-Georges Clouzot v reálu se ženami zacházel? (11.05.2009)

Velmi dobrý film, který jsem zhlédl s nemalým zájmem. Napínavý děj a překvapivé rozuzlení se u mě podílely na příjemném filmovém zážitku. Film končí legračním upozorněním "Nebuďte ďábelští! Nekazte přátelům napětí ani zážitek. Nevyprávějte jim, co jste v tomto filmu viděli", které však v tomto případě platí do puntíku - pokud se nějak dopředu domáknete pointy, nemá už cenu na ten film koukat. To nejlepší, co lze v souvislosti s tímto filmem napsat, je doporučit případným divákům, aby si proboha nikde nic nečetli a film zhlédli zcela nezatíženi jakýmikoli informacemi, pokud je to nějak možné. UPDATE 1.9.2019 - Na druhé zhlédnutí už ten wow efekt prostě nefunguje, když člověk zná pointu. Stejně mě to ale bavilo, inspirace hitchcockovským stylem je zde zřejmá, a ten film velmi dobře pracuje s napětím a rozvíjením svého příběhu. Trochu si jen říkám, že chování milenky (Simone Signoret) nedává vzhledem k závěru místy smysl, a pak ten zcela finální zvrat, který naznačuje, že vše je možná ještě jinak, je na mě už moc překombinovaný - film je i bez toho už hodně za hranicí nějaké věrohodnosti - těžko věřit, že by se to takto skutečně všechno mohlo stát (mně osobně to ale nevadí, protože i sám Hitchcock věrohodností příběhu opovrhoval, podstatný pro něj byl jen celkový účinek filmu). Každopádně za mě velký respekt, že film starý 65 let stále neztrácí nic na své divácké zajímavosti. (21.07.2014)