Přítelkyně z domu smutku

Tento seriál mě dlouhá léta míjel. Doma jsme se na něj nikdy nedívali, protože babička si komunistický kriminál prožila a tohle období se jí nerado připomínalo. Teď jsem na něj náhodou narazila a bylo jasné, že je na pořadu dne.  Seriál krásně ilustruje tehdejší morálku, situaci ve společnosti a ukazuje, jak se s tím vším dalo poprat. Člověk se mohl poddat nebo bojovat. Hlavní hrdinka si zvolí tu druhou cestu a já jí při sledování fandila. Ve vedlejších rolích vystupují figurky kriminálů, asi stejné jako dnes - zlodějky, podvodnice, prostitutky,... Jaké různé povahy a osudy! Opravdu úžasné herecké výkony Ivany Chýlkové a ostatní se nenechávají vůbec zahanbit. Role Helgy byla šitá Heleně Růžičkové na tělo. To stejné s paní Bohdalovou.  Určitě si to dám někdy ještě jednou. (19.08.2021)

Smutné, dechberoucí, drsné, ale PRAVDIVÉ. Výjimečný seriál, který mi stačilo vidět jednou (pokud ne za život, tak určitě alespoň za deset let), přesto DĚKUJU všem tvůrcům za možnost něco takového zhlédnout. Tohle má divákovi opravdu co říct... Z osudů několika žen z jednoho vězení se vyjíma postava spisovatelky Marty, jež se ocitá v dlouhém pobytu ve vězení "jen" proto, že v zahraničí vydala knihu, kde nesouhlasí s komunistickým režimem. V těch dobách ještě nikdo nemohl tušit, jaký bude konec režimu a kdy přijde, postava Marty má můj obdiv za udržení si vlastního názoru i za absurdních podmínek nebo během všech těch vyčerpávajícíh výslechů a že se dokázala správat za každých okolností v temné společnosti svých "přítelkyň" velice inteligentně a nikdy neztratila slušnost. Mimo poukázání na jednu z nejnegativnějších stránek minulého režimu jsou Přítelkyně z domu smutku i důvěryhodným pohledem do světa ženské věznice, kde máme možnost nahlédnout do smutných osudů různých zlodějek, prostitutek a psychicky šílených žen. Osobně se mi líbila postava Zdeny Hadrbolcové, která za celý pobyt v takovém prostředí s otřesnými podmínkami neztrácela smysl pro humor a optimismus - taky obdivuhodné. Jinak je tenhle seriál ukázkou (překvapivě) výborných dramatických výkonů Ivany Chýlkové, Heleny Růžičkové a Jiřiny Bohdalové. (07.07.2017)

Zvlášť v prvních dvou dílech je atmosféra tak hustá, že sem si připadal, jak kdybych v tý cele byl taky... ta bezmoc, kdy si s vámi osazenstvo věznice dělá co chce a postupně vás dostane až na dno, to bylo vykresleno perfektně, hlavně díky Ivaně Chýlkové. Ale všechny ostatní herečky jí zdatně sekundují. Tíseň ze začátku se sice nepodaří udržet až do konce, ale to nic nemění na tom, že je to jeden z nejlepších porevolučních seriálových počinů. (12.11.2009)

Herecké výkony jsou výborné, slušná hudba, ale přeci jen zůstanu za většinovým názorem. V první řadě mě totiž nenadchla kamera, ač chápu, že natáčet v tam malém prostoru je složité. Dále pak zobrazení, které působilo hodně archaicky. Můžeme ocenit mnoho osobních příběhů a osudů skutečných lidí, přesto si myslím, že by se seriál dal vcelku smrsknout do jednoho většího filmu. Pokud se vězenkyně netahaly o cigarety, tak spolu bojovaly o prostor a chvilku klidu. Tedy nic, co bychom nečekali, že se ve vězení neděje. I přes výrazné herecké výkony herečky mnohdy neměli co hrát. Ivanu Chýlkovou jsem hodnotil už v Perfect Days, kdy jsem tvrdil, že role vyzrálých žen jí sednou nejvíce. A tady je další důkaz, že tomu tak bylo již před mnoha lety. A nakonec jak moc je děj roztahaný do čtyř epizod, tak moc je zase useknutý v závěru. (22.06.2020)

Z nějakého důvodu jsem si v dětství pletla tuhle minisérii s "Vlakem dětství a naděje", asi kvůli všude nepřehlédnutelné Heleně Růžičkové. Společnou mají tyto dva zdánlivě odlišné pořady ještě jednu věc, před lety jsem je oba shledávala zajímavějšími. Největší dojem na mě nyní udělala pouze úvodní epizoda, zbytek na můj vkus příliš upozaďoval hlavní hrdinku ve prospěch "vedlejších" vězenkyň. (27.06.2020)