Nur eine Frau
A Regular Woman
Réžia:
Sherry HormannScenár:
Florian OellerKamera:
Judith KaufmannHrajú:
Almila Bağrıaçık, Rauand Taleb, Merve Aksoy, Aram Arami, Tamer Arslan, Mehmet Atesci, Samir Fuchs, Özgür Karadeniz, Christian Kuchenbuch, Jacob Matschenz (viac)Obsahy(1)
Aynur, krásná a energická dcera tureckých přistěhovalců žijících v Německu, je v šestnácti letech proti své vůli provdána za násilnického muže, s nímž otěhotní. Když zjistí, že život není takový, jaký si ho její ortodoxní muslimská rodina představovala, uteče do Berlína, aby začala znovu. Porodí syna, najde si práci a naváže milostný vztah s Němcem, který ji miluje takovou, jaké je. Zdá se, že konečně našla na světě své místo. Ale její rodina, která Aynuriny činy považuje za vážné porušení jejich kodexu cti, jí odmítá dovolit, aby se vydala vlastní cestou. Film je inspirován skutečným příběhem Hatun 'Aynur' Sürücüové, zavražděné ve třiadvaceti letech v Berlíně svým nejmladším bratrem ve jménu ochrany rodinné cti. (Cinemax)
(viac)Videá (1)
Recenzie (40)
Veľmi dobrá kombinácia dokumentárna a normálneho filmu s rozprávaním osoby, ktorá už prehovoriť žiaľ nemôže. Každopádne, ak niekto hovorí, že konzervativizmus je návrat do stredoveku, tak by sa mal progresívne pozrieť na to, čo za mentalitu púšťa v rámci tej skvelej liberálnej vyspelosti do svojej krajiny. Európski lídri sú tak zmagorení slniečkárstvom, že nevidia, že pre niektorých ľudí je 7. storočie a jedna kniha plus tradície staré tiež tisíce rokov viac než nejaká túžba po demokracii a slobode. A kto chce byť aspoň trochu slobodný, dopadne v tejto komunite tak, ako vidíme práve v tomto filme. ()
Filmařsky suverénně zvládnutá ne úplně běžná forma vyprávění, kde hlavní hrdinka, o které se hned na začátku dozvíme, že byla zavražděná, opakovaně vstupuje do příběhu svými posmrtnými komentáři. Dalším ozvláštněním jsou v decentní míře užívané dokumentaristické prvky v podobě fotografií a krátkých videoukázek z reálného případu. Bylo by to za hodně silné čtyři hvězdičky, ale je tady ještě to hlavní, a tím je poselství. K tomu jen stručně: tenhle film by mělo vidět co nejvíc lidí; věřím, že spoustě naivních propagátorů multikulturalismu za každou cenu by mohl otevřít oči. ()
Kdybych se narodila do ortodoxní muslimské rodiny, tak bych asi dopadla stejně jako hlavní hrdinka tohoto drsného příběhu. Nevyznávám žádné náboženství, všechna zcela jistě mají své klady i zápory, ovšem rovnost pohlaví by snad měla být samozřejmostí. U muslimů tomu tak evidentně není, což jsem věděla už dávno, ale teprve snímek Jen žena mi opravdu otevřel oči. Jde o neotřele pojaté drama, které jsem sledovala doslova jedním dechem. Moje dojetí nad smutným osudem Hatun Aynur Sürücüové se však dostavilo až v samotném závěru vyprávění. Tvůrci po emocionální stránce nijak netlačí na pilu a stejně to s vámi zamává. Takhle nějak si představuji, že by měl vypadat povedený film natočený podle skutečných událostí. (85%) ()
Veľmi bolestivý film. Žena v zajatí ortodoxného náboženského fanatizmu a tradícií. Bolo by zlé chápať tento film ako obyčajnú kritiku islamu, to by bolo príliš zjednodušené, ale zároveň je odsúdeniahodné ak žena v tomto tisícročí stále nemá rovnaké práva ako muž, nemôže slobodne žiť a pracovať. Snímok je natočený zvláštnym pútavým spôsobom, kedy vieme, čo sa stane a ako sa to stane a sledujeme cestu k zbytočnej tragédii. ()
Brilantní rekonstrukce skutečného případu vraždy ze cti 23-leté Hatun Sürücü z roku 2005. Původně jsem chtěl snížit hodnocení, protože ten voiceover celým filmem s prokládanými foto a videa skutečné oběti z toho dělají jakýsi hraný dokument, ale musím dát pět hvězd, protože celá tahle skládačka, kdy každý díl přesně vykresluje co je vražda ze cti, jak funguje taková famílie a všechny mechanismy kultury a okolnosti, které k tomu vedou je asi nejdokonaleji zfilmované, co jsem kdy viděl na toto téma. Není tam ani ň navíc a i při té dokumentárnosti to dokáže perfektně fungovat na poli emocí. I při tom vykreslení postav na malém prostoru v krátkém čase se člověk dokáže vžít do kůže oběti, která v patnácti musela na příkaz rodiny opustit gymnázium a odjet do Turecka vdát se za bratrance, který ji týral, takže odtud utekla zpět do Německa, kde se snažila osamostatnit, což její rodina nerozdýchala. Myslím, že stejným případem je inspirován film Cizinka (2010) se Sibel Kekilli, který má filmovější podobu, ale těžko říct, protože v Německu se vyšetřuje ročně okolo padesáti vražd ze cti ( skutečný stav se odhaduje na dvojnásobek ). ()
Reklama