Proti múru

Film situovaný do proslulé hamburgské čtvrti St. Pauli, kde žije (podle Fatiha Akina spíš přežívá) druhá či třetí generace tureckým imigrantů, jejichž tváře se již transformují do multi-kulturní podoby. Proč si režisér vybral právě toto místo a ne třeba Instambul, který přece jen - nejspíš jen jako svou vizitku - do filmu také vsunul, je celkem zřejmé: Němcům v Německu a Turkům v Turecku by se takový příběh mohl sotva přihodit. Spíš než soucítění s protagonisty, cítím ve filmu kritiku právě tohoto multi-kulti, který mísí kultury, ale nesbližuje je. Pozn. 1: Mám rád orientální hudbu, a rámcová písnička před Hagia Sofia, "Šuk sem, buch tam, námo je to fšechno jedno", nebyla od věci. Pozn. 2: Co jsme tedy v tomto filmu viděli: několik pokusů o sebevraždu, free fuck, nezřízené chlastání piva, rvačky, chlívek z bytu, drogy bez specifikace... a lásku, která tu může být jen přechodnou raritkou, jež se rychle vzepne a když odezní, a pak zůstává uvnitř jako zdroj agrese a sebedestrukce. Přitom sázím na to, že většině diváků se film líbí proto, že si mohou s uspokojením říct: "U nás doma to tak divoký není, je to sice rutina a nuda, ale přece jen díky bohu". (23.06.2018)

Zase som doplatil na to, ze cumim na kadejaku koninu z nemeckej kinematografie. Tentokrat sa to volalo gegen Die Wand, a dialo sa tam uplne hovno. Vzdy ma varuje pred nemeckou kinematografiou ten fuckt, ze tam toci isty Uwe Boll, ale obcas na to zabudnem. No a doplatil som na to. Planoba, ktora nema herecke vykony, ani scenar a Fatih Akin je podla mna reziserska lama! 5 % (07.04.2015)

Naprosto nečekaná a drtivá palba silných emocí, kterou jsem ani náhodou nečekala. Příběh Cahila a Sibel, dvou ztracených človíčků navíc ještě z odlišných kultur je nabitý živočišnou touhou, šíleností, syrovostí, smutkem, vášní, divokostí, zoufalstvím, beznadějí, depresí a v neposlední řadě láskou. Určitě je tam toho daleko víc, ale mnohé nelze ani slovy vyjádřit. Jestliže pro Sibel Kekilli byla role Sibel skutečně první, tak má můj velký obdiv a Birol Ünel rolí žil, věřila jsem mu absolutně všechno. Velmi intenzivní zážitek plný kontrastů, který vás hned na začátku čapne a nepustí až do konce .- "Jsou všichni, co milují a touží po milovaných, zbaveni rozumu jako já......?" (28.10.2012)

."Když nemůžeš změnit svět, změň ten svůj". Je mnoho druhů nespokojenosti: jedna se mění v beznaděj, a jiná se snaží, dosáhnout toho, co chce. A právě ta druhá nespokojenost spojila život odevzdaného alkoholika Cahila, jehož jediným smyslem života je hasit žízeň s nedočkavou muslimkou Sibel, která je natěšená na všudypřítomné rozkoše okolního světa, ale dusí ji rodina a tradice. Tak moc touží po volnosti a svobodě, že se ji rozhodne( trochu paradoxně) získat sňatkem s Turkem.....„Jestli chcete ukončit svůj život, udělejte to.Ale nemusíte kvůli tomu umírat. Ukončete tenhle život a žijte dál.“ Drsné, surové, krvavé, bezvýchodné, nepochopitelné. (13.08.2005)

Tlak života je někdy nesnesitelný, protože ho nesnesitelným dělají nejrůznější okolnosti a každý pak to dusno v sobě musí ventilovat jinak. Průšvih je, když to zamotá život i někomu jinému. Od začátku do konce bez jediného hluchého místa, vše uvěřitelné, žádný falešný sentiment, prostě tak, jak se to může kdykoliv odehrát. (26.08.2008)