Tenet

„Přenos tepla byl obrácený. Jsi první případ podchlazení z výbuchu benzínu v historii.“ - „V tomhle bodě mě už nic nepřekvapuje.“ Nolan mě (opět) nezklamal. Snímek je naprosto precizní, a to ve všech ohledech. Při jeho sledování instinktivně víte, že se díváte na kvalitní filmařinu. Navíc ozvláštněnou hrátkami s časem…a ta až zdánlivá „překombinovanost“ a neschopnost publika (min. při prvním zhlédnutí) vysledovat, zda tu opravdu všechno sedí, nebo je divák jen umně ošálen všemi těmi efektními serepetičkami (které jsou do něj neustále pumpovány po litrech) mě vlastně vůbec nevadily, naopak jsem si je užíval, stejně jako nadupanou akci. I ten fakt, že operaci a de facto celé lidstvo ohrožuje labilita jedné blondýny, jsem přešel jen s pobaveným úsměvem. Za co ale už 1* srazím, je jistá emocionální vyprázdněnost (v tomhle ohledu mi víc sedl tématem nepříliš vzdálený Počátek, který v Nolanově tvorbě řadím výš). „Mohu vám doporučit krejčího?“ - „To zvládnu. Vy Britové nemáte monopol na snobství.“ - „Ne monopol, ale spíš kontrolní podíl.“ (13.12.2020)

Už je to od Nolana moc velká exhibice. 150ti minutová horská dráha, která chrlí stále stejné narativní schéma velkých nolanovských spektáklů typu Inception, či The Dark Knight Rises. Tzn. dvě hodiny rozevírá nůžky a v hodině třetí se vše zeširoka, za hřmotné hudby postupně uzavře. Fungovalo to s rytířem v kápi, i s Leem v obleku, Tenet už je ale moc. Je to studené, složité a absolutně nepřehledné. Tak trochu bondovka, kterou ani nemá cenu snažit se ji pochopit (a když to řeknou přímo ve filmu, tak to platí dvojnásob !). Příběh bez barev, bez emocí, bez zajímavých figur. Snad jen ten Washington se potatil, a že jde o syna Denzela pozná každý po pár minutách, když ho vidí chodit a mluvit. Akce je rafinovaně natočená, ale pomyslný vrchol je stejně klasická ruční zápletka v kuchyni. Goransson a Hoytema - tam je vše v pořádku. Goransson trochu kopíruje Zimmera v těch robustních kulervoucích syntezátorech, avšak kýžený efekt se dostavuje. Poslední půlhodina se dá už ale s klidným svědomím prospat, pokud se to tedy někomu přes všechny ty výbuchy a dramatickou muziku podaří. (30.08.2020)

Cez všetkú technickú vycibrenosť, ktorú som od Tenetu podľa očakávania aj dostal, musím konštatovať, že som sa už dávno po žiadnom filme necítil tak prázdne. Nolan už aj doteraz balancoval na hrane emocionálnej ľadovosti, ale v Tenetu dosialhol novú úroveň odosobnenia od postáv a príbehu. Ten film neobsahuje jediný moment či dialóg, kde by som si dokázal vytvoriť hlbší vzťach ku ktorejkoľvek postave. Hrátkou osudu - či reality - je, že kôli Dune tu režisérovi nemohol vypomôcť ani jeho dvorný skladaťeľ, Zimmer. Nie že by Hans skladal hudbu, ktorá je najcharakteristickejšia svojou schopnosťou podporiť emočné dianie na plátne, ale predsa len, jeho inštrumentácia na rozdiel od Göranssona obsahuje celkom slušný arzenál živých nástrojov, a jeho skladby majú hlavne schopnosť umocniť jedinečnými harmonicko-melodickými kombináciami v už stokrát videných i nevidených scénach. V Tenetu je hudba digitálna, cyklická, a len nahráva duniacej prázdnote, ktorá obklopuje celý film. Bolo to pre mňa o to ťažšie sa s tým zmieriť, pretože inak má film neuveriteľné scenérie a dychberúce zábery. Samotný príbeh je tiež veľkým sklamaním. Paradoxne jeho komplikovanosť vedie k dvom zásadným problémom: neschopnosť diváka nasadnúť na príbehový vlak, a k celkom jasnej predvídateľnosti. Nolan sa odtrhol z reťaze v jednej pre mňa veľmi dôležitej veci: Doteraz mal filmy, ktoré boli obdivuhodné z dôvodu ich výnimočnosti medzi mantinelmi fyzického sveta a jeho pravidiel, plus sveta snov. Ale Tenet poprvýkrát totálne vybočuje, a hrá na strunu vlastných imaginárnych pravidiel, kde spätný efekt v časopriestore je len vizuálnou hrátkou, ktorá nedodržuje žiadne pravidlá, a používa sa v momentoch, keď to na plátne môže vyzerať najlepšie. V mnohých prípadoch mi ale daný efekt vadil omnoho viac, než bol zážitkom - a nie len pre to, že sme celý život zvyknutý na niečo iné, ale preto, lebo ma to jednoducho vizuálne nenadchlo. --- Nepochybujem o tom, že strihačka Jennifer Lame mala nespavé noci, aby sme my, diváci mohli mať jedinečný zážitok, ale tentokrát ma to celkom minulo. Budem len dúfať, že sa Nolanovi v blízkej buducnosti podaria ešte podobné skvosty, akými pre mňa boli The Prestiege, alebo The Dark Knight. (27.08.2020)

Pro mě nejlepší Nolan od Inception, tedy po deseti letech, ale má to svá "ale". A to nejvýraznější je, že je to taková kanonáda, že se to prostě nedá vstřebat. A tím nemyslím big picture, ten je na konci celkem zřejmý a smysluplný, ale různé detaily v průběhu cesty. Jakou roli měly v celém ději různé vedlejší postavy? Jaké myšlenkové pochody vedly hrdiny v různých místech děje k tomu, že se rozhodli pro plány, pro které se rozhodli? Jak věděli, kam mají jít atp. Všechny dialogy (a že jich tam je!) jsou prostě osekané na výměny zásadních informací, a je toho tolik, že drtivá většina lidí včetně mne, si je nedokáže dost dobře uložit a zapamatovat, natož dát do příslušného vztahu s milionem jiných informací, které zazněly předtím, a milionem dalších informací, které teprve zazní. A nemyslím si, že je to naše chyba. Kdyby měl Tenet na stejné množství děje dvojnásobnou stopáž, užil bych si ho objektivně určitě ještě víc. Takhle na něj budu muset zajít minimálně ještě jednou a doufat, že mi zapadnou i ty dílčí věci. Každopádně po technické stránce je to boží, celkový koncept jakbysmet. Scény, kde se prolíná děj běžící tam i nazpátek, jsou nepodobné jakémukoli jinému filmovému dílu a chvílema jsem si myslel, že mi z toho bouchne hlava. Nicméně přesně tyhlety hračičky já osobně od Nolana chci, takže jsem spokojen velmi, ačkoli chápu lidi, kteří spokojení nejsou / nebudou. Minimálně to, že Nolan fakt moc neumí ženský postavy, je objektivní fakt. PS (spoiler): Vzhledem k tomu, jaká byla motivace "záporáků" (těch neviditelných, ne toho Rusáka), neměli jsme vlastně fandit spíš jim? :) (26.08.2020)

Nevím, co na tom komu připadá složitýho. Stačí si představit čas jako klubko nití, zapálit ho a poslat ho do série propojených spirál uvnitř dalších propojených spirál, kudy se bude pohybovat samozřejmě bez ohledu na gravitaci, až se vynoří v blouznivém snu, který se zdá něčemu v zákulisí vesmíru. Fakt, takhle primitivní to je. První polovina je bondovka, jakou by natočil Michael Mann - taková jakože seriózní a ne úplně zábavná, třebaže se tu loupeže provádí stylem Rychle a zběsile - potřebujem něco ukrást, tak nabouráme letadlem do trezoru, to dá přece rozum. To platí i o automobilové honičce, ale jednotlivé typy akčních scén (bitky, honičky, přestřelky) hlavně demonstrují reverzní princip filmu, který se naťukne v první polovině a v druhé vám zavaří hlavu. Problém vidím trochu v tom, že pouštět si auta rotující po dálnici pozpátku je taková divná atrakce a popsané verbálně ty scény zní zajímavěji, než jak vypadají… Jinak o co ve filmu celou dobu jde a jak to tak nějak funguje zhruba chápete, ale abyste to rozpletli kompletně napoprvé zjevně nebyl tvůrčí záměr. S tím jsem ale problém neměl, pro mě nefungovaly hlavně postavy. Ústřední agentská dvojice je charakterově i herecky dost nevýrazná a chybí jim i nějaká osobnější zainteresovanost do mise - v podobném Inception měl hrdina jasnou osobní motivaci a minulost a sledovali jsme herecky hodně sympaticky poskládanou partu. Nikdy předtím mi ta údajná nolanovská chladnost nevadila, ale tohle je fakt velkolepý a pozoruhodný intelektuální konstrukt bez srdce. Když tedy pominu Nolanovo vyznání lásky luxusním oblekům. (27.08.2020)