Deti mŕtvych

Slavnosti sněženek v němém provedení na štýrský způsob. A se zomby. Překvapivě vtipný nepopsatelný bizár, chvílemi jsem solidně kroutil hlavou, ale bavilo mě to dostatečně. A kdo by byl býval řekl, že Mrtví neumírají nebudou ani zdaleka tím nejzajímavějším zombie filmem na letošním karlovarském festivalu? Děti mrtvých překvapily! [KVIFF 2019] (01.07.2019)

[KVIFF 2019] Hnedka první film ve Varech dopadl docela zajímavě. Jako jedno velký "Co to kurva bylo?". Film, který je natočen na styl staré grotesky, udělán však v dnešní době. A vy nevíte. Koukáte a vidíte komedii s totálním bizárem, která se poté zvrtne k filozofickým částem nadpřirozena a magořiny nejvyššího kalibru. Člověk se mnohdy ptá co a jak, proč a podobně. Musím ocenit situace, kdy se člověk opravdu upřímně zasmál. Syřané jako zombie je prostě kapitola sama o sobě. Jenže to asi tolik bohužel nedokáže vykompenzovat až stupidní nelogičnost. Ať už v záběrech nebo příběhu samotném. Ale pamatovat si tohle budu asi nadosmrti. "Všichni se nádherně usmívají. V pekle mají asi dobré zubaře. (06.07.2019)

Vrchol hnusu a nevkusu, který snadno pobouří a irituje. Rakušané své slizké choutky nezapřou a v tomto "filmu" je dávají na odiv bez cenzury. Začátek vypadal ještě slibně, trocha nechutného humoru neuškodí, ovšem čím déle tato groteska trvá, tím více jsem přicházela na to, že tohle už je opravdu těsně před mou hranicí snesitelnosti. Klobouk dolů před tím, kdo se do tohoto projektu pustil. Nad zdejšími výjevy se mi dělalo blivno a nad dialogy ještě hůř. Všemu tomu navíc vládne ohlušující muzika v podobě trumpetového šlágru a zdlouhavé scény, kde lítají pstruzi a palačinky vzduchem. Za mě fakt absolutní oslizlost a magořina. Dvě hvězdy dávám za ten občasný trefný humor a opravdu bohatý výběr kostýmů. KVIFF 2019 (03.07.2019)

Mno, chvílemi mi to připadalo skoro jako taková rakouská verze Litanu... surrealisticky hororovou podívanou bez smysuplného děje i zde doprovází dechový orchestr a opět se před kamerou hodinu a půl přehání divné postavy a ještě divnější oživlé mrtvoly, aniž by to celé experimentální šílenství bez ladu a skladu nabídlo jakousi myšlenku navrch. Od počátku mám pocit, že ze sledování tohoto skvostu padnu do bezvědomí, navrch mi svou vizuální strukturou Děti mrtvých evokovaly spíše blikání obrazovky zavirovaného systému... obraz-mezititulek-obraz-mezititulek, případně obraz-obraz-mezititulek nebo obraz-mezititulek-mezititulek. Už v několika filmech z němé éry jsem v duchu nadával, když byly každou chvíli bez invence přeplněny mezititulky a v moderním filmu z roku 2019(!) mi přijde využití mezititulků po celý film(!), někdy i 10-krát během minuty(!), docela praštěné... Vtipné mi to připadalo pouze ve scéně s hajného pokusem o sebevraždou, u zbytku jsem v první polovině občas zacítil, že bych si mohl ten film díky své ojedinělé poetice i relativně užít, kdyby každou chvíli nepřebleskovala černá obrazovka s bílými nápisy i v případech, že napsané věty spíše opisovaly již viděný děj, a režisérská dvojice volící němou formu by vyprávěla především obrazem. V polovině filmu se sice na čas tahle „blikající struktura“ uklidní, ale tvůrcům zároveň pak jakoby dojde i většina obstojných nápadů, které se spíše do němoty opakují, a celé toto podivné dění s podivnou poetikou už nemá čím zaujmout, než totální fraškou. Pozitivem sice je, že se ten film nebere vážně a ano – dokonce je to i komedie, ale povětšinou naplněna spíše bláznivými a bizarními scénami na čele s ujetou zombie fraškou a polotrapným hospodským striptýzem, než nějakým skutečným humorem. [40%] (26.09.2021)

Ja ani neviem, čo k tomu napísať. Viem, že išlo v prvom rade o formu a o obsah nie, to mi je jasné, ale ani neviem, či sa mi to páčilo, alebo nie, proste mám zmiešané pocity a miestami to bolo až nechutné a navyše v celom filme nie je jediný dialóg a všetko je preskripčne písané po prehovore postavy, čo je ďalšia bizarnosť. A hlavne to pôsobilo dosť uťahane. (31.03.2021)