Deti mŕtvych

Mno, chvílemi mi to připadalo skoro jako taková rakouská verze Litanu... surrealisticky hororovou podívanou bez smysuplného děje i zde doprovází dechový orchestr a opět se před kamerou hodinu a půl přehání divné postavy a ještě divnější oživlé mrtvoly, aniž by to celé experimentální šílenství bez ladu a skladu nabídlo jakousi myšlenku navrch. Od počátku mám pocit, že ze sledování tohoto skvostu padnu do bezvědomí, navrch mi svou vizuální strukturou Děti mrtvých evokovaly spíše blikání obrazovky zavirovaného systému... obraz-mezititulek-obraz-mezititulek, případně obraz-obraz-mezititulek nebo obraz-mezititulek-mezititulek. Už v několika filmech z němé éry jsem v duchu nadával, když byly každou chvíli bez invence přeplněny mezititulky a v moderním filmu z roku 2019(!) mi přijde využití mezititulků po celý film(!), někdy i 10-krát během minuty(!), docela praštěné... Vtipné mi to připadalo pouze ve scéně s hajného pokusem o sebevraždou, u zbytku jsem v první polovině občas zacítil, že bych si mohl ten film díky své ojedinělé poetice i relativně užít, kdyby každou chvíli nepřebleskovala černá obrazovka s bílými nápisy i v případech, že napsané věty spíše opisovaly již viděný děj, a režisérská dvojice volící němou formu by vyprávěla především obrazem. V polovině filmu se sice na čas tahle „blikající struktura“ uklidní, ale tvůrcům zároveň pak jakoby dojde i většina obstojných nápadů, které se spíše do němoty opakují, a celé toto podivné dění s podivnou poetikou už nemá čím zaujmout, než totální fraškou. Pozitivem sice je, že se ten film nebere vážně a ano – dokonce je to i komedie, ale povětšinou naplněna spíše bláznivými a bizarními scénami na čele s ujetou zombie fraškou a polotrapným hospodským striptýzem, než nějakým skutečným humorem. [40%] (26.09.2021)

Vrchol hnusu a nevkusu, který snadno pobouří a irituje. Rakušané své slizké choutky nezapřou a v tomto "filmu" je dávají na odiv bez cenzury. Začátek vypadal ještě slibně, trocha nechutného humoru neuškodí, ovšem čím déle tato groteska trvá, tím více jsem přicházela na to, že tohle už je opravdu těsně před mou hranicí snesitelnosti. Klobouk dolů před tím, kdo se do tohoto projektu pustil. Nad zdejšími výjevy se mi dělalo blivno a nad dialogy ještě hůř. Všemu tomu navíc vládne ohlušující muzika v podobě trumpetového šlágru a zdlouhavé scény, kde lítají pstruzi a palačinky vzduchem. Za mě fakt absolutní oslizlost a magořina. Dvě hvězdy dávám za ten občasný trefný humor a opravdu bohatý výběr kostýmů. KVIFF 2019 (03.07.2019)

Nevěděl jsem, do čeho lezu, ale řekl jsem si, že když to má 60%, tak to nemůže být zlé. A měl jsem pravdu. Tahle parodie na rádoby grotesku není zlá, je přímo zkurveně zpíčená. Jako první mě napadl Švankmajer, který točí podobné kokotiny, které jsou za hranicí lidského chápání. Děti mrtvých nemají ani špetku humoru či hororového prvku. Držel jsem se dlouho, že to nevypnu, že to musím dokoukat do konce. Už jsem si chtěl i podřezat žíly, ale nakonec jsem usnul někde v polovině. Jsem rád, že to tak dopadlo a vím jistě, že jsem o nic nepřišel. 4% (15.02.2021)

Ja ani neviem, čo k tomu napísať. Viem, že išlo v prvom rade o formu a o obsah nie, to mi je jasné, ale ani neviem, či sa mi to páčilo, alebo nie, proste mám zmiešané pocity a miestami to bolo až nechutné a navyše v celom filme nie je jediný dialóg a všetko je preskripčne písané po prehovore postavy, čo je ďalšia bizarnosť. A hlavne to pôsobilo dosť uťahane. (31.03.2021)

Přestože mi filmová povinnost přikazuje: v čem má prsty Ulli Seidl (zde produkce) a Elfride Jelineková (kniha), tomu je třeba věnovat pozornost. A tu jsem tomuto filmu opravdu věnoval. Přišlo mi to však jako další (nový) pokus o surrealistickou automatickou tvorbu, ke které jsem v této post-bretonovské době ztratil už značnou část své důvěry. "Němý" film bez mluvených dialogů, založený jen na obrázcích a hudbě sice kvituji, ale samotná hudba nebyla zas tak skvělá. Zajímavější byla až poslední třetina filmu: něco jako národní usmíření, ovšem na zobijské bázi, a pak (to už ovšem bylo trochu odbyté: Přírodní divadlo v Oklahomě, a na víc škoda, že se v titulcích neobjevil žádný citát z Kafky; takže ho doplňuji: Byl to zmatený hluk, trubky nebyly sladěné, troubilo se bez všech ohledů... Stovky žen oblečených jako andělé v bílých řízách s velkými křídly na zádech troubily  na dlouhé, zlatě se třpytící trubky. (23.09.2021)