Odpočívej v pokoji

Nááářez ... !!! Všudypřítomná smrt, drogy, sex, problémy ve vztazích, halucinace, těžká deprese, ovšem na druhou stranu mi tento seriál vždycky pomůže, když se cítím mizerně já. Je to zvláštní. Je to i proto, že je silně návykový a je těžké se se od něj odtrhnout. Pomůže vám být nad věcí (nad tou vaší věcí) a nemyslet na nic, co vás trápí. Je to taková terapie. Když jsem seriál sledovala poprvé, tak jsem se těšila na každou urvanou hodinu s dalším dílem, nesnášela jsem se za to, že musím chodit do práce, že musím chodit nakupovat, že musím spát, jíst, chtěla jsem jen sedět a sledovat osudy úplně všech zúčastněných, protože mně všichni silně přirostli k srdci (Jeremy Sisto se mi zase hodně líbil). Dokonalej seriál s vyjímečnou atmosférou, jehož konec jsem si pouštěla několikrát za sebou, protože to prostě nešlo jinak ... (22.01.2009)

Ke svému nejoblíbenějšímu seriálu můžu dodat jen to, že jeho hrdinové jsou mi bližší než většina živých lidí a jeho humor je černý jak funebrácké auto, ale přesně můj šálek černého čaje. A snad ještě to, že posledních pár minut mě zasáhlo hloub než zblízka vystřelená kulka a před sochou Alana Balla by se scénáristé měli modlit, aby je osvítil. (30.08.2007)

(Může obsahovat spoilery, všechny velké jsou označeny !!!SPOILER ALERT!!! ostatní nejsou podle mě nijak nebezpečné) Seriál o lidech co žijí svůj život v reálném "ne seriálovém" světě. V tomhle světě existují geyové, kteří jsou normální postavy, nikoliv jen humorné nebo naopak depresivní nádoby na emoce, existuje násilí páchané na komkoliv stejně jako v normálním našem světě, stejně i tady čeká všudypřítomná smrt, která s hlavními hrdiny žije v symbióze. Každá scéna začíná úmrtím neznámé osoby, jejíž pozůstalí přijdou do pohřebního ústavu zařídit její rozloučení. Někdy je to smrt smutná, někdy černo humorná, někdy přímo nebo nepřímo souvisí s hlavními postavami. Děj se zaměřuje na život těchto černých vran okolo smrti, jejich osobní život míšený s prací s často velmi reálnými situacemi. Což společně s uvěřitelnými a reálnými postavami na kterých divákovi vážně záleží dělá nezapomenutelný zážitek. První série: Naprosto úžasná. Originální, svěží, černohumorná s nádechem deprese. Jak je zvykem u HBO žádné "porodní bolesti" se nekonají. 100% Druhá série: V seriálu přibývají nové postavy, některé dobré, některé špatné. Příběhy mrtvých už nejsou tak často součástí příběhu jak bylo krásně uděláno v první sérii. Seriál si ovšem drží laťku vysoko, konec série vyšvihuje na 95% Třetí série: Naprosto nechápu jak je možný tak rapidní pokles jinak naprosto skvělého seriálů. !!!SPOILER ALERT!!! Natovo manželství s osobou kterou celou druhou sérii, téměř ignoruje a nemá jí ani moc rád doteď nechápu.!!!SPOILER END!! Naprostá změna chování Rica mě irituje, s naprosto úžasné postavy se stává příšerný ko*ot. Dále celá řada působí jako telenovela řeší se maximálně vztahy a smrt je vlastně jen vždy na záčátku dílu, jinak nemá žádný význam.Naštěstí finále série!!!SPILER ALERT!!! kdy zmizí Natova žena a následně je nalezena mrtvá !!!SPOILER END!!! a příchod výborného herec Jamese Cromwella jinak neuvěřitelně nudnou záležitost vytahuje na 50% Čtvrtá série: Nový začátek Nate se musí naučit žít se vzniklou situací (Viz. spoiler ke konci 4. série) Hledá sám sebe, a jediný důvod života se mu stává jeho dcera. Ruth řeší krizi se svým novým manželem. James Cromwell dostává spoustu prostoru a jeho úžasný humor s vážnou tváří je prostě nezapomonutelný (Viz. když přesvědčuje jehovistu, o neexistenci boha a následně ho zve domů, kde mu chce ukázat různé weby, které jeho slova potvrzují) Claire se snaží uspět na umělecké škole. !!!SPOILER ALERT!!! David zažívá přepadení při kterém málem zemře, a zbytek řady se s tím snaží naučit žít. !!!SPOILER END!!! Celá řada se krásně vrací k základům série. A přidává nový pohled na spoustu věcí. Konečné vyvrcholení je druhé nejlepší hned po konci druhé série. 100% Pátá série. Naprosto senzační. Návrat ke kořenům. Vše musí pokračovat, a vše se mění, hlavní hrdinové, i vedlejší postavy musí dojít na konec své cesty. Protože tak funguje život a ostatně i smrt. (27.08.2011)

Odpočívej v pokoji jsem začal sledovat hned v roce 2001, když ho začali vysílat na HBO. První série jsem opravdu doslova hltal a nevynechal jedinej díl. Později jsem, bohužel, několik dílů prošvihnul a trochu jsem měl občas problémy se potom zorientovat v ději. Nicméně Odpočívej v pokoji jsem sledoval celkem pravidelně po celou dobu. Teď jsem před chvilkou viděl závěrečnej díl a můžu tak snad konečně říct, že tohle byl asi nejlepší seriál, co znám. Nevzpomínám si na žádnej jinej seriál, kterej by si po celou dobu udržel takhle vysokou úroveň. Nevzpomínám si, že by snad nějakej díl byl nudnej nebo by působil, že je tam navíc. Úplně všechny díly stály za zhlédnutí. Snad akorát ten závěrečnej díl mě trochu zklamal, protože na mě působil tak trochu, jako kdyby už to chtěli mít všichni za sebou, tak tam nacpali tolik událostí dohromady, že by to vydalo minimálně na další 3 díly. Ale to je jen malá chybička na jinak skvělym seriálu. Rád bych se na to podíval hned znovu od začátku, tak doufám, že nějaká televize bude Odpočívej v pokoji vysílat. I když asi jsem naivní a myslim, že místo toho nám budou dál servírovat píčoviny typu Ordinace v růžové zahradě, Rodinná pouta a podobný sračky... (29.12.2006)

Absolutní srdcovka až za hrob. Doslova. Bravurně namíchaný absurdní a přitom tolik reálný koktejl Alana Balla plný černočerného humoru, cynismu, pesimismu i optimismu a především živoucích postav, které si do jedné zamilujete i navzdory jejich mnohých charakterovým vadám (či právě pro ně?). Žádný jiný seriál není tolik a tak trefně o životě jako právě tento a na málokteré audiovizuální dílo tak moc sedí ohrané "že nastavuje zrcadla", díky čemuž to bez problému ustojí i slabší (v kontextu seriálu jako celku; sama o sobě je v zásadě více než obstojná) třetí sérii. Prostě nezapomenutelných pět let ve společnosti rodiny Fisherových. A pokud si jejich osudy poctivě prožijete spolu s nimi (tady o pouhém sledování nemůže být řeč), tak teprve poté opravdu doceníte a plně pochopíte, proč je závěrečná desetiminutovka právem považována za jednu z nejemocionálnějších scén vůbec. (03.08.2004)