Tenki no ko

Viděno v japonštině bez titulků, takže zatím bez definitivního verdiktu, ale Šinkai tentokrát rozhodně neriskuje a servíruje vizuálně dechberoucí, pevně vedenou variaci na svůj dosavadní opus magnum Your Name. Na rozdíl od předchůdce tomu drobně schází silnější ústřední konflikt, ale Šinkai ví, za jaké nitky zatahat, aby ve finále udeřil stejně silně jako minule. Nejvíc ale boduje nečekaně depresivním úvodem, jako vystřiženým z jiného filmu, na hony vzdálenému jinak dojímavé, ovšem ne naivní fantasy romanci s parádním podkresem od Radwimps. (Toho Shinjuku, 24. 7., zatím za 4*) (23.07.2019)

Krásné dílo, Shinkai se opět vytáhl a tenhle kousek bych zařadil jen o malinkatý stupínek níže než Kimi no na wa, i několik dní po dokoukání mi stále ležel v hlavě. Příběh zde sice nepatří k těm nejsložitějším, nicméně způsob jeho vyprávění to nijak nesnižuje a to je zdařilé více než dost, v humorné rovině až výtečně. Moc se mi líbila někdy až temná část veškerého dění, nicméně poetika ani romantika zde nemají o nic menší úlohu a přestože Tokio dokáže ukázat i svou nevlídnou tvář, nakonec vítězí ta lepší půlka lidského myšlení a chování. Ostatně i náznaky přístupu člověka k přírodě jsou tu vyznačeny dosti zřetelně a vedou k zamyšlení. Radwimps zde předvádějí opět zatraceně působivý hudební doprovod jež vám postupně vleze pod kůži. Pokud jde o animaci jako takovou, tak jak už jsme všichni zvyklí, z té nádhery až přechází zrak. A jelikož jsem odolal pokušení různých kinoripů, tak ve 4K s HDR to čekání vážně stálo za to a nelze to popsat jinak než „pastva pro oči“, obsahově pak pro duši. (16.11.2020)

Další filmeček od Makoto Shinkaie, jak jinak než s brutálně povedenou animací s důrazem na detaily. Příběhově už možná ne tak pochopitelné, řadí se to spíše mezi jeho slabší filmy. Do příběhu opět krásně zakomponované pověry z Japonska. Konec trochu otřepanější, jak už to tak u většiny anime filmečků bývá. (20.08.2021)

Další dávka emočního nášupu v kombinaci s neskutečně krásnou animací. Tady mi to dějově přišlo sice takové přímější v rámci celé metafory v příběhu a rozebrání ostatních témat. A zároveň méně naivnější ve zpracování tématu dospívání. Ale to není důvod,  aby se mi to proto líbilo míň. Bylo to moc dobrý. Nevím, zda je to tím, že filmy Šinkaie dokoukávám zpětně a ne v pořadí vzniku. Ale i tak se mi to stále neokoukalo. (Už mi od něj chybí jenom jeden kousek.) Ani nemám potřebu porovnávat. Za mě byl každý jeho film úplně jiný. Se společnými tvůrčími prvky, jako to má každý autor, ale pokaždé je úplně jiný  :) To je hroch? Ne, žába! Kreslíš..hezky! :D (28.12.2023)

Navzdory původnímu záměru nezačnu svůj komentář srovnáním s minulými díly Šinkaie (a zvláště tím posledním), nýbrž začnu tím, čím je tento film oproti jeho předchozím počinům jedinečný. Nuže: čím film rozhodně vyniká, je výborné vyobrazení snah o předčasné dospívání a konfliktu naivních hlavních hrdinů s realitou, kdy zjišťují, že skutečně dospělým se nějaký patnáctiletý floutek zkrátka nestane ze dne na den – nejednou jsem si při sledování vzpomněl na čtení Kafky na pobřeží, kde se Murakamimu podobnou problematiku podařilo rovněž skvěle zpracovat. Další zářez si Šinkai zaslouží za jedno z nejpreciznějších zpracování japonských reálií, jaké jsem kdy v anime viděl – západní divák to možná tolik neocení, ale nešlo si nevšimnout, jak se i japonští diváci v sále pochichtávali nad tím, s jakou nečekanou pečlivostí a smyslem pro nejmenší detail Šinkai vyobrazuje život v důvěrně známém Tokiu ve snaze zachytit co nejvěrněji realitu, stejně jako je pozoruhodné, u kolika známých firem a jejich výrobků si vyjednal užití ve filmu bez zkomoleného názvu. A komu snad nelahodila příběhová mnohoznačnost, zamotanost a osudovost v Kimi no na wa., ten by měl zvážit zhlédnutí, protože Tenki no ko nabízí o poznání čitelnější, snad by se dalo říci civilnější příběh, který je přístupnější širšímu publiku než jeho předchůdce (a teď to nemyslím jako kritiku). Naopak Šinkaiovy trademarky, které byly přítomny v předchozích filmech – Tokio, vlaky, melancholie, klavírní hudba, západy slunce, déšť –, jsou samozřejmě přítomny i zde a opět v koňské dávce, přičemž počasí zde hraje dokonce hlavní roli. A jak tedy vychází ze srovnání s Kimi no na wa.? Styčných bodů se nachází mnoho (hlavní hrdina z předchozího filmu se tam dokonce i na chvíli objeví!), takže se srovnání vyhnout zkrátka nejde, ale Tenki no ko z tohoto srovnání kupodivu nevychází vůbec špatně. Jedná se o řemeslně velmi dobře zpracované dílo, které sice už neobsahuje ten „wow efekt“ jako jeho předchůdce, a byť věřím, že se do jisté míry mohlo jednat o záměr, tak mi ve filmu také chybělo pečlivější představení rodinného zázemí postav, zvláště pak u Hodaky, a nějaká silnější katarze v závěru – Šinkai bohužel vyložil trumfy asi o 10 minut dopředu a samotný závěr tak už neměl čím překvapit a zasáhnout diváka. Sečteno podtrženo – film, který stojí na svých vlastních nohách a stojí za to jej vidět, jen má tu smůlu, že navazuje na velmi úspěšného předchůdce a jsou u něj očekávání nastavena proklatě vysoko. Prosté 4*. (Viděno v Shinjuku Piccadilly, Tokio, 8/2019.) (02.09.2019)