Fanny a Alexander

Nemám nejmenší tušení, co k filmu napsat, a dokonce ani nevím, jak moc se mi líbil. Přesto jsem si jistý, že tento komentář bude mít alespoň 5 řádků. Za zhlédnutí film rozhodně stojí. Především proto, že je tak jiný. Dal by se přesně uprostřed rozdělit na dvě naprosto odlišné části. První část končí smrtí, zatímco ta druhá končí zrozením. Zhlédnutí jsem velmi dlouho odkládal. O nudě rozhodně nemůže být řeč. Ve vzduchu jsem zaregistroval několik filosofických úvah, přesto se osvícen ani trošičku necítím. Ani po 10 ranách rákoskou bych nepřipustil, že se mi film nelíbil. Jen prostě nejsem cílová skupina. Film je hrozně dlouhý a o 5 hodinovém režisérském střihu se mi jistě bude zdát ještě několik nočních můr, přesto jsem si téměř jistý, že kdyby byl jen o malinko kratší, tak to filmu kvalitu spíše ubere. Ani ty 3* z toho prostě nevytřískám. (03.02.2013)

Vidět Bergmana na plátně, jedno z mých velkých přání. Konečně se mi poštěstilo a mohu si odškrtnout další položku ze seznamu. Při závěrečných titulcích jsem sledoval osazenstvo kina a říkal si, jestli ostatní zhlédli alespoň zčásti to samé, co já. Ingmar Bergman zažil vskutku podivuhodný život, soudím podle autobiografie Laterna magica, kde Bergman velmi vtipně, neotřele, trefně a sebeironicky popisuje své dětství a následný "těžký život umělce". Jak píše berg.12, i já jsem měl podobný pocit. Jen s tím rozdílem, že listuji právě Mistrovou autobiografií. Nemá smysl se podrobněji rozepisovat, vše podstatné je již řečeno v komentářích ostatních uživatelů. Takže jen dodám - geniální shrnutí Mistrovy kariéry a poslední velká spolupráce dvojice Bergman-Nykvist. (31.08.2007)

Barevný epos, rozloučení se Bergmana s filmem. Rozkreslení základních vztahů v rodině. Vlastně jde o staré modely, které fungují dodnes - matka, děti, nový partner, nepřijetí nového partnera, vazby k původní rodině. Stejné motivy najdeme jak ve světové literatuře, tak i ve filmu (Barry Lyndon). Zde dotaženo do konce. Žena nakonec opouští despotického manžela, který zároveň něšťastnou náhodou umírá. Vrací se do své širší rodiny. Začátek i konec filmu vyznívá idylicky šťastně. Ocenění: César 1983 Nejlepší film roku Benátský filmový festival 1983 Cena FIPRESCI Britská Akademie (BAFTA) 1983 Nejlepší cizojazyčný film - Ingmar Bergman (režie), Jorn Donner (produkce) Nejlepší kostýmy - Marik Vos-Lundh Nejlepší kamera - Sven Nykvist Zlatý Glóbus 1984 Nejlepší cizojazyčný film Guldbagge 1984 (švédská filmová cena) Nejlepší film roku Nejlepší režisér roku Americká Akademie (Oscar) 1984 Nejlepší cizojazyčný film Nejlepší kamera - Sven Nykvist Nejlepší výprava - Anna Asp, Susanne Lingheim Nejlepší kostýmy - Marik Vos-Lundh Nominace na ceny americké Akademie (Oscar) 1984 Nejlepší režie - Ingmar Bergman Nejlepší původní scénář - Ingmar Bergman (24.08.2014)

Opravdu nadherny film, ale ze bych z neho byl nak uplne hotovej to se rict neda. Celej film stoji predevsim na vykonu hercu a tomu neni prakticky co vytknout, vcetne detskych predstavitelu, protoze ti take hrajou uzasne, ale mistama to obcas nekomu ujede a zacne prehravat. Moc casto se to ale nestane. Ty 3 hodiny co film ma se daj zvladnout v pohode (tj. nenudi), mistama mi to sice prislo trochu natahovane, ale nic hroznyho, ale rek bych, ze tech 5 hodin co ma director's cut bych neprezil. Hlavni problem bych videl v tom, ze krome jedne sceny (pohreb), tady neni zadna, ktera by byla skutecne nezapomenutelna. Par scen mi prislo prehnanejch (vriskani nad rakvi), par scen mi prislo nechtene smesnejch a par scen mi prislo takovejch navic. Urcite bych to nenazval rodinnou freskou, protoze krome uvodnich vanoc tu rodina neni pohromade a cely pribeh se toci okolo maleho Alexandra (Fanny je tu uplne nepodstatna a klidne by se mohla z nazvu filmu vypustit). Jedina vec, ktera tu je bezchybna, je atmosfera a s tim spojene kostymy, protoze takova ta atmosfera "mestanske rodiny na pocatku dvacateho stoleti" tu je fakt skvele vykreslena. Rek bych, ze Fanny a Alexandr je nejlepsi film co jsem od Ingmara Bergmana videl, ale presto to na 5* nebude. (21.05.2005)

Zážitky z některých Bergmanových filmů jsou neskutečné... jedinečnou atmosférou, propracovaným příběhem, silnými emocemi, jimiž jsou naplněny v osobitém filmařském provedení, tentokrát i s nebývale pestrobarevným vizuálem, jenž naplno odráží veškeré (někdy i protichodné) dojmy, nálady a zážitky v měšťanské severské rodině v minulosti. První hodina plynula jako kouzelně poetický, až komediálně odlehčený vánoční film, s příchodem tragického zvratu se mění nálada a začne prostor pro vyznění nejednoho příběhu uvnitř spletitého rodinného dramatu, v němž dominuje postava kluka Alexandra. Zejména scény, které rozehrávají konfrontaci vyrůstajícího kluka se svatým Otcem a tedy i vlastní či jinou nadpřirozenou fantazií, vírou, přísahy a otázky pravdy nebo lži, na mě ohromně zapůsobily. Fanny a Alexandr mě díky častému vyprávění z pohledu kluka dokázali vrátit do dětství a to až zvláštně zneklidňujícím způsobem, zároveň však s obohacující reflexí a nečekaně lahodivým vyústěním k závěru. S chýlící se závěrečnou oslavou je to na jindy depresivního Bergmana, i přes všechny peripetie, zvláště kouzelný film. I přes absenci těch nejslavnějších bergmanovských tváří jsou zde opět k vidění vynikající herecké výkony včetně těch dětských, k nezapomenutelným za mě patří pohledy Allana Edwalla během posmrtných „duchařských“ zjevení a vtipem hýřící živelnost Jarla Kulleho v postavě vášnivého rodinného svůdníka. Viděl jsem kratší, tříhodinovou verzi, ale vůbec bych se nebránil v budoucnu opakovanému setkání s tímto dílkem v plném televizním sestřihu, dá-li se sehnat. [90%] (22.12.2023)