Fanny a Alexander

Konečně jsem splatil divácký dluh vůči jednomu ze svých nejoblíbenějších režisérů a - jak se dalo čekat - byl jsem odměněn nevšedním filmovým zážitkem. Snímek se odehrává počátkem 20.století v prostředí majetných švédských vrstev, ze kterého režisér čerpal už v "Šepotech a výkřicích", ale tentokrát divák místo trýznivého smrtelného zápasu sleduje tématicky daleko šířeji pojatý obraz početné rodiny Ekhdalů a jejich přátel. V příběhu nechybí žádné ze stěžejních bergmanovských témat, pochybnostmi o boží jsoucnosti počínaje a konče konfrontací s vlastní slabostí, morální i fyzickou. V popředí opět stojí obtížné vyrovnávání se smrtí blízkých i lidskou smrtelností obecně, nahlížené dětskou optikou plnou fantasie. Závěrečná odpověď na otázky po smyslu bytí se pak nese v neobyčejně hřejivém, takřka idylickém duchu, navazujícím na vyznění závěru "Sedmé pečeti" nebo "Lesních jahod". Spočívá v budování "našeho malého světa", vzájemné vřelosti, štědrosti a lásce - jakkoliv nezavírá oči před neodmyslitelnou odvrácenou stranou života. Osobně mám jako rodilý skeptik velmi rád temnější tituly z Bergmanovy filmografie, ale musím říct že převládající optimismus, jímž je "Fanny a Alexandr" prodchnutý od začátku do konce, mne tentokrát neobyčejně potěšil. (13.08.2019)

Původně poslední velké dílo se nakonec stalo (alespoň pro mě) dílem největším. Kumulace všech Bergmanových oblíbených témat. Jsou tu vzpomínky na dětství, rodinné a mezilidské vztahy, postava ušlechtilé ženy ubíjené mužem (protože Bergman je víc než kdokoliv jiný ženským tvůrcem), divadelní prostředí, trocha té filozofie o smyslu života. A všechno to při stopáži tří hodin, která by nejeden film potopila, funguje. (ZF UH) (29.02.2008)

Tenhle film je úžasný tím, jak se Bergmanovi podařilo vytvořit velké množství zcela reálných, živých, postav. Celou rodinku zde máme jako na talíři. I když je někomu věnováno jen pár okamžiků, získáme ucelenou představu o jeho charakteru. To je možné zejména díky kvalitnímu scénáři a díky nadstandardním hereckým výkonům. Zároveň Bergman krásně vystihnul rozdíly v životním stylu rodiny Fanny a Alexandra a tím v jakých podmínkách jsou pak donuceni žít u biskupa. Rodina žije v okázalém přepychu, který Bergman nejlépe ukazuje na tom, jak rodina prožívá svátky. Tato pasáž je vytvořena s velkým citem pro detail. Interiéry v těchto scénách až přezdobené. Kameře jakoby neuniknul jediná maličkost. Naopak život u biskupa je pojat chladně a stroze, z obrazu sálá chlad. Dalším kladem je prolínání reálného pohledu na život s dětským viděním světa, které se postupně promíchá natolik, až není snadné se orientovat. (16.10.2007)

viděl jsem "pouze" 180 minutovou verzi a nevím, co si mám počít. asi budu muset shánět directors cut. takže první dojmy - film je nakonec nefilm, zprvu mě zmátla nedotaženost některých motivů, některé záležitosti se prostě jenom "mihly" dějem a ustoupily do pozadí, ale jak už jsem říkal, Fanny a Alexandr je film nefilm - je to svým způsobem život, a v tom se to stává pořád. věci se jen mihnou, jedna postava v něm zůstane po celou dobu, jiná do něj pronikne jen na chvíli. možná proto má tento film i konec nekonec - kdy nic vlastně nekončí ani nezačíná, jen pokračuje... proto si Alexandr ponese pana otčíma po celý život v sobě (každý má něco), bylo by vlastně nepatřičné někoho "zachraňovat", svět je čím dál horší a na všechny se snáší nákaza, nikdo neunikne - jen je pořád třeba se radovat z "malého" světa (z velkého to stejně nikdo neumí ani nezvládne) a čekat na nové krále a císařovny, kteří nakonec dosáhnou něco víc... co se týče těch klasických charakteristik - skvělé herecké výkony a výprava, vhodně vybraná hudba (nehudba), skvělá atmosféra a geniálně zvolená forma (hlavně střídání kontrastů a gradace) - ale to jsou všechno jenom kecy, koukněte na to, je to vážně SKVĚLÝ FILM - 9/10 (21.03.2006)

Film jsem viděl v kině, a čekal a čekal kdy se bude dít něco zaznamenání hodníého. První manžel byl na ženu hodný a zabýval se kumštem, avšak nevydžel žít déle než žena, takže ta hledala pro své děti jiného muže. Našla si muže koketujícího s nějakým náboženstvím a to bičem a tvrdostí. To se tedy žena divila co provádí s jejími dětmi a jak se musí pravidelně modlit a nasávat informace z bible. Podobně se vedlo i jí, takže krutý muž ji vedl k cestě do nebe. Zda se mu to podařilo, či ne, tak to už nevíme. (01.09.2010)