Fanny a Alexander

Opravdu nadherny film, ale ze bych z neho byl nak uplne hotovej to se rict neda. Celej film stoji predevsim na vykonu hercu a tomu neni prakticky co vytknout, vcetne detskych predstavitelu, protoze ti take hrajou uzasne, ale mistama to obcas nekomu ujede a zacne prehravat. Moc casto se to ale nestane. Ty 3 hodiny co film ma se daj zvladnout v pohode (tj. nenudi), mistama mi to sice prislo trochu natahovane, ale nic hroznyho, ale rek bych, ze tech 5 hodin co ma director's cut bych neprezil. Hlavni problem bych videl v tom, ze krome jedne sceny (pohreb), tady neni zadna, ktera by byla skutecne nezapomenutelna. Par scen mi prislo prehnanejch (vriskani nad rakvi), par scen mi prislo nechtene smesnejch a par scen mi prislo takovejch navic. Urcite bych to nenazval rodinnou freskou, protoze krome uvodnich vanoc tu rodina neni pohromade a cely pribeh se toci okolo maleho Alexandra (Fanny je tu uplne nepodstatna a klidne by se mohla z nazvu filmu vypustit). Jedina vec, ktera tu je bezchybna, je atmosfera a s tim spojene kostymy, protoze takova ta atmosfera "mestanske rodiny na pocatku dvacateho stoleti" tu je fakt skvele vykreslena. Rek bych, ze Fanny a Alexandr je nejlepsi film co jsem od Ingmara Bergmana videl, ale presto to na 5* nebude. (21.05.2005)

Konečně jsem splatil divácký dluh vůči jednomu ze svých nejoblíbenějších režisérů a - jak se dalo čekat - byl jsem odměněn nevšedním filmovým zážitkem. Snímek se odehrává počátkem 20.století v prostředí majetných švédských vrstev, ze kterého režisér čerpal už v "Šepotech a výkřicích", ale tentokrát divák místo trýznivého smrtelného zápasu sleduje tématicky daleko šířeji pojatý obraz početné rodiny Ekhdalů a jejich přátel. V příběhu nechybí žádné ze stěžejních bergmanovských témat, pochybnostmi o boží jsoucnosti počínaje a konče konfrontací s vlastní slabostí, morální i fyzickou. V popředí opět stojí obtížné vyrovnávání se smrtí blízkých i lidskou smrtelností obecně, nahlížené dětskou optikou plnou fantasie. Závěrečná odpověď na otázky po smyslu bytí se pak nese v neobyčejně hřejivém, takřka idylickém duchu, navazujícím na vyznění závěru "Sedmé pečeti" nebo "Lesních jahod". Spočívá v budování "našeho malého světa", vzájemné vřelosti, štědrosti a lásce - jakkoliv nezavírá oči před neodmyslitelnou odvrácenou stranou života. Osobně mám jako rodilý skeptik velmi rád temnější tituly z Bergmanovy filmografie, ale musím říct že převládající optimismus, jímž je "Fanny a Alexandr" prodchnutý od začátku do konce, mne tentokrát neobyčejně potěšil. (13.08.2019)

Fanny a Alexander začína ako klasická historická kostýmová rodinná freska s prvkami humoru, takže som mal chvíľu pocit, že Bergman mierne zosenilnel a chcel natočiť niečo zámerne klasické. Ale film sa skladá z troch častí, z ktorých má každá úplne inú atmosféru a vyznenie. Netušil som, že mi po jeho skončení príde na myseľ Lovcova noc, alebo aj taký Šiesty zmysel (najlepšie je vopred o filme nič nevedieť). Všetko je myslené samozrejme metaforicky, vysvetlenia udalostí, ktoré sa nečakane stanú a nedávajú racionálny zmysel, sa nedočkáme. Bergman dokáže vtiahnuť diváka na celé tri hodiny, avšak okrem jeho predĺženého DC si viem predstaviť aj dvojhodinový, po ktorom nemá človek pocit, že vo filme bolo tých myšlienok a dialógov na jeden krát príliš a treba si ho pozrieť pre istotu znova, motívov je tu skutočne neúrekom. Pozrieť si znova jeden a pol hodinovú Siedmu pečať pre utriedenie myšlienok je niečo iné, ako trojhodinový (resp. 5 hodinový) kolos. Dojímavý film je v Bergmanovom podaní niečo úplne odlišné, ako v hollywoodskom, alebo európsky artovom. (11.01.2013)

Famózní výlet nejen do dob dávno minulých, těsně předtím, než se svět "zvrtl" a typické bergmanovské kategorie (zde přítomné v umírněné podobě) staly pronikavými a stravujícími. A také do hloubi Bergmanova dětství, do událostí, kterého zformovali a jež dokázal s fabulačním mistrovstvím přetvořit v úchvatnou fresku. I když je z tříhodinové verze cítit, že jde vlastně o fragment (který B. sestříhával jen z donucení a nepřijímá ho) s řadou nedoslovených okamžiků a také kvůli dlouhým, často statickým scénám, film rozhodně nevypadá freskovitě, i když navenek se tak tváří, čímž vzniká zajímavé napětí, které dle mého názoru původní seriálová koncepce eliminuje. I tak však tyto drobnosti nepřekáží v tom, aby byl divák ohromen paletou motivů a esenciálních životních témat, která film natáčí. A navíc v neopakovatné vizuální vytříbenosti mága Nykvista. Na pětihodinovou verzi si určitě brzy čas udělám, jelikož tenhle "malý svět" chci prozkoumat co to jen půjde. (13.05.2010)

Nemám nejmenší tušení, co k filmu napsat, a dokonce ani nevím, jak moc se mi líbil. Přesto jsem si jistý, že tento komentář bude mít alespoň 5 řádků. Za zhlédnutí film rozhodně stojí. Především proto, že je tak jiný. Dal by se přesně uprostřed rozdělit na dvě naprosto odlišné části. První část končí smrtí, zatímco ta druhá končí zrozením. Zhlédnutí jsem velmi dlouho odkládal. O nudě rozhodně nemůže být řeč. Ve vzduchu jsem zaregistroval několik filosofických úvah, přesto se osvícen ani trošičku necítím. Ani po 10 ranách rákoskou bych nepřipustil, že se mi film nelíbil. Jen prostě nejsem cílová skupina. Film je hrozně dlouhý a o 5 hodinovém režisérském střihu se mi jistě bude zdát ještě několik nočních můr, přesto jsem si téměř jistý, že kdyby byl jen o malinko kratší, tak to filmu kvalitu spíše ubere. Ani ty 3* z toho prostě nevytřískám. (03.02.2013)