Fanny a Alexander

Film jsem viděl v kině, a čekal a čekal kdy se bude dít něco zaznamenání hodníého. První manžel byl na ženu hodný a zabýval se kumštem, avšak nevydžel žít déle než žena, takže ta hledala pro své děti jiného muže. Našla si muže koketujícího s nějakým náboženstvím a to bičem a tvrdostí. To se tedy žena divila co provádí s jejími dětmi a jak se musí pravidelně modlit a nasávat informace z bible. Podobně se vedlo i jí, takže krutý muž ji vedl k cestě do nebe. Zda se mu to podařilo, či ne, tak to už nevíme. (01.09.2010)

Bergman má neuvěřitelný dar na to, jak si pohrát se smrtí. Tady působí spíš pohádkové než děsivě, a to především kvůli přítomnosti dvou zklidňujících postav, babičky a strýčka Izáka. Já bych osobně z názvu Fanny úplně vypustila, protože pro film není nijak důležitá. Hlavní roli hraje Alexander a s klidným srdcem můžu říct, že zejména Alexandrovy oči. V nich se odvíjí celý příběh, místy veselý a místy děsivý. Stačí se dívat do toho páru za všech okolností vzdorujících očích a víte, jak se cítí mimořádně nadané dítě, které se dospělým nechce a nemůže podvolit. Jestli Bůh je, nakopal bych ho do prdele. (17.05.2005)

Jeden z nejlepších snímků tohoto švédského mága. Ano, říkám mága, protože film vypadá, jako když ho stvoří kouzelník pouhým mávnutím kouzelnou hůlkou. Precizní kamera, hra se světlem (už jsem říkal, že Sven Nykvist je bůh?) a perfektní režie, díky které tři hodiny uplynou tak rychle, že se tomu divíte ještě druhý den. Psát více nemá smysl, Marigold to vystihnul nejlépe. Jeden z nejabsolutnějších filmových zážitků. Ale řeknu vám, vidět to v kině na velkém plátně... (02.08.2007)

Strop! Typ filmu, kdy pointa uvízne v hlavě a bezhlavě vyrývá do vědomí celý ten obraz, tu spoušť, lidskost. Nykvistova kamera hypnoticky střídá nálady a barvy, čímž si k divákovi vytvoří mysteriózní most (já vám z toho měl menší pocit anarchie!), který posléze poutá nervy k sobě. Pak se realita protne s fikcí (sakra, blouzním?!) a postavy dojdou k odpuštění, protože když si strháváme své masky - značně připečené ke kůži - musíme prvotně obětovat Něco! Bližního svého! Filozoficky nadupaný film, který křičí! Herci se dotkli dna, Bergman nebe! 100% (24.06.2011)

Famózní výlet nejen do dob dávno minulých, těsně předtím, než se svět "zvrtl" a typické bergmanovské kategorie (zde přítomné v umírněné podobě) staly pronikavými a stravujícími. A také do hloubi Bergmanova dětství, do událostí, kterého zformovali a jež dokázal s fabulačním mistrovstvím přetvořit v úchvatnou fresku. I když je z tříhodinové verze cítit, že jde vlastně o fragment (který B. sestříhával jen z donucení a nepřijímá ho) s řadou nedoslovených okamžiků a také kvůli dlouhým, často statickým scénám, film rozhodně nevypadá freskovitě, i když navenek se tak tváří, čímž vzniká zajímavé napětí, které dle mého názoru původní seriálová koncepce eliminuje. I tak však tyto drobnosti nepřekáží v tom, aby byl divák ohromen paletou motivů a esenciálních životních témat, která film natáčí. A navíc v neopakovatné vizuální vytříbenosti mága Nykvista. Na pětihodinovou verzi si určitě brzy čas udělám, jelikož tenhle "malý svět" chci prozkoumat co to jen půjde. (13.05.2010)