Fanny a Alexander

Hrozně jsem se bál, že tuhle klasiku protrpím. Filmy, které jsem od Bergmana zatím spatřil, nepřesáhly 100 minut a i při této relativně krátké délce byla jejich záživnost skutečně na hraně. Jak už to tak ale bývá, u kvalitních dlouhých snímků, Fanny a Alexandr frčí skoro neuvěřitelně. Duo dětí mi bylo moc sympatické. Část, kdy se odstěhovaly k biskupovi byla značně povedená, skoro mi přišla jako moderní thriller/horor, škoda, že ta kapitola nebyla dle mého vkusu úplně dotáhnutá, na to, jaký měla potenciál. Trochu mi také vadilo opomíjení Fanny, kterou dokonale ztvárnila jistá Pernilla Allwin, u které bych vsadil všechny prsty, že ji znám i odněkud jinud. To ovšem nic nemění na tom, že bych o ně přišel, jelikož IMDb povídá, že to její jediný film. Také mě trochu mrzel fakt, že sourozenci mezi sebou téměř neprohodili slovo. Vůbec mluvili dost málo. V (ne)poslední řadě mě trochu zklamala závěrečná cca půlhodinka, kdy už je v podstatě všechno vyřešeno a vesele se natahuje. Ještě se stručně zmíním o Alexandrovi. Ten mi ze začátku neseděl. Říkal jsem, jak by bylo skvělé, kdyby se choval jako velká a arogantní svině. No, postupem času mi mou představu alespoň částečně vyplnil a já jsem za to rád. Celkově jsem ale opravdu spokojen a můžu říct, že jsem tolik ani nečekal. Director's cut bych ale nechtěl vidět ani zdálky. Říkám si: "To opravdu filmu nevadilo, že byla jeho celá půlka vystříhána? Není s podivem, že snímek neztratil smysl?" Ovšem také mě napadlo, že klidně to mohly být akorát další větve příběhů vedlejších postav (něco jak "větev cukrárna"), která s hlavní dějovou linií nemá nic moc společného a je dobře, že mě (nás) takovýchto větví střihač ušetřil... (22.06.2006)

Film, ze kterého je blaho na duši. Těžko vypichovat jednotlivé klady, nejpřípadněji dokážu dojem z něj vyjádřit slovy harmonická dokonalost. Můžu jej vidět, a viděl jsem, mnohokrát, a bez ohledu na znalosti point a promělnlivých motivů, nikdy nepřijde ani stín nudy. Vždycky jen pohoda, uskopojení, pocit, že jsem mohl čas stěží utratit lépe. (03.12.2006)

DVD s tímto filmem jsem měla na stole asi 2 měsíce, než jsem se odhodlala obětovat mu tři hodiny svého času. Nelituji. Děj ve filmu je plynulý a nenásilný a přitom ne zdlouhavý, je zkrátka jako splav, na který se dokážete dívat i několik hodin a přitom vám na mysl vyvstanou klidné obrazy z vašeho dětství. Ve filmu není nic, co by urazilo, nic navíc, ani tam nic nechybí, přesto se k němu ve vzpomínkách nebudu vracet často, neboť naopak neobsahoval nic, co by mě vytrhlo a nedalo mi spát. (06.07.2008)

Když se podaří Fanny a Alexandrovi uprchnout do Izákova domu, ocitají se z pekla biskupových hradebních kobek ve světě, který jakoby stál mezi světem rodiny Ekdahlové a biskupovým hradem, ve světě mezi rájem a peklem, mezi zemí a podsvětím – očistcem. V tomto světě se stírají rozdíly mezi skutečností a zdáním, uzavřený prostor domu s nekonečnými chodbami je autonomním vesmírem sám pro sebe a skoro to vypadá, že každá loutka Alexandra mlčenlivě pozoruje a stěny dýchají. Právě zde se Alexandr setkává s šíleným Ismaelem, mužem, kterého však ztělesnila žena, herečka Stina Ekblad. Jeho androgynnost umocňuje jeho zdánlivou (ale možná i skutečnou) nadpozemskou moc. Setkání s Ismaelem je skutečným klimaxem Fanny a Alexandr. Alexandr se musel vypořádat se smrtí svého otce a s ďábelským biskupem a nyní se musí vypořádat sám se sebou. Musí nakonec konfrontovat své vlastní sny a fantazie, a Ismael je ten, kdo mu pomůže porazit sám sebe. Zdá se, že některé momenty z Bergmanových filmů – co se týče jak stylu, tak obsahu - se objeví v tomto filmu. Tím spíše se rozhovor Ismaela a Alexandra podobá rozhovoru z Persony. Persona neustále naznačuje podobnosti mezi dvěma ženami, až narace dojde do chvíle, kdy jsou si totožné a musí se s tímto faktem vypořádat. Ismael a Alexander jsou přesně to, co obě ženy v Personě. Dva lidé, jedna osoba. K tomuto poznání divák ani Alexandr nedochází dlouhodobým vývojem, ale náhle, kdy ve zvědavosti Alexandr nachází bytost, která říká, že je jeho (sou)částí. Ismael zůstává jedinou záhadnou postavou filmu, nikdy se nedozvíme, zda vše, co řekl či co snad z dálky ovlivnil, nebylo jen zkresleno a spojeno dohromady fantazií malého Alexandra, který si vývoj událostí takto představoval, aby se de facto sám pro sebe stal nástrojem zkázy biskupa. (24.10.2007)

Dětskýma očima jeden z nejkrutějších filmů. Jestli mi tady distributor tvrdí něco o režisérově vrcholné pozitivní energii a humorizování lidských osudů, musím ho nařknout že snad u sledování filmu poslouchal vánoční koledy a nahříval griotku. Jediným tématem je smrt, na kterou různé charaktery nahlížejí odlišně. Její frustrativnost je pohledem dětí vystupňována do všudypřítomného strachu z neznáma. A k tomuto hledisku mě myslím opravňuje sám titul filmu. Zrodila-li se tahle "freska" opravdu z Bergmanových autobiografických vzpomínek na dětství, vidím pak spojení fantazie a depresivnosti jako přirozený pocit. Vysoké hodnocení si autor zasluhuje právem, nikoliv však za nelidský syžet, ale za umění jej nemilosrdně lidsky vyjevit. (10.10.2012)