Réžia:
Ingmar BergmanScenár:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHudba:
Daniel BellHrajú:
Pernilla Allwin, Bertil Guve, Börje Ahlstedt, Harriet Andersson, Mats Bergman, Gunnar Björnstrand, Allan Edwall, Stina Ekblad, Ewa Fröling, Erland Josephson (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Velkorysý tříhodinový projekt (v televizní verzi pětihodinový) realizoval Bergman ve své vlasti po několikaletém exilovém pobytu v Německu, kam se uchýlil na protest vůči skandální daňové aféře. Rozsáhlá rodinná měšťanská freska z počátku našeho století se očividně zrodila z Bergmanových autobiografických vzpomínek na dětství, i když těžil i z bohaté dětské fantazie. Ačkoli tento film zamýšlel jako poslední filmové dílo, své rozhodnutí od té doby už několikrát porušil. Přesto jej lze považovat za umělecky vrcholné dovršení jeho filmařské dráhy. Film představuje antologii Bergmanova díla, jež v souhrnu nabylo mocné pozitivní energie. Starý mistr překvapivě prosvětlil své celoživotní chmury a pohlédl na lidskou bídu a utrpení s vyrovnaností a úsměvem, který v jeho filmu umí vykouzlit šarmantní babička Ekdahlová. Nejroztodivnější lidské osudy členů Ekdahlova klanu - viděny dětskýma očima citlivého Alexandra - jsou ztlumeny, humorizovány nebo zaplašeny čarodějnými kouzly židovského starožitníka Izáka. Problémy lidské existence, které v někdejších Bergmanových filmech navozovaly tragickou tóninu nebo vedly ke skepsi či deziluzi, jsou v tomto filmu moudře odsouvány do pozadí sub specie aeternitatis. Finální rodinná oslava, kde se všichni radují ze života a z dobra zvítězivšího nad zlem, je téměř pohádkově idylická a zazní jako hymnická oslava všelidské pospolitosti a lásky. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (3)
Recenzie (188)
Rodinné drama středostavovské švédské rodiny je nepochybně - jako většina Bergmanových témat - trvalou bolestí jeho vnitřní duše. Problematický matčin sňatek a následné drama tyranství a omezování osobné svobody nahlédnutím pod povrch luteránské ortodoxie a pochopením, proč v minulosti i z této země odcházela početná emigrace do Severní Ameriky neohraničených možností. Zdánlivě neobvyklý námět zvládá Bergman se záviděníhodnou bravurou a věren svému dušezpytu s důkladným, takřka minuciózním sledováním postupných změn duší svých hrdinů. Film cítím jako jakési skeptické doplnění SCÉN Z MANŽELSKÉHO ŽIVOTA. Je dokladem univerzálního záběru Bergmanova pohledu a suverénního zvládnutí i zdánlivých maličkostí filmařských dovedností. ()
Bergman je jeden z tých veľkých európskych režisérov, ktorých tvorba mi nikdy veľa nepovedala. Tu urobím výnimku potvrdzujúcu pravidlo. Tématicky jednoduchý, ale obšírne podaný ( aj keď som sa dostal iba k trojhodinovej minutáži ) a zrejme aj občas obskúrnejší, čo by som v tomto žánri nečakal. Takže Ingmar ma tentokrát mierne ,,dostal´´. ()
Posledný Bergmanov veľký film je silnou rodinnou ságou s množstvom postáv a drobných zápletiek. Tu je práve kameň úrazu tohto filmu, lebo príliš dbá na rodinnú atmosféru v uvodnej hodine a v závere, a zbytočne rozptyluje diváka prílišnou popisnosťou. Samotná dejová linka venovaná Alexandrovi a jeho sestre je naopak posobivá a veľmi silná. ()
!Možné spoilery! Když strýček předváděl ohňostroj říkal jsem si, jestli se dívám na správný film. Opravdu nechápu proč mají(měli) tak slavní tvůrci jako Bergman nebo Fellini (Amarcord) zapotřebí dávat do svých filmů prdící scény... Vůbec celá úvodní část s rodinnou oslavou mě vůbec nebavila. Střídaly se zde oplzlé a nudné scény. U filmu mě držela snad jen postava Alexandra a jeho neposkvrněná konfrontace s dospělým světem. Po Biskupově vstupu na scénu začne být film mnohem zajímavější. Děti s matkou se stěhují z prosluněného rodinného domu do věčně deštivého biskupova sídla. Pokud někomu členové rodiny Ekdahlů nepřišli příliš pohlední, tak biskupova rodina a poddaní jsou opravdu skupinka děsivých lidí. Bergman zde skvěle vyvolal pocity ztraceného domova a strachu z nového prostředí. Alexandr se s novým prostředím chce vypořádat bojem proti biskupově tvrdé výchově, ale jeho pokusy jsou vždy utlumeny tvrdým trestem. Na scénu pak musí přijít kouzelník, aby osvobodil děti a ukryl je na chvíli u sebe. Právě scény v kouzelníkově domě patří k tomu nejlepšímu z celého filmu a je škoda, že této pasáži nebylo věnováno více prostoru. Konec odehrávající se opět v domě Ekdahlů mé nadšení trochu tlumí, ale i tak se jedná o zatím nejlepšího Bergmana! 90% ()
Strýček vám udělá ohňostroj! Číslo jedna: Radostný, milý snímek, přesně tak by měly Vánoce vypadat, plné smíchu, štěstí, svíček! Číslo dva: Každý je jiný a tohle umí Bergman dokonale vystihnout! Postavy ve svém filmu vykresluje jako nepředvídatelné. Ukazuje různost charakterů, temperamentů a povah. Číslo tři: Mě dokážou nadchnout originální momenty a detaily. Například ruplá postel, polštářová bitka se služkou, hořící punč, strýčkův ohňostroj, Alexandrova ostrá slova na pohřbu, taky jeho duchařské příhody a příběhy, mazaná koupě truhly... Zkrátka vážnost střídá vtip ve velmi jemných přechodech, zcela přirozeně! Sfoukneme svíčky a číslo tři je u konce. ()
Galéria (105)
Fotka © Svensk Filmindustri (SF)
Zaujímavosti (14)
- Scénář byl napsán během tří měsíců. (PSJR)
- První koncept scénáře vypracoval Ingmar Bergman již v roce 1979 a měl více než tisíc rukou psaných stran. (Kulmon)
- Ingmar Bergman byl velmi zklamaný, když Liv Ullmann odmítla jeho nabídku ke ztvárnění role Emilie Ekdahl, ve které se nakonec objevila Ewa Fröling. (Tygrys)
Reklama