Fanny a Alexander

Bergman je jeden z tých veľkých európskych režisérov, ktorých tvorba mi nikdy veľa nepovedala. Tu urobím výnimku potvrdzujúcu pravidlo. Tématicky jednoduchý, ale obšírne podaný ( aj keď som sa dostal iba k trojhodinovej minutáži ) a zrejme aj občas obskúrnejší, čo by som v tomto žánri nečakal. Takže Ingmar ma tentokrát mierne ,,dostal´´. (27.11.2023)

Intimně laděný výlet do švédské měšťanské společnosti počátku 20. století, kde Bergman promítl do filmu své vzpomínky na dětství mísené s jeho mimořádnou představivostí. Natáčel snímek už jako zralý a vlastními neúspěchy poučený tvůrce, kterému záleží na přijetí díla širší veřejností. Některé starší práce sice přiváděly do extáze uměleckou kritiku, ale pro diváky byly na samé hranici únosnosti. Režisér se vzdal tvrdě pesimistického pohledu na svět a i když ani tady se nevyhýbá tématu smrti a ztráty blízkého člověka, převažuje optimismus a závěrečná rodinná oslava končí zcela idilicky. Příběh se dá považovat za konfrontaci myšlení a hodnot svobodomyslné měšťanské vyšší střední vrstvy s protestantskou nersnášenlivou bigotností. Střetnutí mezi biskupem a malým Alexandrem se dají považovat za souboj modernity se zbytky středověkého myšlení. Lásku k divadlu (Bergman se považoval mnohem víc za divadelníka než za filmaře) vložil do scén z prosředí rodinného divadla, které bezprostředně souvisí s dějem a kde maminka malého hrdiny působí jako herečka a otec je divadelním ředitelem. Nikoliv náhodou umírá Alexandrův tatínek právě na jevišti... Filmu vévodí výborné herecké výkony - Bergman jednak díky svému postavení mohl pracovat s těmi nejlepšími švédskými herci, jednak si řadu herců sám vychoval a ti dobře věděli, co po nich šéf chce. Výborná kamera, pečlivě volené kostýmy a dekorace. Z mého pohledu nejlepší Bergmanův film, celkový dojem 95 %. Vůbec nejlepší jsou scény pobytu Alexandra v domě židovského obchodníka, kde se exotičnost prostředí prolnula s dětskou fantazií a vytvořila surrealistickou atmosféru. (03.08.2008)

Tento tříhodinový rodinný epos (existuje i šestihodinová verze, která se promítala ve 4 dílech) můžeme pokládat za jakousi přehlídku autorových nejoblíbenějších postav, témat i postupů. Režisér popouští uzdu fantazijnímu rozletu, umocněnému i barevnou nablýskaností, do níž se noří především vánočně vyzdobený dům v první třetině vyprávění. Poté převládají potemnělé odstíny. Ty mohou odkazovat k rozdílným významům: jednou probouzejí tíseň, když souvisejí s drilem bezmála vězeňským, podruhé ovšem tajemné příšeří uvolňuje rozlet snění a představ (neboť starožitníkův krám skýtá bezpečí). Bergmanův dvorní kameraman Sven Nykvist používá barevné řešení jako součást katarzního účinu, barvy v jeho pojetí nabývá výrazných charakterizačních hodnot. Nebývalá naděje, která celé vyprávění provází, vtiskuje snímku překvapivou vroucnost, kterou vděčně přijali jak diváci, tak třeba členové americké Akademie, která Fanny a Alexandru udělila čtyři Oscary - za nejlepší zahraniční film, za kameru, výpravu a kostýmy. Chce to hodně trpělivosti, ale pokuď ji budete mít, je dost dobře možné, že se pro Vás Fanny a Alexandr stane naprosto zásadním dílem. (24.02.2009)

Rodinné drama středostavovské švédské rodiny je nepochybně - jako většina Bergmanových témat - trvalou bolestí jeho vnitřní duše. Problematický matčin sňatek a následné drama tyranství a omezování osobné svobody nahlédnutím pod povrch luteránské ortodoxie a pochopením, proč v minulosti i z této země odcházela početná emigrace do Severní Ameriky neohraničených možností. Zdánlivě neobvyklý námět zvládá Bergman se záviděníhodnou bravurou a věren svému dušezpytu s důkladným, takřka minuciózním sledováním postupných změn duší svých hrdinů. Film cítím jako jakési skeptické doplnění SCÉN Z MANŽELSKÉHO ŽIVOTA. Je dokladem univerzálního záběru Bergmanova pohledu a suverénního zvládnutí i zdánlivých maličkostí filmařských dovedností. (26.08.2007)

!Možné spoilery! Když strýček předváděl ohňostroj říkal jsem si, jestli se dívám na správný film. Opravdu nechápu proč mají(měli) tak slavní tvůrci jako Bergman nebo Fellini (Amarcord) zapotřebí dávat do svých filmů prdící scény... Vůbec celá úvodní část s rodinnou oslavou mě vůbec nebavila. Střídaly se zde oplzlé a nudné scény. U filmu mě držela snad jen postava Alexandra a jeho neposkvrněná konfrontace s dospělým světem. Po Biskupově vstupu na scénu začne být film mnohem zajímavější. Děti s matkou se stěhují z prosluněného rodinného domu do věčně deštivého biskupova sídla. Pokud někomu členové rodiny Ekdahlů nepřišli příliš pohlední, tak biskupova rodina a poddaní jsou opravdu skupinka děsivých lidí. Bergman zde skvěle vyvolal pocity ztraceného domova a strachu z nového prostředí. Alexandr se s novým prostředím chce vypořádat bojem proti biskupově tvrdé výchově, ale jeho pokusy jsou vždy utlumeny tvrdým trestem. Na scénu pak musí přijít kouzelník, aby osvobodil děti a ukryl je na chvíli u sebe. Právě scény v kouzelníkově domě patří k tomu nejlepšímu z celého filmu a je škoda, že této pasáži nebylo věnováno více prostoru. Konec odehrávající se opět v domě Ekdahlů mé nadšení trochu tlumí, ale i tak se jedná o zatím nejlepšího Bergmana! 90% (27.08.2012)