Reklama

Reklama

Fabrizio Collini (Franco Nero) je tichý a nenápadný muž, ktorý v Nemecku žije už viac ako 30 rokov a nedávno odišiel do dôchodku. Keď v luxusnom berlínskom hoteli brutálne zavraždí prominentného nemeckého priemyselníka, všetci sú šokovaní nielen samotným činom, ale aj tým, že Collini sa k vražde priznáva, odmieta však prezradiť motív svojho činu. Mladý advokát Caspar Leien tak má pred sebou zložitú úlohu, pavučina prípadu Collini totiž siaha až do obdobia 2. svetovej vojny. Film je adaptáciu rovnomenného bestselleru od Ferdinanda von Schirach, voľne inšpirovaného skutočnými udalosťami. (RTVS)

(viac)

Videá (2)

Trailer 2

Recenzie (95)

radektejkal 

všetky recenzie používateľa

Film Marca Kreuzpaintnera Případ Collini se nezáludně soustřeďuje na problém denacifikace. Bohužel jen na filmovém plátně a poněkud se značným zpožděním: ti co přežili zabíjení na jedné i druhé straně (tím myslím, ty, kteří zabíjeli a ty, kterým se to podařilo přežít), už zemřeli stářím. Avšak ani tím se problém denacifikace neuzavřel. A to ani přesto, že byl v roce 1968 (co se v tomto roce nestalo!) uzavřen Dreherovým zákonem (Eduard Dreher 1907 - 1996), který dal zapravdu těm, kteří se ospravedlňovali tím, že pouze plnili rozkazy svých nadřízených. Vraždy se tak přehodnotily na zabití a zabití se amnestovalo. Film se silně opírá o stejnojmennou knihu Ferdinand Von Schiracha, vydanou v roce 2011, tedy také celkem pozdě. Film však má ještě jiné, zajímavé konotace: Colliniho obhájcem je jmenován mladý Turek (Elyas M'Barek, na netu jsem vyčetl, že obvykle hraje komediální role), který Dreherův zákon nezná a samozřejmě ho nezná ani vrah Collini. Zná ho ovšem žalobce, který se dílem podílel na jeho zpracování, a bylo by zajímavé vědět, kdo v soudní síni ho ještě zná. Film končí tak, že se koza sežere, ale přesto zůstane celá: Collini se oběsí v cele, žalobce uzná, že Dreherův zákon je pakárna, čímž je evropská denacifikace definitivně uzavřena. Schluß!..... Pozn. 1: Navíc se mi na filmu nelíbily "realistické" flashbacky a lituji, že si režisér neuměl poradit jinak. A ten závěrečný "romantický" s kopačákem, to byl opravdu gól. Pozn. 2: Přínosem pro mě tu není tolik "diskuse o Dreherově zákonu", ale obsese opakování (v této souvislosti mě napadla kniha u nás téměř neznámého surrealisty Rolanda Topora Nájemník, kterou zfilmoval Roman Polanski). Zbraň, kterou Collini použil (typ, kterým byl zastřelen jeho otec) přivedla na stopu mladého obhájce a zřejmě i většinu diváků (včetně mě). Dalším problémem je zohavení mrtvoly; zřejmě je to "bonus navíc", za mnohaleté čekání a zmařený život celé rodiny. Pozn. 3 - opravdu poslední: Zrovna čtu knihu poznámek Umberta Eca Pape Satàn Aleppe. Cronache di una società liquida (nedá mi to: název českého překladu zní Od hlouposti k šílenství - zprávy o tekuté společnosti. Pokud se druhá část názvu překladu díla shoduje, musí se shodovat i ta první; tedy, nepřeložitelný výraz z Danta Pape Satàn Aleppe znamená Od hlouposti k šílenství, proč ne?). Ale teď už jen ta citace (z roku 2013), do souvislosti s filmem si ji uveď každý sám: Pokud se člověku podaří dokázat, že se jeho žalobce dopustil cizoložství, lehkovážností (zde účast v zákonodárné komisi) či zločinu, i když nemá s procesem nic společného, vyhrál... Stačí prokázat, že ten, kdo vás načapal (se sekyrou v ruce) před deseti lety nenahlásil finančnímu úřadu, že dostal od nějaké podniku vánočku..." ()

kolemjdouc 

všetky recenzie používateľa

Spravedlnost která je na všech soudech se zavázanýma očima - aby jakože soudí podle práva a ne podle toho jak kdo vypadá nebo kdo je kým - tak ta SPRAVEDLNOST dostává silně na frak .Viz Dreherův zákon kdy jsou válečné zločiny překvalifikovány jako zabití na což se vztahuje promlčení .Nikoliv na vraždu.Proto byl ten zákon rychle poslán na světlo boží když se začali soudit válečné zločiny...Toho mladého nechtěl z Němců nikdo hrát??? ()

Reklama

Sarkastic 

všetky recenzie používateľa

„Já pojedu s váma.“ - „To nejde kvůli pojištění.“ - „Tak to vás můžu uklidnit. Jelikož pracujete podlé právní normy, která se na vás dívá jako na autonomní podsubjekt, tak vám nic, právnicky řečeno, nehrozí.“ - „Vždycky balíš holky takhle?“ - „Pokazilo se mi auto.“ Nezkušený ale nadšený mladý právník dostane za úkol obhajovat mlčícího, zlověstně vypadajícího Itala, který je obviněn z vraždy, a zdá se, že případ nemůže být jasnější…. Bavilo mě to, tak 3/4 filmu dokonce velmi. Hlavní hrdina je sympaťák, sešlý Franco Nero si to zase uhraje očima (nemusí ani mluvit), tlumočnice přináší příjemné osvěžení spolu s odlehčením vážného tématu a celkově jde o zručně natočenou žánrovku s historickým přesahem. Ale jak už jsem naznačil, závěr se moc nepovedl, poněkud jednostranné vyznění (ambiciózní právník velmi rychle zapomene na to, kdo pro něj byl náhradní, milující rodinou, a jak se k němu naopak zachoval jeho vlastní otec) bohužel výsledný dojem trochu sráží. Nic to ale nemění na tom, že jde o záležitost za slušné 4*. ()

nascendi 

všetky recenzie používateľa

V tej záplave príbehov zo súdnej siene a iba o niečo menšom počte filmov, v ktorých mladý, neskúsený a neznámy právnik s obrovským šťastím a úžasným nápadom vyhrá stratený proces sa Prípad Collini spoľahlivo stratí. Ničím sa totiž nevymyká schémam platiacim pre tento typ filmov. Úsmevný je nanajvýš Turek vychovaný nacistom obhajujúci o mnoho rokov neskôr vraha svojho otčima. Ale sme v 21. storočí a dnes je možné v rámci politickej korektnosti a umierneného sebabičovania Nemcov prakticky všetko. ()

verbal 

všetky recenzie používateľa

Typické! Korektně pokřivená Salafistická republika Německo pošle Turka, aby ji veřejně vypral špinavé prádlo. Říct čistokrevný Árijec, že tam od války v podstatě tahají za nitky pohlavníci SS a jejich ke sluníčkařskému korporátnímu fašismu převychovaní potomci, mohlo by to znít jako nežádoucí konstruktivní kritika současných poměrů. Ale když na to poukáže Němec jako poleno Zimír Uzunoglu, je to jen roztomilá fabulace nezaujatou třetí stranou dávno přežité temné minulosti, ve které fotr křesťansko-demagogické oportunistky Andělky Mrdkové vůbec nebyl Oberbannführer Hitlerjugend, poté aktivní důstojník Wehrmachtu, a Andělka nikdy nebyla agentka Erika, asi tak stejně jako Bureš nikdy nebyl Bureš ani bezskrupulózní hrabivá kunda. Dreherův zákon byla taky jen kampaň, přičemž novelu Zákona o evidenci skutečných majitelů firem (svěřeneckých fondů) se dozajista brzy také podaří protlačit. Vše je tedy v pořádku a my můžeme s nadšeným bekotem na rtech kráčet vstříc ke sluníčkové, globalizačně fertilní korporátní multikulti Evropě s vládnoucí hrstkou úděsně altruistických filantropů a stádem mezi mešitami spokojeně přežvykujících euroovčanů. Inšalah, nebude to dlouho trvat, svoboda slova a projevu je už nyní stejným kusem legislativně zakotveného či korporátně direktivního hajzlpapíru jako za jakékoliv minulé dicktatury. Každopádně pomineme-li onen přičmoudlý alibismus, jedná se o sice kapku telenovelizovaný, nicméně svižně odsejpající, solidně natočený i zdramatizovaný a poměrně originální právní napínač, který velmi slušně dal i ten cigánský kokotmediálně vyfuckovaný učitel. Jen je trochu škoda té nepovedené exhumace kdysi hvězdného Františka Černého. Asi už ze zoufalství bere i role, které mu dicktují celou dobu bezhlesně strnule čumět, tvářit se, jako by právě olízal měsíc nemytý žalud, a na konci říct „konec“. ()

Galéria (32)

Zaujímavosti (4)

  • Das Einführungsgesetz zum Gesetz über Ordnungswidrigkeiten (zkráceně EGOWiG, česky: Úvodní zákon k zákonu o přestupcích) vyšel 24. května 1968, tvůrcem byl Eduard Dreher, který byl od roku 1937 členem NSDAP. (Jitomirka)
  • Postava Hanse Meyera (Manfred Zapatka) je inspirována skutečnou osobností a skutečným soudním procesem. Jedná se o Friedricha Engela, známého také pod přezdívkou Řezník z Janova. Během války působil jako Obersturmbannführer v Janově. Jako odplatu za šest mrtvých příslušníků wehrmachtu přikázal provést 19. května 1944 masakr v horském průsmyku Passo del Turchino. Zemřelo zde 59 civilistů. V lednu 1945 získal válečný kříž za zásluhy. Za své válečné zločiny seděl před soudem až v roce 1999. Vzhledem k jeho pokročilému věku dostal jen sedm let vězení a stejně zůstal na svobodě. Zemřel roku 2006. (Jitomirka)

Reklama

Reklama