The Party and the Guests
A Report on the Party and Guests
Réžia:
Jan NěmecKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Karel MarešHrajú:
Helena Pejšková, Jana Prachařová, Zdena Salivarová-Škvorecká, Pavel Bošek, Karel Mareš, Evald Schorm, Jan Klusák, Jiří Němec, Ivan Vyskočil, Dana Němcová (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Film, ve kterém tehdejší prezident Novotný našel urážku svého majestátu, má neobyčejnou formu jakoby autentického záznamu jedné společenské události. Skupina sedmi lidí je pozvaná na oslavu, usřádanou blíže neurčenou významnou osobou. Cestou lesem je přepadne "fízlovské" komando, kterému velí směšná figurka drze infantilního a zákeřného Rudolfa. Přítomní překvapivě přijímají ponižující pozici a později se servilní zdvořilostí přijímají oznámení, že to všechno byl jen žert. Hostitel, který je s Rudolfem těsně spojený, zahájí slavnost v "zámeckém stylu" na břehu jezera, náladu mu však pokazí "útěk jednoho z hostí". Hostitel to chápe jako osobní urážku. Všichni hosté se spolu s loveckým psem vydávají za utečencem, jenž porušil společenská pravidla, a tím i strukturu vzájemné kolaborace, viny a lhostejnosti. S postavami (pokrytecký snaživec jako jejich pozdější samozvaný mluvčí, unavená hospodyňka, soustředěná na povrch věcí, její zaťatý manžel, který se později útěkem distancuje, dvojice svrchovaně prázdných veselých děvčat...) seznamuje diváky úvodní scéna pikniku na louce - "hosté" se chovají bez vzájemných vazeb, každý hovoří a prožívá vlastní monolog a vnímá jen sebe. Účastníci slavnosti dostanou role jak z morálněspolečenského pamfletu: "vladař", "aktivista", "racionalista", "přitakávač", "demokrat", "jediný, který nesouhlasí". Vladař hovoří tónem, v němž se žoviálnost Velkého dobrodince mísí s panovačností obávané autority. Film vyniká prostotou stylu a poetiky, kafkovskou absurdností, abstrakcí a generalizací (Němcova tvorba je osobitou syntézou třech sugescí - surrealismu, Kafky a Dostojevského). Z jednotlivých motivů jsou podstatné především dva: pomyslně ohraničené území, z něhož se nedá vystoupit, aby se nepřekročila "čára" a hromadné přemisťování hostí u stolů po zjištění, že nikdo nesedí na "svém" místě.
Slavné tragikomické podobenství Jana Němce, výrazově minimalistické a obsazené několika postavami, pojednává o různě maskovaných mocenských mechanismech, často demagogických a lákavých, ať již se žoviálním úsměškem ponižují lidskou důstojnost nebo ničí každého, kdo se odmítne přizpůsobit. Ještě zajímavější jsou však postřehy o chování lidí vystavených zátěžové situaci, třeba o tom, že na odiv vystavované protesty bývají pouhou pózou. Výsledné zjištění je překvapivé: pokud nesouhlasíme, je zbytečné cokoli říkat. Stačí se zdvihnout a odejít.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (155)
Film, který historicky má svou hodnotu, ale že by jsem se na něj podíval podruhé, to ne. ()
Trochu jsem se toho filmu obával, alegorie moc nemusím, ale velmi příjemně překvapil, není to zbytečně přímočaré, ani to není nesrozumitelné. Dialogy jsou povedené, některé i dost vtipné, ovšem s mrazením v zádech ("A my si vezmeme psa!"). Naprosto mě uchvátil Jan Klusák, skvělá postava, nevyzpytatelný grázlík s poťouchlým výrazem. A díky stopáži film nenudí ani minutu. ()
Dávám 4* ale úplně nevím, jestli zaslouženě. Přirovnání se mi líbílo a kdybych žil v době natočení filmu, rozhodně bych ho pochopil víc do hloubky. Ale neseděl mi styl natočení filmu - podle mě nekorespondoval s jeho obsahem, přišlo mi, že to není téma, které se hodí pro neherce a právě spíš než autenticky a reálně jako třeba Intnimní osvětlení apod. to působí spíš naopak hrozně strojeně. ()
Poněkud zvláštní dílo, které ironicky "rýpe" do komunistického režimu a které nenechalo v klidu ani samotného tehdejšího prezidenta. Absurdní vykreslení jednotlivých charakterů je ještě podtrženo "košatostí" ( a přitom strohostí) jednotlivých dialogů a scén. Kafkovsky neurčité prostředí a neurčitá doba, které jakoby vypadly z díla nějakého mistra absurdního dramatu, jen dávají prostor vlastní interpretaci a vlastnímu vyložení alegorických a symbolistních prvků. Jedno z nejpovedenějších a nejoriginálnějších děl Nové vlny. Je to jeden z těch filmů, které jsou tak neurčité, ale přitom nezapomenutelné ( stejně jako např Sedmikrásky či Démanty noci). ()
Film o moci a strachu z ní, který zaplétá diváka do davu zmatených a vystrašených hostí. Účast na oslavě, znamená sympatizovat s režimem, útěk z ní staví člověka do role uprchlíka, kterého je třeba stíhat. Mám za to, že film v dnešní době již pozbyl část svojí "kultovnosti", ale stále z něj člověk má nepříjemně povědomý pocit. ()
Jeden z nejlepších filmů české vlny. A navíc všichni ti lidi: Vyskočil, Klusák, Salivarová, Schorm, .... Ach. Asi to nejlepší podobenství o komouších, a nejen o nich. ()
Něco přes hodinu kecání o takových pitomostech, že až to bolí. Bez logiky, bez děje, bez nápadu, prostě plácání a plácání. „Herecké“ výkony spočívaly v odříkávání textu. A dialogy? Škoda psát. Končím. ()
Film ma prostotu štylu a poetiky,kafkovsku absurdnost,abstrakciu a generalizaciu.Z jednotlivych motivov su podstatne hlavne dva:pomyselne ohraničenie uzemia z ktoreho sa neda vystupit a hromadne premiestnovanie hosti pri stoloch po zisteni, že nikto nesedi na svojom mieste. ()
No tvl ta nová vlna byla tak nová, že některé věci nechápu ještě ani dnes. Všichni ke mě a na něj a on nedá pokoj a nedá pokoj a nedá pokoj... v podstatě nevím, proč bych to chtěl vidět ne dřív jak za dalších 10 let. 50% ()
Soudružky a soudruzi, tahle alegorie toho našeho českého komunistického peklíčka jako slavnosti byl skvělý nápad, nakonec mi však nějak nesedla. Hlavně byla asi moc jemná, je tam málo z toho Kafky, na kterého jsem se těšil, a pořád doufal, že to tne víc do živého. Jsou tu důmyslně napsané dialogy a situace, někteří neherci přesní, někteří pak méně, a nejspíš tam tehdá byl ten osten, rozhodně to však bohužel vyčpělo. Já tu atmosféru nezažil, je to už 60 let, a na dnešní dobu to prostě napasovat nejde. Myslím, že takové Ucho nám říká něco podobného srozumitelně, napřímo, přitom nadčasově, a tak je mi to zkrátka mnohem milejší. Navíc mě Slavnost ani nijak audiovizuálně nezaujala. Asi budu za tupce, co není schopen obdivovat všechny ty metafory, a vystižení čecháčkovských vlastností jednotlivých hostů, ale výš hodnotit nemůžu. ()
O slavnosti a hostech je film, při kterém jsem už záhy pochopil, že jde o řadu narážek na režim. Narážek je plno a jsou velmi otevřené. Na druhou stranu mi přijde scénář hodně jednoduchý a celý film zasazený do slavnosti v lese až moc přímočarý. Tím ztrácí trochu kouzlo možnosti si domyslet. Herci navíc plytce odříkávají naučený text, moc hereckého umu zde nespatřuji. Možná mohl být lépe osazen a scénář trochu propracovanější stejně jako dialogy, kterým chybí skrytá nadsázka...třeba. ()
Velmi zakuklená kritika režimu. Pěkná čeština. ()
Dílo,které přežije nás i intelektuální debaty o tomto filmu... ()
...Nejčastěji však, ne s takovou nostalgií vzpomínám jak jsem s Honzou Němcem seděl v barrandovské promítačce, ukazovaly se denní práce a na nich pan Vyskočil, a Honza najednou zbledl a povídá: "Proboha! Von na plátně vypadá jak Lenin!" A já si uvědomil, že to je právě to, co scéně dodávalo jakýsi podtext blížící se hrůzy, jehož zdroj jsme do té chvíle nemohl zjistit. Ivan Vyskočil skutečně vypadal jako z oka vypadlý Vladímiru Iljiči, "Těpic," řekl jsem "Budeš mít průser."... Škvorecký J.: Všichni Ti bystří mladí muži a ženy (můj spolehlivý filmový průvodce) ()
V mnohých smeroch zaujímavý, ale ešte viac asi nepochopený film... 60% ()
Myslím, že tento film popíšu naprosto přesně, když napíšu, že byl divný. Ale zároveň ohromně zajímavý. Něčím co zděloval mě silně oslovil. Myslím, že stopáž 68 minut, byla přesně akorát únosná. Nejlepší postava pro mě, jednoznačně mlčící muž. Ale i ostatní charaktery byli silné. Jde jednoznačně a ARTový film. ()
Nemám rád filmy tohoto typu, kde se intoši předhánějí, aby nám vysvětlili, jak strašně ten film chápou, jak je ten film geniální a že pouze geniální lidé mu můžou rozumět. Ta tolik oslavovaná nová vlna mně až na pár výjimek připadala natolik přespekulovaná, že jsme nějak tak nakonec zjistil, že jako používáme výraz španělská vesnice, Bavoráci zase česká vesnice, tak v Polsku (zemi s jednou nejlepších kinematografií na světě, proti které jsou ty skutečně kvalitní filmy z domácí produkce jenom drobky) existuje rčení nesrozumitelné (nepochopitelné) jako český film. Hoši (a Němec mezi nimi patřil na první místa) oprášili Kafku a předvedli, jací jsou myslitelé a pašáci. Je otázka, kolik ze zdejších recenzentů svoje sáhodlouhé rozbory, či nadšené výkřiky opentlené pěti hvězdičkami myslí upřímně a pro kolik z nich je to jenom póza... Stejně jako základem hudby musí být melodie, tak základem filmu musí být konkrétní reálný a realistický (třeba i magicky realistický) děj. Rádoby alegorie mi příliš smrdí socialistickým realismem a jeho okázalými atributy, stejně jako Kafkovo pozérství. Takže za mně jenom ta jedna hvězda - Ivan Vyskočil prostě nezklame nikdy. A možná i to je moc... ()
Smutná filmová paráda. Rozhodně nemusí být jen odkazem na dobu natáčení. Postavení figur k moci a problemům i definitvně absurdní situace, které se dějí bez povšimnutí, lze registrovat i dnes, a to například na pracovišti, v politice, ale treba jen i rodině, jen ty důsledky se, díky bohu, liší. Díky za ty, kteří se nesklonili a neskloní. ()
Film pro historiky filmu. Dýchá z toho atmosféra 60. let. Díval jsem se na to jen jako poctu Vyskočilovi, co před týdnem umřel. ()