The Party and the Guests
A Report on the Party and Guests
Réžia:
Jan NěmecKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Karel MarešHrajú:
Helena Pejšková, Jana Prachařová, Zdena Salivarová-Škvorecká, Pavel Bošek, Karel Mareš, Evald Schorm, Jan Klusák, Jiří Němec, Ivan Vyskočil, Dana Němcová (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Film, ve kterém tehdejší prezident Novotný našel urážku svého majestátu, má neobyčejnou formu jakoby autentického záznamu jedné společenské události. Skupina sedmi lidí je pozvaná na oslavu, usřádanou blíže neurčenou významnou osobou. Cestou lesem je přepadne "fízlovské" komando, kterému velí směšná figurka drze infantilního a zákeřného Rudolfa. Přítomní překvapivě přijímají ponižující pozici a později se servilní zdvořilostí přijímají oznámení, že to všechno byl jen žert. Hostitel, který je s Rudolfem těsně spojený, zahájí slavnost v "zámeckém stylu" na břehu jezera, náladu mu však pokazí "útěk jednoho z hostí". Hostitel to chápe jako osobní urážku. Všichni hosté se spolu s loveckým psem vydávají za utečencem, jenž porušil společenská pravidla, a tím i strukturu vzájemné kolaborace, viny a lhostejnosti. S postavami (pokrytecký snaživec jako jejich pozdější samozvaný mluvčí, unavená hospodyňka, soustředěná na povrch věcí, její zaťatý manžel, který se později útěkem distancuje, dvojice svrchovaně prázdných veselých děvčat...) seznamuje diváky úvodní scéna pikniku na louce - "hosté" se chovají bez vzájemných vazeb, každý hovoří a prožívá vlastní monolog a vnímá jen sebe. Účastníci slavnosti dostanou role jak z morálněspolečenského pamfletu: "vladař", "aktivista", "racionalista", "přitakávač", "demokrat", "jediný, který nesouhlasí". Vladař hovoří tónem, v němž se žoviálnost Velkého dobrodince mísí s panovačností obávané autority. Film vyniká prostotou stylu a poetiky, kafkovskou absurdností, abstrakcí a generalizací (Němcova tvorba je osobitou syntézou třech sugescí - surrealismu, Kafky a Dostojevského). Z jednotlivých motivů jsou podstatné především dva: pomyslně ohraničené území, z něhož se nedá vystoupit, aby se nepřekročila "čára" a hromadné přemisťování hostí u stolů po zjištění, že nikdo nesedí na "svém" místě.
Slavné tragikomické podobenství Jana Němce, výrazově minimalistické a obsazené několika postavami, pojednává o různě maskovaných mocenských mechanismech, často demagogických a lákavých, ať již se žoviálním úsměškem ponižují lidskou důstojnost nebo ničí každého, kdo se odmítne přizpůsobit. Ještě zajímavější jsou však postřehy o chování lidí vystavených zátěžové situaci, třeba o tom, že na odiv vystavované protesty bývají pouhou pózou. Výsledné zjištění je překvapivé: pokud nesouhlasíme, je zbytečné cokoli říkat. Stačí se zdvihnout a odejít.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (155)
Na tahlenc zžírává podobenství jsem nikdy moc nebyl, zato ale mám obří slabost pro to novovlné obrušování archetypů české povahy skrze neherce. Ten zvláštní nepřirozený pocit ze sledování se dá přirovnat k pocitu při sledování děsivých hororů. Koneckonců kolik styčných bodů může mít film O slavnosti a hostech s kanibalistickou hostinou v Texas Chainsaw Massacre? Sošku za nejkouzelnější telecí motovidlo československé nové vlny získává Helena Pejšková. Přebírá od Hany Brejchové. ()
Nefilmově filmové podobenství o milujícím hostiteli, který od svých hostů nic nežádá, jen poslušnost. ()
Jan Němec inak, a znova úžasne. Kamerové nuansy z Diamantov noci, nárazy statiky a roztrasenej dynamiky, snov a skutočnosti vystriedala jednoliata absurdita v decentných nájazdoch kamery, kľudnejších a vyrovnanejších záberoch, pripomínajúcich triezvu formu Luisa Buñuela. O slavnosti a hostech sa koncentruje výraznejšie na obsah než na formu a podoba s Buñuelom neostáva len na povrchu. Motív zvláštne prebiehajúcej hostiny, slúžiacej ako ironické, politicko-spoločenské podobenstvo nemôže nepripomenúť snímky Anjel skazy a Viridiana. Postavy vedú absurdné monológy, neschopné sa na seba súvisle napojiť, dovolené je robiť čokoľvek za predpokladu, že sa to zhoduje so želaniami a predstavami hostiteľa, alebo ak to neodporuje väčšine. Jediným prehreškom je odlíšiť sa, nehrať spoločnú, masovú hru, byť individuálnym. ........... Jan Němec a spol. nemajú so svojou víziou a jej spracovaním problém predbehnúť väčšinu svojich novovlnových súputníkov. Poetika autorových filmov hrá prím v jedinečnosti aj medzi postavami ako sú Cytilová, Jireš, Juráček, Vláčil, zo Slovákov zas Jakubisko alebo Uher. ...... Jan Němec mi v niečom pripomína delo predčasne zosnulého Ela Havettu. Obaja totižto dokázali v minimálnom počte snímok (Elo - Slávnosť v Botanickej záhrade, Ľalie poľné, Němec - Diamanty na dne, O slavnosti a hostech) vytvoriť vskutku unikátny, veľmi koncentrovaný a maximálne výpovedný rukopis, bez zaváhaní prerastajúci scénu, z ktorej vzišiel, prezentujúci v kocke vrcholnú formu československej kinematografie. ()
Viděno v rámci 1. kola přijímaček na filmová studia. Budu-li přijat, přidám čtvrtou hvězdičku. :-) ()
Kafkovsky absurdní alegorie vznikla podle povídky Ester Krumbachové, která se na filmu podílela jako spoluautor scénáře a samozřejmě jako výtvarník kostýmů. Skupinka přátel na pikniku je kolem procházejícím davem hostů nedaleké slavnosti nesmlouvavě vtlačena na oslavu. I po omluvě hostitele však nevyslovený nátlak stále visí nad slavnostní tabulí a po urážlivém odchodu jednoho z hostů jsou ostatní vyzváni k honitbě. Nepřehlédnutelné je (ne)herectví hudebního skladatele Jana Klusáka v jeho osobité stylizaci nejapně vlezlého šprýmaře. ()
Absurdní drama. Začíná to pozváním na oslavu a štvanicí končí. Rafinovaná alegorie ukrytá mezi řádky. Začíná to projevem servility k autoritě a latentním, o to však účinnějším a výkonnějším, organicismem končí. Dialogy jsou tak prázdné a přitom se toho tolik snaží říct. K tomu výborně sedí typizace hlavních postav, které pod tlakem okolností přijímají své nové role a učí se nová pravidla. Prázdná židle zde přece zůstat nemůže. Všichni za jednoho, jeden za všechny. ()
Báječný film, plný symboliky, černého humoru i tragiky dané doby...prostě film natočený tesně před rokem 1968 a v té době přes nepřízeň osudu byla česká kinematografie na vrcholu...Vyjímečný film, který snad ani dnes nezapadne. ()
Dovnitř už nemůžete, přes zeď se u nás nesmí a od dveří sme ztratili klíč. Nesmírně odvážné dílo na svou dobu, alegorie totality, zákeřnost a hraná zdvořilost, jedna velká povinná oslava. Člověk musí číst mezi řádky a vnímat dialogy v širším kontextu. Mrazivá pointa s hledáním ztraceného hosta. ()
Nebojím se říct geniální parafráze, v níž se musel dobový režim vidět jako v zrcadle. Malá skupina lidí představuje poměrně dobrý obraz společnosti, kde se drobná neposlušnost a odchylka od normy trestá a pod maskou vlídnosti "hostitele" se skrývá dobře nabroušený břit. Němec předběhl svoji dobu a ukázal budoucí normalizaci v tom nejhorším, co pro člověka skýtala. Úplné potlačení osobnosti, rozpad všeobecných lidských hodnot a tlak okolí na přizpůsobení se stádu. ()
O režimu a lidech. Podobenství, které mě uzemnilo rolí Evalda Schorma - stejně jako jeho málomluvně trpitelská postava dobrovolně odešla z vynucené slavnosti, i on byl v době normalizace vyššími místy odejit ze světa filmu. ()
Ako opis správania ľudí v našej spoločnosti je to skvelé, ako film v iných bodoch tiež, no moje zamyslenie smeruje skôr k tomu, že ak s niečím nesúhlasíte je zbytočné niečo hovoriť a stačí odísť, s čím nie veľmi súhlasím. Dokonca aj u človeku, ktorý vám niečo diktuje, pretože sám môže byť v omyle, že takto sú veci správne. Je to síce zložité mu to vysvetliť, no treba ho naviesť na správnu cestu, na čo obyčajný odchod síce dá možnosť k premýšľaniu, no nedodá veľa informácií o tom, čo konkrétne bolo zlé a ani veľa možností to zistiť, keď ľudia nechcú komunikovať, nebodaj majú ešte vlastné hrdé a tvrdo presadzované názory. Je to časovo náročné, ľudsky náročné, lebo je to o väzbách, vzájomnom vplývaní, socializácii, kultúre, niečom kolektívnom a nie iba individuálnom, no to by muselo byť vo filme, ktorý podľa mňa bol aj istým protestom vo svojej dobe. Možno keby trocha hĺbku rozvili by som sa potešil viac. ()
Nová vlna, to je pěkná jízda. Každý den od shlédnutí snímku ve mně roste touha vidět film znovu. Jednoduše geniální, zvláště neherecké výkony jsou tak bravurní, že těžko k uvěření, že nejsou hrány. Absurdita par excellence. Škoda, že jsem se nedočkal, že sedmero hostů pozvaných na večeři nebylo onou večeří. Inu, ne každému se poštěstí být v ragbyovém týmu Uruguaye... ()
Nejzábavnější a pro mě jednoznačně nejlepší film Jana Němce. Tato přehlídka různorodých lidských typů baví zejména dialogy, jenž ironizují banální fáze obdobně jako tehdejší vlna divadelních absurdních dramat. Přesně vybraní neherci si užívají groteskní ladění, v němž kraluje drastická kreace Jana Klusáka a dále zaujmou protagonisté Nedivadla Ivan Vyskočil a Pavel Bošek. Snímek je sice spojený s dobou svého vzniku, nicméně téma manipulace a prospěchářského přizpůsobování se autoritám je stále aktuální (třeba na pracovištích). I přes mrazivý konec se jedná o sice alternativní, ale vtipnou komedii s chytlavě rozvernou ústřední melodií Karla Mareše. ()
Delikatesa. Začínám šedesátkám přicházet na chuť. Alegorické, absurdní, momenty děsivé, a to slavíme, dámy a pánové. Rudolfa Jana Klusáka si nelze než zamilovat. Vědět, komu poděkovat, že jsem měl tu možnost si ji vychutnat na velkém plátně a to za úžasných 0,- Kč, poděkoval bych. Jen víc takových projekcí. ()
Film balancující na hranici geniality a stupidity, podle toho, kdo na něj kouká. ()
Podobenství lehce přeskakující s hravé lehkosti roztomilých dialogů k silně mrazivým okamžikům. Typově skvělé obsazení mistrnou zkratkou vytvářející trefnou sondu do socialistického společenského rozvrstvení i o fungování totalitního režimu, vypořádávajícího se s kteroukoliv úchylkou. ()
Asi ve své době měl tento film, se vším tím "zamaskovaným" poselstvím, větší náboj. Vím, že je kultovní a že v něm hráli všickni tehdejší progresivní pražští intelektuálové, ale připadá mi jako moc chtěná kafkárna. Z toho příběhu čouhají dráty, je nedodělaný. ()
Pokud bych měl film popsat jením slovem, zvolil bych výraz "absurdní" a to po všech stránkách. Těžko uvěřitelné situace a dialogy, zde slouží jedinému úkolu: kritice tehdejší doby. Nesmírně rafinovaný film, ale jako divákovi mi tam něco chybělo. 7/10 ()
Zdánlivě obyčejný film je nabit napětím. Alegorie na praktiky StB (my vás klidně seberem, my víme proč!) je zjevná. Totalita se dá ukázat nejrůznějším způsobem a Jan Němec to udělal velmi originálně. ()
Vynikající. Čeho si hodně cenim je, že i když je to docela absurdní, tak to neni vůbec nudný. Mezi námi, některý intelektuální absurdity jsou hrozná nuda, ale tohle naopak. Byl jsem nedočkavej na každou následující scénu, všechno vtipný, trefný, inspirující k přemejšlení. ()