Priatelia

Nemůžu si pomoct, ale osobně mě Přátelé nikdy moc nechytli. Pamatuju si, jak jsme je sledovali někdy během hodin angličtiny v originálu bez titulků, polovina lidí tomu rozuměla a smála se, polovina nerozuměla a byla ticho a já jsem byla ticho, ačkoliv jsem jim rozuměla. Proč? Sama nevím, ale tenhle styl lehce pubertálního humoru mi nikdy moc blízkej nebyl a ani jedna postava mi nepřirostla k srdci. Veškerý to přehrávání scén bych ještě přežila, ale vtipy ve stylu "kdo ze sebe udělá většího idiota" mě skutečně nijak neosloví. Snad až s výjimkou Rosse se všichni chovají jako banda lehce přerostlých teenagerů, což je díky mému odporu ke všem teenagerským komediím snad ta nejhorší možná varianta. Stokrát radši se podívám na, u nás ne moc známého, Frasiera, protože mi jeho styl přijde přece jenom o něco vyzrálejší a inteligentnější. A nechtěla bych vidět, co by se stalo s Přáteli, kdyby místo svých devíti let pobyli na obrazovce 20 let jako Kelsey Grammer v roli výše zmíněného psychologa Frasiera Crana. Už i tak se na poslední epizody nedalo skoro dívat... Dobře, musím uznat, že jsem k Přátelům asi až moc kritická, ale skutečně tenhle seriál mezi moje oblíbené nepatří. (24.06.2006)

Smraďochu, smraďochu, čím tě to krměj??... Vyloženě úchylná zábava, která se mísí s geniálním scénářem. To, co se děje momentálně od 4 po 7 sérii nemá obdoby a prakticky v každém dílu jsou takové gigantické špeky, které prostě nezapomenete ani po lobotomii. Je opravdu těžky vybrat oblíbenou postau, protože každá je svým způsobem specifická, ale prostě nejvíc se směju při hláškách Pheobe, která mě svýma songama už několikrát dostala do kolen. Když k tomu připočtu její minulost ze které si nedělá hlavu, je to pro mě jednoznačně nejkomediálnější ženská postava v dějinách všech seriálů. Je toho tuna pro napsání a ještě bych měl v hlavě stejně fůru věcí, které bych chtěl napsat, podobně se asi cítí scénáristé, ale není moc času, protože za chvíli běží další díl. Pro mě nejoddechovější záležitost. (26.09.2006)

Velice těžko se mi popisuje vztah k tomuto seriálu, jenž je tím prvním, který jsem kompletně zhlédl, a po kterém sáhnu vždy, když nemám do čeho píchnout. Jejich příběhy jsem prožíval, nebojím se to říct otevřeně, víc než svůj život. Bavili mě totiž hodiny a hodiny a nejen díky tomu mi všichni tolik přirostli k srdci. Nejsem schopen z této party vybrat jednu postavu, kterou bych preferoval před ostatními. Nikdo nevyčnívá, lépe řečeno jeden bez druhého by nevytvořili takový fenomén. Co se týče humoru, tak Přátelé gradují okolo páté série, kde každý díl překypuje geniálními scénkami. Emocionálně silnější okamžiky však přicházejí až v pozdějších sériích. Za nejsilnější pasáž považuji vztah Joyeho a Rachel, který mě chytil za srdce od prvních okamžiků. Pro mě už víc než jen seriál. 1. série: 90%, 2. série: 95%, 3. - 7. série: 100%, 8. série: 95%, 9. série: 90%, 10. série: 95%. (27.08.2009)

Skutečným přátelům odpustíme kolísavou náladu i občasné výpadky soudnosti a totéž promíjím těmto, kteří se zpočátku rozpačitě rozjížděli, aby pak způsobili na několik sezón euforické stavy svým fanouškům a .....opět rozpačitě a vyčerpaně dojeli do cíle. Chci si ale pamatovat to hezké, co mi i prostřednictvím ponahrávaných kazet opakovaně zvedalo náladu, třeba díl, který považuju za naprostý vrchol, kde Ross s kožakama u kotníků volá Joeymu z koupelny své milé: "..... ale z toho mlíka a pudru se udělala paaastáááá...". Pamatujete? :-)))) (28.06.2006)

Kultovní sitcom, který jsem žral jako dítě a na který se kdykoliv rád podívám i v současnosti. Šestice přátel zde prochází legračním dobrodružství. Mou nejoblíbenější postavou je Chandler, který se snaží být za každou cenu vtipný, což se mu také daří. Po dlouhou dobu to byl nejlepší sitcom co sem znal, ale přestože byl překonán některými novějšími sitcomy, tak na svém půvabu neztrácí a stále má svoje kouzlo. (17.01.2011)