Mučedníci lásky

Po Démantech noci druhý a pro mě téměř definitivní důkaz o tom, že Němcova podobenství pro mě nejsou. Nikdy nebudu mít rád hudbu, která k atmosféře nesedí, triviální zápletku povýšenou vymazáním dialogů na umění a postavy, které díky jejich poslepovaným činům takřka nenávidím. Takovéhle klíny do hlavy divákům, kteří milují klasický film, tu prostě vždycky budou. (24.01.2009)

Taková umělecká onanie, ne přímo samoúčelná, ale přesto ne moc působivá. To, co jinde oceňuju- méně slov a důraz na vizuální stránku, je zde tak vyhroceno, že vlastní myšlenka filmu spolehlivě uniká. Ale i tak musím nějaké hvězdy udělit, protože tento film něco v sobě jistě má (ať už je to krásná Marta Kubišová nebo hudba s kamerou). (24.03.2010)

Zmatené, nelogické, o ničem. Obávám se, že obrazová podobenství režiséra Jana Němce přesně vystihují charakter většiny snímků tzv. nové vlny: být za každou cenu odlišný. Ovšem tato odlišnost působí po čtyřiceti letech jako pěst na oko. Pravými mučedníky se tak stávají diváci, jimž podobná forma nemá - a možná ani nemůže - cokoli sdělit. A Marta Kubišová rozhodně nebyla osobností, která by si mohla dovolit experimentovat s filmovou kariérou. (17.06.2009)

Tři povídky, tři romantické příběhy, tři osamělí lidé... A to je všechno. Jo, ještě se tam skoro vůbec nemluví, celý film padne asi 20 slov. Každá povídka má cosi zajímavého do sebe, je dost dobře natočená, v každé je spousta hudby, ale minimálně dějová. A že by film působil tak, aby zaujal i bez nějakého děje, to ne. Takže s každou povídkou jsem se místy celkem nudil. Sice tam občas je něco hlubšího, ale i tak, nudil jsem se. Ale za bezvadný závěr dávám třetí hvězdu. (15.12.2018)

Jan Němec je zajímavá osobnost filmu v mezinárodním měřítku, ale jeho filmy se pro mne často pohybují na zcela odlišné vlně, než jakou jsem schopen strávit. Tohle byl jen velice těžko zadefinovatelný experiment, který se ve třech povídkách pohybuje tak trochu na hraně němého snímku, poetického žánru a videoklipu. První povídka mne absolutně minula a navíc dost štvala častým střihem mezi tichem a hlučnou živou hudbou, další dvě mi (snad díky staromódnímu prostředí) sedly mnohem lépe. Účast tehdejší zlaté slávice Marty Kubišové v malé filmové roli jakési pošťačky mi nepřijde ničím výjimečná, zato ústřední filmová píseň Jakube, Jakube tvoří zajímavý protipól k jejímu tradičnímu repertoáru z té doby. To platí i o zdejší nadžánrové písně v podání Karla Gotta; zpívající misionář patří rozhodně k těm obstojnějším filmovým rolím našeho legendárního zpěváka. Filmu jako celku dávám 3 hvězdičky za nádhernou hudbu i kostýmy v druhé a třetí povídce. Zdá se to možná jako velmi malý výčet aspektů na tak relativně vysoké hodnocení, ale vzhledem k tomu, že dějová linka zde jde naprosto do úzadí, to zřejmě stačilo na poměrně zážitkové dojmy z filmu. Za naprosto skvělé vyvrcholení filmu považuju samotný závěr, kde se setkají (celkem tři) hlavní postavy z jednotlivých povídek a kráčejí spolu lukou. 50%                   . . .                   PS: Zajímavé je i zjištění, že Jean-Luc Godard nebyl jediným režisérem, který ve svých dílech z 60. let stihl do filmu různými způsoby zakomponovat odkazy na aktuální filmové novinky! Zde se v první povídce na několik vteřin v scéně z nočního podniku opět objevují Jitka Cerhová a Ivana Karbanová coby zlobivé Sedmikrásky z filmu Věry Chytilové. :-)) (30.08.2019)