M.A.S.H.

Americký propagandistický seriál oslavující válku v Koreji. M*A*S*H je sice koncipován tak, aby svůj ideologický záměr ukryl pod nánosem humoru, avšak naprosto bezúspěšně. Během tří epizod, které jsem zhlédnul, se na mé tváři neobjevil byť jen jediný náznak úsměvu, což je pro údajně komediální seriál opravdu katastrofální vizitka. M*A*S*H lze označit za navýsost otravný počin plný sterilního tlachání, jehož oblíbenost leccos vypovídá o vkusu nenáročného diváka. (24.04.2016)

Dozvíme-li se, že seriál, o který se zajímáme, má více než 30 epizod, propadneme chmurám a skleslosti; je to očekávání, které se takřka nemýlí. MASH, ta zkratka amerických zdravotních praporů z krvavé korejské války, zvané pro časté frontové přesuny v první polovině jejího trvání také "čtverylková", je velkou výpovědí o stavu americké společnosti na počátku poslední čtvrtiny minulého století. Na rozdíl od filmu a jeho syrovosti, která neskrývá nic z drsností tohoto absurdního, de iure dodneška trvajícího konfliktu, reprezentuje MASH od počátku jakousi zprostředkovanou a velmi vzdálenou variaci na všelidská témata, která je soustavně provozována v kulisách z Korejského poloostrova. Jak víme z amerického dokumentárního filmu o Aldovi, první měsíce a léta seriálu nebyla valná; jeho popularita stoupala pozvolna a začala kulminovat zhruba od 3.-5. ročníku. tj od doby, kdy se podstatně změnil jeho tvůrčí tým, jehož stále viditelnějším protagonistou se stával krok za krokem právě Alan Alda. Výrazněji se v něm také začal zrcadlit povietnamský syndrom, dědictví paralelní války, v níž Američané utrpěli porážku a jež byla v levicově cítící části americké společnosti těžce diskreditována svou krutostí, značnými počty válečných zločinů i zločinců, jež provázely tuto "americkou misi". To všechno vyvolalo velké pochyby, které do aldovské části MASHe vnášejí pocity ne padesátých, ale zcela jednoznačně sedmdesátých let. Tvůrčí dílna, ve kterou se seriál nečekaně proměnil, i celá řada postupných změn, které takto do něj byly vnášeny včetně minimálně jedné generační obměny, docílily již popisovaný unikátní efekt: čím více epizod seriál měl, tím více stoupala jeho úroveň. Řečeno s jistou nadsázkou, Aldovi se podařilo do této tvůrčí dílny vnést ducha dědiců autorských manufaktur všech dob a věků. (U nás obdobné postupy s jistým, zhruba desetiletým předstihem uplatňovala ve svých průrazných avantgardních inscenacích kdysi liberecká Ypsilonka kolem Jana Schmida). Za zmínku stojí, že v přepočtu na standardní časové trvání seriálové produkce se jedná o seriál vlastně ne tak rozsáhlý (počet epizod se tímto způsobem zmenšuje z 255 na cca 60-120). Přesto - nebo právě proto - jde o dílo, které svou mimořádnou kvalitou zasáhlo nejenom amerického a českého, ale z toho, co je známo, i světového televizního diváka. Dílo, které je oslavou lidské poctivosti, slušnosti, pracovitosti, ale i veselosti, shovívavosti k lidským zvláštnostem a odlišnostem, jež nesdílíme, schopností sebeironie, sebesrandy, ale také pochopení pro okamžiky, kdy nevíme kudy kam. Dílo oslavy lidské solidarity a sounáležitosti, tedy toho, co soudobá společnost postrádá snad nejvíce. (15.03.2008)

M*A*S*H je kultovní podívaná plná vynikajících charakterů a výborných hlášek, které tvůrci sypou z rukávu jak na běžícím páse. Srdcovka, kterou sleduji už od útlého věku, a jejíž výjimečnost nemá smysl popisovat dalšími slovy. Společně s Přáteli jediný seriál, který si svou vysokou a prvotřídní kvalitu drží po celou dobu svého tak dlouhého působení. Tyto dva televizní poklady musí milovat prostě každý... Neodmyslitelná část mého života, u jejíž poslední epizody ukápla nejedna slzička. PS: Díky Bohu za excelentní český dabing a vynechání umělého smíchu. 10/10 (30.06.2009)

Přiznám se, že zpočátku jsem tomuto válečnému seriálu nemohla přijít na chuť a odmítala jsem ho mít puštěný i jako zvukovou kulisu. Ale díky příteli jsem MASHi dala druhou šanci a děkuju mu za to. Způsob, jakým hlavní hrdinové berou válku a jakým se s ní vyrovnávají-tedy humorem, je neskonale příjemný a milý. Občas nastanou i dojemné chvíle, ale tomu u tohoto žánru není vyhnutí. Jedinečný je MASH oproti dnešním sitcomům především v tom, že má neobvyklý a unikátní humor a hlavně dílů je tolik, že máte pak delší dobu na co koukat. Jako nejzábavnější postavu shledávám Franka Burnse (slyší i na "kuní ksicht") - bez něj už to bohužel hodně ztrácí na kvalitě. A díl s imaginárním důstojníkem Tuttlem (015), kterého všichni obdivují, je GENIÁLNÍ. (27.11.2011)