CrypzzXD

Chybí tomu ta správná dávka emocí, která by Duši povýšila na další level a to je veliká škoda. U posledních Pixarovek (Coco, Toy Story 4, Frčíme) jsem si už zvykl, že mě v úplném závěru čeká emocionální bomba, která mě pošle do kolen, ale nejnovějšímu přírůstku legendárního studia tak silná tečka zkrátka chybí, přestože k tomu samotná látka tak vybízí. Není však třeba věšet hlavu… Přestože Pixar tentokrát nedokázal namixovat ambiciózně seriózní koncept s čistokrevnou zábavou, stále se můžeme těšit jak z další demonstrace technické dokonalosti, tak i z řady vizuálních a scénáristicky svěžích nápadů, a to v tomto případě bohatě stačí. Nechme stranou rozjímání nad tím, proč se to tváří jako animák pro děti (slušela by tomu spíše hraná forma s propracovanějším backgroundem) a přijměme fakt, že Pixar tentokrát na prcky tak trochu sobecky zapomněl. My na tom kdovíjak netratíme :-) 7/10

Romantická linka šlape opět skvěle a výprava je vymazlená do posledního detailu, ale se vším ostatním to už tak jednoduché není. Samotná zápletka alá džin z kouzelné lampy je tak cheesy a over the top, jak kdyby vypadla z céčkové komiksovky minulého století a finále tomu nasazuje korunu… Člověku se zasteskne i po digibordelu z jedničky odehrávajícím se v noci :-/. Tohle nemá v době, kdy konkurence nabývá na síle maximální rychlostí, co dělat a volba této starosvětské story je pro dvou set milionovou vlajkovou loď DCčkovského univerza, která se i v momentech, kde by potřebovala kapku nadhledu, bere smrtelně vážně, je vskutku nešťastná. Soundtrack není nijak výrazný, Zimmer si jede svůj standard, což s sebou nese i jeho opakované vykrádání nejen sebe sama, které mi je už malinko protivné. Kristen Wiig je skvělá a herecky nepřekvapivě o několik pater výš než Gadot, ale jako Cheetah je zoufale nevyužita. Nad doslovným poselstvím o síle lásky a pravdy (tahá to za uši stejně jako před třemi lety), detailními zpomalovačkami s očima drásajícím green screenem a zcela zbytečným golden eagle armour (chápu, tvůrci potřebovali něco hezkého na plakáty…) mi doposud zůstává rozum stát, ale ve srovnání s katastrofálními Birds of Prey nebo ultra průměrným Shazamem se v mých očích stále nejedná o takový průšvih a na rozdíl od obou zmíněných DCčkovských prasáren má WW84 i své světlejší momenty (především ty, ve kterých se Jenkins může opřít o Pinea). Možná za to může letošní blockbusterové sucho v kinech, ale já se trápil o poznání míň než u čehokoli podobného z Netflixu (Old Guard, Project Power, 6 underground,… ) 6/10 (DCEU: MoS 9/10 BvS 4/10 SS 4/10 WW 7/10 JL 4/10 AQ 8/10 S! 5/10 BoP 4/10)

Naprosto banální premisa přetavena do sta minut adrenalinem nacucané zábavy. Absolutní klasika a jeden z nejlepších akčních filmů všech dob. 10/10

Tohle je trefa do černého, jenž je nad hranicí prosté feel-good televizní zábavy, a která umí být zatraceně zábavná a srdcervoucí zároveň (stejně jak první série, tak i druhá přišla s emotivní tečkou, kterou vstřebávám ještě několik dní po konci sledování). Chápu, že mnozí v tomto dítku streamovacího gigantu vidí obyčejnou a explicitní rychlokvašku pro mladistvé, ale já v tom vidím víc než ledajakou vztahovou jednohubku pro teenagery. Vidím pomyslný vrchol žánru o nenaplněných láskách a přátelství, přesný casting (chemie mezi herci funguje dokonale) a pečlivou práci s každým jednotlivým charakterem. Přesně takhle vypadá dokonale vyvážená porce komedie a romantiky, u které prožíváte každičkou emoci, jako by jste byli její součástí. Nenechte se zmást zavádějícím názvem, a dejte tomuto nenápadnému hitu šanci. Zaručeně se budete bavit, a jestli nemáte srdce z kamene, tak vám možná ukápne i ta slzička. Já osobně ještě nejsem připraven tento svět plný mnou milujících postav (tak moc mi k srdci přirostla jen parta z Přátel a MASHE) opustit, a puká mi srdce při pomyšlení na zničující čekání na další sérii... S01 10/10 S02 9/10

Pozlacené nic… druhé Frozen je sice ryzí vizuální žranicí, která těží z vyzrálejší a "temnější" látky, v ostatních sférách však bolestivě zklamává na plné čáře. Chybí tomu to nejdůležitějí, a to je SRDÍČKO. Kouzlo je po šesti dlouhých letech pryč, a pro mě je největším zklamáním fakt, že se po stránce scénáristické jedná o nebetyčnou rychlokvašku, která je, podobně jako letošní čtvrté Toy Story, ohromně obyčejná. Hračky však přinejmenším směřovaly od bodu A do bodu B a přichystaly si pro nás nadmíru silné finále, které jsem prožíval podobně jako u předchozího Woodyho dobrodružství. Zde emoce prakticky chybí, téměř celé dění je komicky nahodilé a o nových postavách, které jsou nezajímavé a vlastně i zbytečné, tu nemusí být ani řeč. Dětem se to bez pochyby líbit bude a odrostlejší diváci to přežijou bez úhony, ale osobně se nemůžu zbavit pocitu, že tento svět má potenciál pro daleko lepší příběhy. 6/10

Joker se mi pod kůži sice úplně nedostal, ale jeho odvaha se vydat tímto netradičním a rizikovým směrem mi je více než sympatická, a sledovat Phoenixovu hereckou one man show, která jde ruku v ruce s takhle poctivým filmovým řemeslem, je jednoduše pastva pro všechny možné smysly. Tudy vede cesta, milí hlavouni (pitomci) z DC! Btw. srovnávání Ledgerova Jokera s Phoenixovým je, myslím, mimo mísu… ty postavy by si nemohly být vzdálenější. 8/10

Přenádherně to vypadá (Hoyte van Hoytema na Oscara) a zní, ale to je koneckonců v podstatě všechno. První hodinu jsem byl doslova uchvácen dusnou atmosférou a vizuálem, ale s postupně přibývajícím odhalováním nekonečné vesmírné (a lidské) prázdnoty se začalo mé filosofické já hrozně nudit. Finále je emočně prázdné a zbytek k divákovi neuvěřitelně povrchní. Přál bych si, aby se mi tento film zaryl hluboko pod kůži, ale mně vážně nepřišlo, že bych byl svědkem něčeho výjimečného... něčeho, na co si Ad Astra dozajista hraje. Nezbývá mi nic jiného než na Pittovu vesmírnou odysseu vzpomínat jako na film, u kterého jsem si uvědomil, jak moc mi vadí voiceovery... 5/10

Jako závěr série, která tu s námi je téměř čtyřicet let, je to naprosto neobhajitelné. Jako obyčejné béčko to je jen mizerné… Tak jako tak, je to bída a paskvil, který je přesným opakem čtvrtého Ramba. Kam se podělo to srdíčko, sakra?! Ach jo... Záměrně se vyhýbám všem těm sequelům Plánu útěku a podobným hovadinám, a pak mě čeká tohle... žalostný konec osmdesátkové legendy… 4/10

Muschietti sice sype z rukávu jeden hezký obrázek za druhým, ale vypravěčsky selhává na plné čáře. Nejenže nás bombarduje monotónními lekačkami, kupou zbytečných a repetetivních flashbacků ve druhé třetině a monstrózní dávkou humoru (Bill Hader je nicméně perfektní), ale zároveň ani nezvládá to, co od hororového žánru požaduje i takový strašpytel jako já - děsit! Typický příklad filmu, ze kterého se stříhají perfektní trailery, ale ve výsledku je to triviální slátanina s absurdním timingem, jejíž tvůrce našel zalíbení v digitálních tricích, bez kterých by se řada scén bez problému obešla. CGI víceméně tvoří nejrušivější element tohohle scénáristického bordelu, jehož struktura se při zapojení i minimálního množství mozkových buněk rozpadá na kusy. Stojí vůbec někdo o epický hororový blockbuster? No… někdy méně znamená více, Andy! Konkurenční mainstream hororová série The Conjuring druhou kapitolu jednoduše válcuje. Mimochodem… jsem jediný, komu i ten závěr finále v podzemí připadal naprosto dementní? 5/10

Tarantinovu tvorbu nijak neobdivuji, spíše naopak, ale líbí se mi jeho zápal a jasně zřetelný tvůrčí rukopis. Takto bych pro začátek shrnul můj vztah ke Quentinově produkci, která mě po dlouhá léta nechávala zcela chladným. To však o Once Upon a Time... in Hollywood říct nemohu, ale zároveň to s tímto dítkem není tak jednoduché, jak by se zprvu mohlo zdát. Když pomineme herecký koncert Brada Pitta, pohádkové reálie retroHollywoodu a typicky tarantinovské famózní finále, zbyde nám jen v jistých momentech útrpně dlouhá a prázdná onanie tvůrčího ega nad šedesátkovým filmovým průmyslem, která se sice může pyšnit vskutku brilantní filmařinou, ale při absenci motivací mnoha důležitých postav (Manson Family) a vlastně čehokoli, co by se dalo považovat za děj, to v podstatě vyznívá absolutně do ztracena. Přejdeme-li realitu, je mi někdo schopný vysvětlit, jaké opodstatnění v ději má Sharon? Dívá se na to skutečně hezky, ale to je tak všechno… Je tedy jen na vás, jestli vám to stačí nebo pro jistotu raději sáhnete po divácky přijatelnější produkci. Již několikrát jsem měl chuť překliknout na lepší tři hvězdy, ale při vzpomínce na již zmíněné geniální finále (plamenomet!!!), které se zapíše do historie zlatých filmových okamžiků (stejně jako legendární ušní amputace z jistých Gaunerů), si říkám, že to tomu magorovi z videopůjčovny pro tentokrát odpustím. Slabších 7/10 Edit: Při druhé projekci je to nepřekvapivě o poznání větší nuda. [8.12.2019] 6/10