M.A.S.H.

M*A*S*H. Aneb jednoduchý návod, jak si zlepšit den už u snídaně. Téměř pravidelně sleduji jednu epizodu každé ráno a doopravdy jsem si zamiloval tento seriál. Každá jednotlivá epizoda ihned vtáhne diváka do děje a dokáže nejen pobavit nad absurditami armádních protokolů a války všeobecně, ale každá postava, či problém dokáže dojmout rozdílným způsobem a za to si tohoto díla nesmírně cením. (06.02.2021)

Začalo to roku 1970 u Roberta Altmana, jehož překvapivě úspěšný snímek získává Zlatou palmu v Cannes a Oskara za scénář. A ani netušil, jakou přízeň diváků si o dva roky mladší seriál získá. Korejská válka pohledem několika chirurgů přináší především lidský přístup několika jedinců, s obyčejnými starostmi, kousavým cynismem a neustálou nadějí přibližující je ke svým blízkým, doma v Americe. Tvůrci každou epizodu zasypali nespočtem gagů, hřejivým, černým humorem a realitou každodenního strachu ze smrti. A i dnes je radostí sledovat noblesního Alana Aldu (stále aktivně hrající – např. nominace na Oskara za Letce Martina Scorseseho) v hlavní roli. (08.01.2006)

Tohle se nehodnotí jednoduše. Každopádně musím vycházet z originálního filmu, který je prostě někde úplně jinde. Sitcom je jasně protiválečný jaksi "na měkko", zatímco ve filmu a hlavně v předloze občas probleskne, že tahle válka byla jednou z těch potřebných, což není na škodu jednou za čas připomenout. To, co pak tato verze provedla s původními postavami, je již neprominutelné. Speciálně nikdy neodpustím naprostou degradaci a "superarbitraci" skvělé postavy Roberta Duvalla. Výtek na adresu M.A.S.H.e bych jistě snesl celou hromadu (někdy až neskutečné moralizování), ale dobře cítím, že se jedná pouze o víceméně vykonstruované rozumové důvody a, že se na M.A.S.H. dívám rád a nikdy mě nenudil. Nemohu strhnout více než hvězdičku za nesoulad rozumu s citem, ale dělám to nerad. (26.04.2005)

V první řadě musím podotknout, že seriál "M*A*S*H" mám rád a vždycky se u něho bavím. Ovšem na druhou stranu patřím k té (nepříliš početné) skupině, které se o něco víc líbí černější a cyničtější filmová verze s Donaldem Sutherlandem. Seriál původní myšlenku rozmělnil, humoru obrousil hrany a vytvořil zábavný seriál pro celou rodinu. I když, zase ne tak tragicky. Ze začátku se seriál dokonce i snaží držet cynismu předlohy, ovšem s přibývajícími díly, kdy se začalo hrát víc na vážnou strunu a čím dál víc moralizovat, se původní idea rozplývá do ztracena. Ale pomouvat zase nechci, to si seriál opravdu nezaslouží! O hereckém obsazení snad nemusím říkat nic, mnozí obeznámenější a povolanější už poznamenali snad všechno. Snad jen - nejoblíbenější postava: plukovník Potter. 80%. (19.08.2009)

Love or hate. Jedna skupina se při náhodně zachycené repríze začne sladce usmívat, druhá se chce televize navždy zbavit, protože v ní ten zpropadený M.A.S.H. dávají nepřetržitě už dvacet let. Já patřím k první skupině, přestože čistá pětihvězda to po zhlédnutí všech dílů nakonec není. Některé epizody totiž opravdu v tempu poleví, ale o to víc si pak můžu vážit oněch skvostů, které nezestárnou a svých oblíbených postav Hawkeyeho a Radara. Klidně znovu a znovu celých jedenáct sezón. Právě za to mírné nadhodnocení nahoru a dětská láska, která přerostla v lásku dospělou. (30.04.2006)