Krajina medu

"Nemohu odejít, stala jsem se stromem." Země medu je sugestivně natočený dokument o zcela obyčejných lidech, jehož neobyčejnost tkví v jeho ryzí autentičnosti a přímočarém zpracování, které má i přes svou skromnost vysokou výpovědní hodnotu a nabízí divákovi nejeden moment k zamyšlení. Na jedné straně stojí Hatizde uctívající tradiční hodnoty a matku přírodu, na druhé straně je divoká rodinka tvořící naprostý protipól. I přes vážný tón nabízí film i mnoho úsměvných, avšak stále civilních momentů - ať už jde o matku Hatizde či vzpurná a nemotorná dítka - jež elegantně a nenuceně ubírají filmu na vážnosti. V jednoduchosti a upřímnosti spočívá krása a Země medu je toho názorným důkazem. (20.07.2020)

Esteticky podmanivé, přesto pečlivě observační. Člověk musí obdivovat tvůrce, jak se jim podařilo dostat se k zúčastněným tak blízko, aby přestali vnímat štáb i v těch nelichotivějších, vyhrocenějších okamžicích. Makedonský venkov zde má určitý Tarrovský étos bezčasí, do kterého lze jednoduše propadnout a přesto vás na konci docela vyleká fakt, že takhle stále žijí lidé na tom samém kontinentě jako vy. Antropologické porno, které beru. (31.08.2020)

Pokud budeme tento film považovat za dokumentární - a já s tím moc nesouhlasím, protože scénář je pro mě čitelný - pak záleží jen na režii; a v tomto případě režisérům všechna čest. Pokud jde o ekologii, pak je to pouze "z nouze ctnost", Hatizde vykořisťuje včely (jen na 50%!), ale o to nejde, každé zvíře vykořisťuje jiné a navíc rostliny (v supermearketech to není pouze tak patrné). A co ti "nomádi", co byli zač? Nomád je buď "tažný pták", mění zimní a letní pobyt, nebo putuje podle tradičních stanovišť. Tihle (pěstitelé dobytka) se sem ale dostali - podle všech náznaků - poprvé. Neviděli jsme tu ale žádnou pastvinu, a krávy také nikdo nedojil (v dokumentu by to bylo neodpustitelné). Že tu udělali větší paseku než Hatizde, která tu byla zabydlená a med pro ní znamenal jedinou směnnou hodnotu, je pochopitelné. Pravděpodobně se sem už nevrátí. Pravděpodobně tu už nikdo nebydlí. (05.09.2023)

Životná situácia náhleho príchodu hlučnej pastierskej rodiny do opusteného mestečka. V ňom žije chovateľka lesných včiel so svojou staručkou, chorou matkou, včelami, psom a mačkami. Konfrontácia dvoch svetov je nevyhnutná. Sveta tradícií, založených na udržateľnej rovnováhe medzi prírodou a človekom a sveta využívania jeho zdrojov výlučne vo svoj prospech bez ohľadu na krátkodobosť benefitov a dlhodobosť nezvratných ničivých následkov. Toto je skvelý námet na hraný film. Chvála tvorcom, že nepotrebovali hercov a z uvedeného námetu vytvorili skvelý dokument. Je voľne zameniteľný s hraným filmom. Balkánske prostredie, odľahlé ruiny starobylých dejín, duch modernizácie, ničiaci všetko pôvodné a tradičné, funkcia kliatby v živote komunity a mnoho iného. To všetko sú faktory osobne blízke, interesantné. navyše, vskutku prispeli k vytvoreniu skvelého filmu. Že nedostal Oscara, je len svedectvom toho, že aj vo sfére doceňovania, žijeme vo svete fandiacom prioritne dramatickému únikovému fantazírovaniu (ktoré neodsudzujem, len konštatujem príklon k jeho velebeniu vo svete umenia pred čímkoľvek iným), nedotýkajúceho sa závažných tém človečenstva, v neustále drasticky vyťažovanom a zanikajúcom pôvodnom prírodnom svete. (24.04.2021)

Jakoby nebyl život v odlehlé nehostinné končině Makedonie těžký sám o sobě, přistěhují se sousedé... Výborný dokument nejen o tom, že peníze nejsou všechno, a všechno si za ně nekoupíte, stojí na výborné kameře a ve střižně přesně daném tvaru. Je občas vtipný, občas smutný, občas dojemný, ale stále vypadá velmi autenticky. (08.06.2020)