Krotitelia duchov: Dedičstvo

Definitivní důkaz, že 80. léta filmu jsou mrtvý. Můžete si myslet co chcete, ale miloval jsem filmařinu mezi léty 1979 až 1999. Mladý Reitman sice chápe odkaz svého otce, ale první hodina je totálně o hovně a ta vlna nostalgie v poslední půl hodině mě vlastně bolela. Olivia Wilde jako Gozer je skvělá a na konci sem brečel s virtuální vzpomínkou na božího Harolda Ramise, jenže sem si zároveň uvědomil, že to co jsem miloval ze srdce nejvíc už se nedá vrátit. Proto nefungoval jediný díl Predátora po dvojce, proto nefunguje Terminátor, proto ani vlastně nefungují nový Krotitelé, možná sem brečel, ano brečel, ale byla to jen vzpomínka na to co jsem miloval nejvíc, ale ta filmařina je pryč. Druhý díl je nezapomenutelný a z týhle tryzny mám v hlavně jen Gozera a nostalgické rozloučení s Haroldem Ramisem. Film už nebude nikdy takový, jak jsem ho miloval, dnešním tvůrcům to prostě nejde, nejde. Proto máme vzpomínky. 55%. (30.01.2022)

Také nostalgické obhliadnutie sa za skvelými predchodcami, ktorých úroveň to ani zďaleka nedosahuje. Pridalo sa tu síce na temnej stránke, ale zase to ubralo na zábave, a tá sa mi u tohto zdá dôležitejšia. Príbeh však nenudil a je to vizuálne celkom fajn prepracované. Lepší priemer. 65/100 (09.03.2022)

No asi se z toho dalo vytezit vic. Film ma silene prepalenou stopaz a dobry dve tretiny casu se toho moc nedeje. Film sazi castecne na nostalgii, castecne na atmosferu ala Stranger Things, ale ani jedno se buhvijak nedari. Kdyz se dej konecne rozjede, tak se to zas pro zmenu preklopi do digibordelu. Jako celek to je sice fajn, herci sympaticky, triky naprosto v pohode, sem tam nejakej fajn forek nebo akce, vrati se i stara particka, ale proste to neni neco, co bych potreboval videt znovu. Na druhou stranu, ja nikdy ani nebyl buhvijak odvarenej z puvodnich filmu. Proste takova neurazejici zabava za slabsi 4*. (30.01.2022)

Režisér Ivan Reitman natočil v roku 1984 film "Krotitelia duchov". Keďže táto duchárska komédia dosiahla divácky, a tým pádom aj komerčný úspech, zrežíroval s tým istým hereckým obsadením aj druhú časť. Z oboch týchto titulov sa postupom času stali doslova kultové diela, ktoré si našli milióny nadšených fanúšikov po celom svete. Nadviazať na tieto dva filmy sa pokúsil v roku 2016 Paul Feig, keď zrežíroval rozpačitú, feministickú verziu. Skončilo to ako prepadák. Oživiť slávu Krotiteľov duchov sa potom odhodlal až v roku 2021 Jason Reitman, syn Ivana Reitmana. Prebral štafetový kolík od svojho tatíka ,usadol na režisérsku stoličku a natočil film "Krotitelia duchov: Dedičstvo". Myslím, že pán Reitman bol s prácou svojho potomka spokojný. Podarilo sa to. Ja som spokojný rozhodne bol. Dostal som to, čo som si prial. A verte tomu, že moje očakávania ako starého, verného fandu pôvodných Krotiteľov duchov, veru neboli malé. ***** (17.04.2024)

Posledně to skončilo krocením puchů v megatrapném Fajgově fekálu. A tak se toho holt zase chopil Ivan, nezván, nečekán, a zaplatil svému povoláním synovi reparát a domnělou satisfuckci své skvělé osmdesátkové klasiky, egoistickou poctu sobě samému a zesnulému strůjci původního úspěchu, skvělému scénáristovi i herci Haroldu Beranisovi. Satisfuckci, v níž z nostalgie kývli na větší zapózování i všichni dosud žijící členové a štěkla si i Ryplyjová. Avšak co Gozer nechtěl, nijak slavně to věru nedopadlo. Fajgovo, co do monster ovšem mnohem lépe udělané, žinantní projímadlo se sice naštěstí neopakovalo, avšak satanžel tentokrát pro změnu zaúřadovala akutní scénáristická impotence, za každou cenu přetavená do audiovizuální nudy k posrání. Tudíž z dvouhodinové hrací doby jsou tři čtvrtiny Lovci uhrů, kdy do toho ve snaze o osmdesátkovou strukturální patinu a kopírku nudofily přehajpováných, veskrze narkoleptických Neznámých věcí zase narvali bandu otravných fuckanů, co řeší výhradně jen kýčovitá maloměstská traumata a omílají patetické rodinné hovnoty za asistence zcela zbytečného, nesympatického a veskrze přeceňovaného ňoumy Pavlíka Ruddy, přičemž nějakého toho ducha aby si znuděný divák tak leda vyprděl. Načež následuje ubohé a až téměř násilné naroubování původního komanda a jakože poctové, doslovné přetočení závěru z prvního filmu. A co já teď jako, kurva, s tím? Předchozímu Fajgovu vředu na prdeli kinematografie jsem patrně ve slabé chvilce dal dva strupy, které by si čistě a jasně zasloužilo tohle, ovšem rozhodně nechci stavět Rajtmanovy na úroveň slaboduchého fekálního dobytka ani kurvit kontinuitu Verbalova korelačního koeficientu. No tak teda 2,5000001, no, ale s příchutí žluklých krevet na patře cinefilního nevkusu. (09.01.2022)