Krotitelia duchov: Dedičstvo

V první polovině se mi to svou nostalgickou retro atmosférou líbilo, jak se ale postupem stopáže začne víc blbnout s duchy, stane se z nových Krotitelů duchů ošklivej digitální cringefest. Příjemně energické teenage dobrodružství se změní v jakousi křečovitě uctivou poctu pár gerontům, kteří sice zachrání situaci, ale působí to, že sotva stojí na nohou. A to městečko, kde se to celé odehrává, působí až vtipně prázdně. (15.01.2022)

Definitivní důkaz, že 80. léta filmu jsou mrtvý. Můžete si myslet co chcete, ale miloval jsem filmařinu mezi léty 1979 až 1999. Mladý Reitman sice chápe odkaz svého otce, ale první hodina je totálně o hovně a ta vlna nostalgie v poslední půl hodině mě vlastně bolela. Olivia Wilde jako Gozer je skvělá a na konci sem brečel s virtuální vzpomínkou na božího Harolda Ramise, jenže sem si zároveň uvědomil, že to co jsem miloval ze srdce nejvíc už se nedá vrátit. Proto nefungoval jediný díl Predátora po dvojce, proto nefunguje Terminátor, proto ani vlastně nefungují nový Krotitelé, možná sem brečel, ano brečel, ale byla to jen vzpomínka na to co jsem miloval nejvíc, ale ta filmařina je pryč. Druhý díl je nezapomenutelný a z týhle tryzny mám v hlavně jen Gozera a nostalgické rozloučení s Haroldem Ramisem. Film už nebude nikdy takový, jak jsem ho miloval, dnešním tvůrcům to prostě nejde, nejde. Proto máme vzpomínky. 55%. (30.01.2022)

„VÍŠ CO TO ZNAMENÁ? ŽE TVŮJ DĚDA BYL KROTITEL DUCHŮ …“   V hlavní roli děti – a nakonec proč ne. Tahle duchařina nemá primárně strašit, ale bavit a ty děcka jsou  celkem v pohodě. Ani děj není úplně blbej – prostě Ghostbusters, tady navíc s únosnou dávkou „vzpomínání“. Drží si to tempo, nikdo nic zdlouhavě nevysvětluje… prostě když nezapomenete, že je to vlastně pohádka…   /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zajímá mě, kolik jich ještě žije. (Ne duchů…. herců.) 2.) Bavěj mě filmy plný parchanrů.  ///  Thx za titule „titulkomat“.                  PŘÍBĚH  ***  HUMOR  *  AKCE  **  NAPĚTÍ  * (12.01.2022)

Jako jednohubka to ušlo, ačkoliv při bližším zkoumání je to děravé jako ementál. Hlavní hrdinka (rozuměj ta malá holka) je stejně jako Rey Mary Sue, což znamená, že všechno ví a všechno zná. Když jí začne pomáhat neznámý duch, tak se ani nediví a bere to jako samozřejmost. Rozumí všem přístrojům a chápe složité problémy. Jak postupuje děj, děti mají z ničeho nic po ruce všemožné vychytávky (co třeba past na duchy na kolečkách? odkud se vzala?), aniž by se kdo obtěžoval vysvětlit, odkud je vzaly. Celkově se na to ale dobře dívalo a postavy jsou sympatické (až na toho kudrnáče ze Stranger Things, který zase umí opravovat auta :); naopak mamča v podání Carri Coon byla cool a až teď jsem zjistil, že hrála Proximu Midnight v Avengers!), takže se nad ledasčím dá přivřít oko. Jedno bych si však přál z celého srdce: aby Hollywood přestal cpát do franšíz staré postavy a konečně natočil něco pro novou generaci. Camea a odkazy v tomhle filmu byly místy hodně trapné; repliky jsou ve filmu jen pro to, že byly v originále. A Harold jako duch na konci? To už jsem se neudržel a musel jsem se smát z plných plic. Přestaňte oživovat mrtvé herce, není to důstojné! Radši byste mohli vytvořit něco originálního a nespoléhat se na 20 let staré klasiky. (05.01.2022)

Posledně to skončilo krocením puchů v megatrapném Fajgově fekálu. A tak se toho holt zase chopil Ivan, nezván, nečekán, a zaplatil svému povoláním synovi reparát a domnělou satisfuckci své skvělé osmdesátkové klasiky, egoistickou poctu sobě samému a zesnulému strůjci původního úspěchu, skvělému scénáristovi i herci Haroldu Beranisovi. Satisfuckci, v níž z nostalgie kývli na větší zapózování i všichni dosud žijící členové a štěkla si i Ryplyjová. Avšak co Gozer nechtěl, nijak slavně to věru nedopadlo. Fajgovo, co do monster ovšem mnohem lépe udělané, žinantní projímadlo se sice naštěstí neopakovalo, avšak satanžel tentokrát pro změnu zaúřadovala akutní scénáristická impotence, za každou cenu přetavená do audiovizuální nudy k posrání. Tudíž z dvouhodinové hrací doby jsou tři čtvrtiny Lovci uhrů, kdy do toho ve snaze o osmdesátkovou strukturální patinu a kopírku nudofily přehajpováných, veskrze narkoleptických Neznámých věcí zase narvali bandu otravných fuckanů, co řeší výhradně jen kýčovitá maloměstská traumata a omílají patetické rodinné hovnoty za asistence zcela zbytečného, nesympatického a veskrze přeceňovaného ňoumy Pavlíka Ruddy, přičemž nějakého toho ducha aby si znuděný divák tak leda vyprděl. Načež následuje ubohé a až téměř násilné naroubování původního komanda a jakože poctové, doslovné přetočení závěru z prvního filmu. A co já teď jako, kurva, s tím? Předchozímu Fajgovu vředu na prdeli kinematografie jsem patrně ve slabé chvilce dal dva strupy, které by si čistě a jasně zasloužilo tohle, ovšem rozhodně nechci stavět Rajtmanovy na úroveň slaboduchého fekálního dobytka ani kurvit kontinuitu Verbalova korelačního koeficientu. No tak teda 2,5000001, no, ale s příchutí žluklých krevet na patře cinefilního nevkusu. (09.01.2022)