Krotitelia duchov

Ulítávali jsme na tom všichni, někteří víc, jiní míň. Hravé, horkou jehlou šité a zřejmě stále lákavé i pro dnešního diváka. Solidní vizuální efekty a několik sympatických nápadů režiséra doplňuje dnes už kultovní hudba, skvělá atmosféra a herecké výkony chlapíků s laserovými děly, kteří poté, co newyorská Socha svobody opustila svůj podstavec, utnuli zničení světa sumerským bohem. Na druhou stranu si přiznejme, že je to krapet vlezlé a na sílu, mnohem více zábavy (tady přeci jenom asi víc úřadovala osvědčená firma ILM) navíc alespoň v mých očích představila o pět let mladší dvojka. (09.03.2012)

Ta nevim, ale driv se mi tenhle film libil vic, nez kdyz jsem ho ted po dlouhe dobe videl. Celej film vlastne tahnou jen velmi sympaticky herci v cele s Billem Murrayem, ale jinak samotnej pribeh nic extra neni, akce tu taky nijak moc neni a vtipu tu je jen par. Nastesti aspon triky nejsou na dobu vzniku spatny a hudba je taky povedena. Na druhou stranu, jedna se uz v podstate o klasiku, tak trosku primhourim oko a dam ty 4*. (11.12.2006)

Jeden z velkých komerčních hitů 80. let, který se mohl opřít o komediální schopnosti Billa Murraye a Dana Aykroyda. Ženským půvabem přispěla slavná S. Weaver a Ivan Reitman to celé zaštítil řemeslně zručnou režií. Chytlavá filmová písnička a scénář obsahující řadu gagů spolu s tím, že film je natočen jako typická mainstreamová rodinná podívaná přispěly k tomu, že Krotitelé důchů zaznamenali přímo globální ohlas a dají se vnímat jako určité ztělesnění komerčně zaměřené produkce amerických studií v 80. letech.Celkový dojem 75 %. (05.01.2008)

Skvělá komedie s na tu dobu slušnými triky a výborným hereckým zastoupením v podobě Billa Murraye, Dana Akroyda a Sgourney Weaverové, který tady jsou ještě docela mladý, ale pořád stejně dobrý. Děj je sice takovej aby se do něj dalo vložit hodně duchů, ale to vůbec nevadí a i tak je tohle podle mě jedna z nejlepších duchařských komedií a možná nejlepší Reitmanův film (11.09.2005)

Geniální horrorová crazy komedie. Něco takového se podaří (řekněme) tak jednou za ... sto let? [Moje oblíbená scéna: Bill Murray přijde do bytu k Sigourney Weaver krotit duchy, všimne si piána a vyloudí na něm pár disharmonických tónů... "Rád je dráždím", pronese sebevědomě směrem k nechápající Sigourney... Tenhle vtípek, stejně jako několik dalších, nebyl původně ve scénáři - šlo o čirou improvizaci.] Ghostbusters patří k peckám, u nichž s hodnocením neváhám ani vteřinu. (16.09.2006)