Schloß Vogelöd
The Haunted Castle
The Haunted Castle
Réžia:
Friedrich Wilhelm MurnauScenár:
Carl MayerHrajú:
Arnold Korff, Paul Hartmann, Paul Bildt, Olga Tschechowa, Hermann Vallentin, Loni Nest, Lothar Mehnert, Lulu Kyser-KorffObsahy(1)
Na zámku Vogeloed niekoľko aristokratov očakáva barónku Safferstätt (Olga Tschechowa). No najprv prichádza gróf Johann Oetsch (Lothar Mehnert). Všetci si myslia, že pred tromi rokmi zavraždil svojho brata, prvého manžela barónky Safferstättovej, preto je v spoločnosti nežiadúci. No Oetsch zostáva, tvrdí, že nie je vrahom a snaží sa nájsť skutočného vraha... (matriosa)
(viac)Recenzie (12)
Nie, tu nejde o horor. K zaradeniu do žánru nabáda anglický i český preklad názvu filmu. Propagandisticky i účelovo zvolený titul "Strašidelný zámok " má nabudiť divákov, lačných po strašidelných filmoch. Navyše, v spojení s menom režiséra, ktorý hádam najlepšie doposiaľ sfilmoval slávnu adaptáciu románu Brama Stokera Dracula pod názvom "Nosferatu symfónia hrôzy", sa dotvára falošná predstava akéhosi ďalšieho Murnauovho desu plného filmu. Tentoraz ale ide o adaptáciu jedného z diel dobovo veľmi populárneho žánru romanticko-záhadných príbehov s nedoriešenou temnou minulosťou, konkrétne o adaptáciu románu Rudolpha Stratza "Zámok Vogelöd" z roku 1921, teda roku zhodného s premiérou filmu. Zápletka, v podobe nedoriešeného úmrtia/vraždy so stále panujúcim, no nepotrestaným podozrením, je zaujímavá. Jej spracovanie nie je zlé, avšak trpí prílišnou ukecanosťou v podobe množstva vysvetľujúcich, či dej rozbiehajúcich medzititulkov. Tam, kde by mal prehovárať obraz, hovorí písané slovo. Množstvo zbytočných pohľadov na zámok, rozdelenie filmu na kapitoly podľa predlohy, či neveľmi funkčné použitie exteriérových záberov tiež prispelo k zníženému hodnoteniu. 65%. ()
Český název Strašidelný zámek (potažmo i podobné zahraniční ekvivalenty) jsou zbytečně matoucí. Schloss Vogelöd rozhodně není horor z ranku Murnauova Nosferatu, nýbrž jde o poměrně tuctovou šestákovou detektivku, v níž ani nedojde k vraždě (respektive dojde, ale ještě před dějem filmu). Hororovou atmosféru může snad navodit jen jedna snová scéna, ale strašení rozhodně nečekejte. A napětí v tomto snímku také zrovna dvakrát nefunguje. F. W. Murnau v pozdějších letech natočil celou škálu mnohem zajímavějších děl, Schloss Vogelöd je bohužel z těch méně poutavých. [LFŠ 2018] ()
Neskutečně pomalej rozjezd a předem jasně odhadnutelná pointa, to jsou dvě největší slabiny tohoto filmu. Murnau se zjevně teprve učil budovat napětí a získané zkušenosti zanedlouho promítl do svého majstrštyku o hraběti Orlokovi. Ale i zde se najdou pěkně silné a strašidelné scény (samozřejmě, ne strašidelné pro dnešního diváka, spíš působivé. Však si rozumíme). Celkově vůbec nejde o špatný film, představitel hraběte Oetsche si svou roli viditelně užívá, několikrát si můžeme vychutnat i na tu dobu neobvyklé filmařské postupy; veškerý lepší dojem ale ubíjí zbytečně dlouhé nedějové scény, kterých je, bohužel, víc než dost. ()
Jedna dvě, Murnau jde :-) Víc jak dvě hvězdičky tomu fakt nedám. Takhle jsem se ještě nikdy u němýho filmu nenudil. Na němý film to bylo dost ukecaný :-) No a vůbec ten příběh byl děsně lacinej a hlavně nezajímavej. Rozuzlení jsem tušil už asi od třetiny filmu. ()
Možno to nebola priamo Murnaova chyba, ale aj on sám ma určitý podiel na tom, že táto dráma je nudná a chabá. A žánrové zaradenie aj do hororu je rozhodne nepatričné, pretože sa v ňom neobjavuje nič hrôzu vzbudzujúce ( možno tak kratučká sekvencia nočnej mory ). ()
Tak hlavne este roku 1921 to bolo strasidelne, ze jo ... s odstupom 96 rokov to uz nie je strasidelne. U mna Murnau je hlavne reziser peciek ako Upir Nosferatu 1922, Vychod Slunce 1927 a Chleb nas vezdejsi 1930. Ono ale z uhla pohladu roku 1921 to funguje stale, na starom zamku sa riesia vrazdy - to je hlavny point filmu. Hercov som nepoznal, ale hrali to dobre, kulisy na rok 1921 boli vyborne, tempo na urovni, u mna teda nuda nehrozila. 80 % a dalsi dovod napoozerat tvorbu rezisera Fredrich Wilhelm Murnau-a. ()
Z dnešního pohledu je zámek všelijaký, jen ne strašidelný. Filmové hrůzy si Murnau nechal na pozdější tvorbu, toto je jeho začátečnický pokus. Dobrý výběr postav, dobře vymyšlený konec. ()
Na němý film neuvěřitelně ukecaná záležitost. Je vidět, že Murnau předběhl dobu a snažil se využívat soudobé možnosti jak to šlo, takže jsou zde k vidění trikové záběry, model exteriéru a jako bonus dokonce flashbacky (!). Kriminálka samotná je z dnešního pohledu brak, režijně však zvládnutý bravurně. ()
K obsahu, myslím si, že ještě v mnohém nepředznamenal. Schloß Vogelöd, nepochopitelně přeložen jako Strašidelný zámek, je přeci jen z řady obyčejnějších krimi. Nebo takhle, on by jí nebyl, kdyby byl buďto kratší, nebo měl více děje. Utáhnout ten nejukecanější němý film vůbec, hold nezvládl ani Murnau. Přesto své momenty má. vcelku slušná (lehce humorná) je například noční můra. To nejlepší ale přichází v závěrečném rozuzlení... odhalení, které já osobně netušil, asi nejsem tak pozorný, jako někteří zde. 55% ()
LFŠ 2018, Film 13: Když i celkem ostřílený filmový fanoušek jako já má co dělat aby u filmu neusnul, asi bude něco špatně. Slabá zápletka, nic moc herecké výkony, papundeklové interiéry, a nudná kamera dělají ze strašidelného zámku zapomenutelnou kapitolu němého filmu. Závěrečný twist je příliš málo, příliš pozdě. ()
Po technické stránce nelze filmu nic vytknout, možná kromě kostýmů, které mi nepomohly odlišit mužské představitele, kteří mi všichni přišli úplně stejní a mnohdy se mi až za chvilku podařilo rozlišit, který z nich je který. Manžel baronky byl podobný pánu domu, detektiv zase Oetzovi. Výkony navíc byly velice fádní, u Olgy Tschechowové to bylo až přehnané, když neustále vyjadřovala emoce svíráním prstů a mohutnými nádechy. Příběh tu téměř nebyl a bylo to příliš dlouhé. ()
,,Vy ste mě zapoměli pozvat ?'' hrabě Oetsch, neusvědčený bratrovrah přijíždí na panství Vogeloed a všichni si lámou hlavu cože tam pohledává a kam se ztratil otec Faramund. ()