Posledná hranica

*Věnováno podolskym kadetům a všem vojínům a velitelům Rudé armády, kteří bránili Moskvu na lljinské linii v říjnu 1941. Měli rozkaz zadržet protivníka 5 dní, vydrželi 12. V průběhu bojů padlo ze 3500 kadetů více než 2500. Většině z nich nebylo ani 20 let. Tím, že nepropustili německá vojska k Moskvě, změnili běh války. Nikdy nezapomeneme.*   Filmových válečných poct stále ještě není dost. A svým způsobem je to dobře, neboť na hrdinské činy našich předkům se, snad i politicky úmyslně, zapomíná a nová generace se chová, jakoby se nic takového nikdy nestalo. Byli mladí a šli do války. Šli zabránit postupu nacistického německého vojska do útrob území Sovětského svazu. A spousta z nich tam bohužel položilo svůj život. Film však není žádnou věrohodnou sondou do historie. Jedná se čistě o popcornovou válečnou zábavu, ve které nechybí modernost, dechberoucí válečné scény, uhrančivá psychologie postav s emočními motivy, mírný humor a samozřejmě romance, ve které klasicky panuje rivalita dvou chlapců ohledně jedné dívky. Příznačné je, a týká se to hlavně romance, že se v tom násilně netlačí na pilu. Takovéto dějové etudy působí jen jako skromný doplněk, aby byl příběh plnohodnotnější. Nechybí ani moralizování nad válečnými činy, což už ani v ruské válečné kinematografii není nic neobvyklého. Největší zajímavostí však je, že po celou dobu není zmíněn krutý stalinismus. Stalinovy příkazy a kruté tresty za nesplnění úkolu zabránit postupu německého vojska za každou cenu jakoby neexistovaly. Ani oslovování soudruhu či soudružko tu nezní, jak by se na svou dobu dalo očekávat. Lze pochopit, že se Rusové s jistou ješitností vypořádávají se svou minulostí, ale tohle by tu chybět prostě nemělo. Kdo bude hlavně skřípat zuby jsou znalci techniky a zbraní. Tohle je nereálné, tohle by se nikdy takto nemohl stát, atd. atd. Je to ale jen film. Velkolepý zábavný válečný snímek, s naprosto vymyšleným příběhem, o určité době určený ke vzpomínce dané události s cílem vzdát holt padlým a všem, kteří přežili. Závěrečná scéna tak působí sama o sobě. Mohla být o něco emočnější, ale taky dobrý. Snímek rozhodně má svůj potenciál a dá se beze studu tvrdit, že v mnohém předčil i mnohé americké. (30.08.2021)

Ruské a americké druhoválečné filmy jsou si v mnohém podobné, ale Rusové mají nad Američany tři nepřekonatelné výhody. Za prvé mají nekonečnou zásobu krásných žen, za druhé jim to sebevražedné hrdinství člověk rád uvěří a za třetí se nebojí vyvážit patetické scény pořádnou dávkou hořkosti. Podolskije kursanty kombinují syrová jatka a pomalé romantické scény. Kupodivu se to spolu netluče. Především proto, že život nebyl ke kadetům nijak vlídný. Při snaze ucpat díru ve frontě a zastavit postup německé 5. pěší divize jich drtivá většina padla. Scénář je k hrdinům podobně nemilosrdný a protože rozpočet je tradičně velkorysý a neomezuje ho strašák Hollywoodu jménem PG-13, má film občas téměř syrovou atmosféru. (25.07.2021)

Po čase jsem se zase podíval na ruský válečný film a nedělal jsem si radši velké iluze. Protože Rusové dodnes Velkou vlasteneckou válku silně prožívají (a já se jim vůbec nedivím), čekal jsem kvalitně zpracovanou dobovou výstroj, výzbroj a techniku a, bohužel, i spoustu patetických scén. Obého se mi dostalo mírou vrchovatou. Potěšila mě československá stopa v podobě tanků LT- 38 respektive PzKpfw 38 (t), reálně vypadaly i hakly, PzKpfw III a StG III, o to víc mě pak mrzely některé přemrštěné efekty (hlavně při bombardování), neseděl mi milostný příběh, který místy zaváněl Pearl Harborem, a už vůbec jsem nedokázal skousnout to brutálně přepísklé tvrzení o tom, proč vlastně nepadla Moskva. Myslím, že by se autoři scénářů k tomuto typu filmů měli přece jen krotit ve svém bujném rozletu. 3*+ (24.10.2021)

Kdybych byl líný, označil bych si celý komentář kamaráda gogo76  a dal pak ctl-c a ctrl-v. Vidím to úplně stejně. Rusové si poslední léta dost zakládají na připomínámí velkých bitev, hrdinského sebeobětování a točí jeden válečňák za druhým. Tu a tam v duchu hesla dějiny píší vítězové něco zamlčí, něco přikrášlí, něco vylepší. Veskrze se ale jedná o solidně řemeslně zpracované záležitosti nad jejichž kvalitami a tím míním hlavně výpravu a technické zpracování může český divák jen slintat jak Pavlovův Azor. Z prvních kousků jsme byli všichni paf, pak jsme to začali brát jako ruský standard a paradoxně, teď už nám to nestačí. Navíc z toho standardu začíná občas dost brutálně vykukovat ruský patriotismus, který umí být někdy dost těžko ztravitelný obzvláště když je vlezlý. Leckdo si lecos pamatuje ještě z dob, kdy se nám to tu cpalo horem dolem a tak se občas někomu může objevit i dávná alergie na rudé prápory. Je to trochu škoda, protože kdyby v tom Rusové našli rozumnou rovnováhu budou jejich filmy skvělé. Ale chápu, že je točí hlavně pro domácího diváka a ten to tlačení na pilu  možná ani nevnímá. Mně tam ten patriotismus vůbec nevadí. Leckde je totiž na místě. Kdo o válce na východě něco ví, ví i to, že nejednu bitvu tam Sověti dali jen za cenu obětování celých jednotek. A co hůř, lidé v těch jednotkách svojí marnou situaci danou rozkazem neustupovat často znali a přesto drželi pozice i když věděli, že pomoc nepřijde. Ruský člověk už je takový. Obětovat se jak včela za celek, nekoukat na sebe. Vydržet neskutečné, když je to třeba. Jen díky této ruské povaze mohl Stalin otočit soukolí války v Rusku ve svůj prospěch. Ne jinak tomu bylo i s touto jednotkou. Její připomenutí je zcela na místě. Jenže je tu i to ale... Chápu snahu režiséra na konci ukázat každou myšlenku dotyčných a že ta zpomalená sekvence neskutečně se táhnoucí trvala vlastně jen pár vteřin... Bohužel ale to vypadá, že než by granát rozmetal stanoviště, vykouřila by partička ještě nejednu machorku a politruk by stihl motivovat vojáky z nějakého na rychlo vytištěného frontového plátku... A to mi tam vadilo. Přesto si říkám.. Kdyby tak naši točili něco alespoň takového o našich hrdinech. Vždyť je toho hromada. Už jen to povstání v květnu... Dávám tedy za 3 protipancéřové náboje. * * * (12.09.2021)

Válka je bolestiva, začátek byl jemně slabý, a nečekal jsem nic moc velkého, ale příběh vždycky založený na skutečnosti dokáže zaujmout. Ale jak minuty běžely, boje začaly brát na síle, a když už jste si oblíbili ruského vojáka, tak záhy už nebyl. Bylo to kruté jít na smrt. Velmi dobře natočený film, plný akce, drama a trocha lásky, konec celkem šokoval. Pořád jsem čekal na posily a že už byla poslední vlna odporu, a ono pořád smrt usilovala o další nevinné, silný film velmi dobře natočený. Válečná historie má pořád co vyprávět z jakékoliv strany boje. (31.10.2021)