Tváří v tvář

Kdyby na mě celý film udělal tak silný dojem, jako jedna z posledních scén setkání matky po pokuse o sebevraždě s dcerou, asi bych udělil plné hodnocení. Ale on mi po většinu času tento snímek tolik silný nepřipadal, jako spíše pouze depresivní. Obsahuje několik scén, které dávají filmu do jisté míry i vztahový ráz, ale jinak jsem měl z větší části pocit, jakoby ty vztahy netvořily tolik důležitou část filmu, který se soustředil spíše jen na samotné nitro jedné ženy po znásilnění a během pokusu o sebevraždu. ​Některé filmy od Ingmara Bergmana jsou pro mě nesmírně fascinující, podmanivé, z toho minimálně Sedmou pečeť a Pramen panny bych se dokonce neváhal označit za napínavé a divácky poměrně atraktivní. Tváří v tvář je pro mě ale příkladem Bergmanova filmu, kterému cokoliv z toho chybí a víc než cokoliv jiného je v první řadě depresivní. Dost jsem se u sledování této zdlouhavé sondy do nitra nešťastné ženy trápil, sledovat několik minut nekonečné vzlyky a hysterické výlevy jedné postavy mě pocitově vyčerpalo, aniž bych vedle toho byl obohacen o další silné emoce. Přesto musím ocenit poměrně zdařilou atmosféru, která na mě zejména v druhé polovině zapůsobila, s ní i několik podmanivých surrealistických scén, a především znamenitý herecký výkon Liv Ullmannové. 60% (02.04.2021)

"Jsme armáda jednoho milionu citově deformovaných lidí, bezohledně pochodujích kolem, řvoucích jeden na druhého slovy, kterým nerozumíme a které nás navíc děsí." Film o dětských traumatech a o strachu ze stáří. A jinak film, který vlastně nenabízí o moc víc než Bergmanovy tříhvězdičkové filmy. Přesto se mi zdá o něco lepší. Z nějakého důvodu je Liv Ullmannové mnohem schopnnější v přenášení pocitů postav na díváka než bergmanovští herci - i v případě kdy je divákem muž. A pokud jde o herce, je zajímavé sledovat jak stárnou a hrají čím dál starší postavy. Gunnar Björnstrand, který ještě v Hanbě hraje elegantního muže v nejlepších letech je zde dementním starcem upoutaným na lůžko. Nejsilnějí scény filmu jsou jednak téměř až hororové vize Dr. Isakssonové - zejména pokud se jí zjevuje ona stará, nehybně mlčící žena. A dále pak záchvaty Dr. Isakssonové, při kterých do kamery s ohromnou naléhavostí pronáší různé zraňující výroky, které si jako malý sirotek vyslechla od prarodičů (se kterými má v její současnosti ovšem skoro až ideální vztah) své odmítání těchto výroků a prosby o odpuštění.. (10.10.2010)

Ze začátku (prvních 45 minut) jsem se do toho vůbec nedokázal dostat, nudilo mě to a zachraňovala to vlastně jenom Liv Ullmann. Naštěstí potom se to konečně rozjelo a bylo z toho celkem slušné drama s hned několika silnými scénami, například scéna setkání s dcerou na konci a obecně všechny snové sekvence (i když teda rakev byla použitá už v Lesních jahodách) jsou dost povedené, místy připomínají i Hodinu vlků. Každopádně nakonec to do sebe něco mělo, ale ta skoro celá první hodina je nudná, i tak nakonec dám 4*, protože ta druhá polovina je dost dobrá. (30.07.2019)

...jeden z období mistrovy krize. Chtěl jsem to vidět, protože o natáčení Ansikte obšírně píše Liv Ullmann ve své knize Proměny. Námětem je film srovnatelný s jinými Bergmanovými sondami do narušených duší - Jako v zrcadle, Persona, Ze života loutek. Ze jmenovaných pro mne nejslabší - zejména komfortním a unaveným stylem "Podzimní sonáty", stylem dotýkajícím se podle mě až sebeparodie. Vše je perfektně vycizelované, ale nemá to moc opodstatnění - kostra bez obsahu (respektive je obsah trochu nuda) - pokud začneme bez silného příběhu (anebo aspoň "ryzí transcendentály") rovnou s šílenstvím, velkými emocemi a hysterií, je to samožer - ať v Hollywoodu anebo v letním Stockholmu - ten je mj. jedním z největších pozitiv filmu, vedle jak o život hrající Liv. (13.12.2010)

To, co předvádí Liv Ullmannová v tomhle psychologickém, místy až hororovém snímku patří k učebnicovým příkladům mistrovského herectví. Její depresivní výjevy, šílenství a změny nálad, to vše ve dlouhých záběrech beze střihu je opravdová genialita. Klobouk dolů, hltal jsem každou její grimasu nebo pohyby. Úplně mě rozsekaly její haluze a hrůzostrašné sny po tom, kdy se pokusila o sebevraždu. Strašlivá jízda, která nemá daleko k Polanskému filmu Repulsion. Ve svých snech tak hlavní hrdinka odkrývá svoje traumata nejen z dětství a na spoustu otázek hledá odpovědi, které divák musí hledat zároveň s ní. Bergman je fakt třída!!! Zajímavostí je, že film vznikl v produkci Dino de Laurentiis, jenž je zaměřen na odlišnější žánry. (30.07.2019)