T-34

Na můj vkus tu bylo až moc zpomalených záběrů na letící střely. Nic proti zpomalovačkám. Některé detaily jsou opravdu zajímavé. Akorát tady se opakovaly pořád ty samé. Takže jsem začala při sledování skřípat zubama. Chvilku jsem měla pocit, že jsem se ocitla uprostřed počítačové hry. Líbilo se mi přemýšlení ruského veletile tanku a to jeho analyzování a taktizování. Tak má fungovat pravý velitel. Potěšilo mě, že se film natáčel u nás. Jako patriotce mi srdíčko radostně zaplesalo. Jinak jsem byla s filmem spokojená. (08.06.2021)

Ayer predviedol vo Fury Shermany a hrdí Rusi zas svoje mašiny T-34. Mám rád tankové bitky a filmy a keď nerátam lacné filmy s mizernými efektami, moc ich nieje. T-34 ma celkom prekvapila hlavne v rámci efektov, pretože to bolo natočene skutočne pekne, veľmi dobre sa na to pozeralo, v akciách nezmámim hercov nebol problém fandiť, potešila aj výprava a obzvlášť (moje obľúbené) nemecké Panthery. Jasné, že aj tu sa nájde kopec blbostí, aby boli Rusi za hrdinov a rozprášili hordy náckov jedným tankom. No ako som hovoril, veľmi pekne sa na to pozerá, nenudí to a to mi stačilo k dobrému zážitku. 80% - 4* (24.02.2020)

"Vyrobili mě na Uralu z tvrdé sibiřské oceli." Ani tahle báchorka z bolševické čítanky o tanku, který "osvobodil" Prahu, se nevyrovná filmovému nesmyslu s názvem T- 34. Mohlo by to fungovat jedině jako hodně opožděná ruská odpověď na nepříliš vtipné francouzské komedie z druhé světové války, ale to by nesměl být snímek natočen stejně otravným způsobem jako Město 44 nebo Stalingrad (2013). (02.03.2019)

Solidní válečný snímek, v němž vyjma nádherné vojenské techniky a několika velkolepých soubojů stojí za zmínku i zázračná ruská fyzika ohýbající prostor. T-34 mi většinu stopáže přišel jako laciná variace na snímek "Fury", s nímž má dílo režiséra Alexeje Sidorova společných několik opěrných bodů. Ve finále Vás tedy zamrzí jen delší stopáž, která nabídne několik hluchých míst, děravý scénář a mizerné CGI, které je občas vážně k smíchu a působí vážně lacině. Avšak až na tyto detaily se v rámci možností a přimhouřeného oka jedná o oddechovou válečnou podívanou, při níž budou fanoušci Druhé světové války, potažmo tanků a tankových soubojů jásat nadšením. Na samotný závěr musím ocenit fakt, že němečtí vojáci skutečně mluví německy. To je věc, která se v moderních válečných snímcích stává velmi ojedinělou. Dobrá práce! (13.02.2019)

Bohatýrské bukkake heroismu, patosu a obžersky inscenované tankové akce. Juvenilní válečná fantazie se propojila s fetišistickou adorací T-34 a dala vzniknout jednomu z nejpompéznějších a zábavně nejzhůvěřilejších filmů všech dob. Formálně je to jako Michael Bay s kapačkou vodky nastřelenou rovnou do srdce a koncepčně jak to nejklukovštější od Davida A. Priora. Zatímco americká filmová propaganda vždy cílila na srdce, zakládala si na emocích i příběhu a díky tomu vábila a obluzovala, Rusové válcují a dobývají diváky hysterií a ohlušujícím spektáklem. Jestliže ale klasiky typu "Pád Berlína" představují palici, která lidem v pomalém manuálním tempu do hlavy vtlouká kýžené ideály a hodnoty, pak "Legenda jménem T-34" je přetaktovanou sbíječkou s nitro pohonem (není náhodou, že Sidorov předtím točil boxerské bijáky). Kam se hrabou největší americké blockbustery, takhle rozmašírovanou hlavu jsem neměl snad od prvního dětského zhlédnutí "Komanda". Doufám, že brzy vznikne sequel a crossover "T-34 vs. Godzilla vs. Kong". (03.04.2021)