Diego Maradona

Výborný dokument o hovězím klukovi ze slumu, který uměl pár let moc hezky čutat do meruny a lidi mu to strašně žrali. Tak trochu jsem čekal další nekriticky vyčpělou ódu na nedotknutelnou osobnost, ale nakonec se z toho vyloupl velmi koukatelný portrét amorálního pokrytce se slabou vůlí. Z biografického triptychu Senna-Amy-Diego Maradona je to kus nejslabší, o to více však poodkrývající lidské neřesti v celé své kráse i ohyzdnosti. (21.12.2020)

"Gooool! Diegoool!" Jméno Maradona znají i lidé, kteří sledování fotbalu zase tolik neholdují. Na to zřejmě vsadil režisér Kapadia, který se probral tisícovkami hodin Maradonova soukromého videoarchivu a sestavil z toho svým způsobem zajímavý, ale ničím nevyčnívající a trochu moc dlouhý dokument o vzestupu a pádu velké sportovní hvězdy. (23.06.2019)

Lidstvo satanžel z větší části tvoří vyrachtaná banda primitivních hovad. Když takhle pošli Lauterbur nebo Mansfield, neštěkl nikde ani pes. Ale když pojde vypatlaná poloopice, prvotřídní arogantní debil, agresivní mentál a narkáč, v Argentině vyhlásí týdenní státní smutek a málem zakotví v retardkalendáři Velikonoce 2, přičemž se světová masmédia můžou posrat, jaký že to byl Bůh, génius, prvotřídní jedinec a nenahraditelná ztráta. Tak jistě, co je taky vynález magnetické rezonance, neustále zachraňující milióny životů, proti přínosu tupého kokota, který světospásně skvěle čutal, a banda lopat si tak mohla o nedělích zařvat gól a dát si do držky, že ano! Čili jsem čekal tklivou ódu na jednomuňku, která kdyby veřejně nečutala, je z ní neméně přínosný Mistr světa v kopání kabelových rýh, absolutní vítěz světové popelářské ligy nebo uznávaný kariérní kriminálník. Naštěstí se toho chopili falklandským stigmatem a házenkářským zmrdstvím postižení Velcí Britové a uplácali z archivních píár záběrů a foteček s Gomorrou portrétek, jaký si Vypatlanec junior rozhodně nebude pouštět každé Vánoce. A to musím aspoň trochu ocenit, protože jinak to bylo pro mě něco, jako kdybych sledoval žonglujícího cigánského cirkusáka nebo petriho misku s velmi rychlou salmonelou. (23.12.2020)

I když fotbal (i jakýkoliv jiný sport) pohrdavě ignoruju, Maradona byl pro mě v -nácti samozřejmě obrovský pojem. A když nedávno umřel, googlil jsem si ho a našel tenhle dokument. Dovolím si tedy pár vcelku banálních postřehů: Není se čemu divit, že chudému klukovi ze slumu peníze a sláva zamotaly hlavu, což je dost běžný model a většinu z nás by to jistě taky nějak poznamenalo. Ono tzv. "rozštěpení" jeho osobnosti na "Diega" a "Maradonu" je hezký názorný příklad Jungova učení o Personách a žádná schizofrenie, jak tady kdekdo omílá. Ale nic nového pod Sluncem, takových Person má většina lidí několik. Nekritická adorace Maradony prostými Neapolitánci, která dle dokumentu postupně přerostla v nenávist(*), nám krásně ukazuje přelétavost a mělkost v mínění/postojích obecného lidu, jak už ostatně ukázala historie nesčetněkrát. Z toho by se měl poučit každý idealista, který za nějaký ten nekonkrétní "lid" hodlá nějak bojovat, nebo který se odvolává na jeho "vůli". Žvásty, lid je ve své většině stádo tupého dobytka bez pevného názoru (viz např. současnou covidovou hysterii). Lze ho využít k prosazení své Vůle (Alexander, Napoleon, Hitler), lze jím opovrhovat a stranit se ho, ale chtít se za něj bít či obětovat se, je čiré hlupáctví nebo naivita. Cítím zklamání, že dokument se nevěnoval i pofotbalovému Maradonovi, na kterého jsem byl původně nejvíc zvědavý (kokainista, kritik katolické církve, přítel/známý Castra a Cháveze atd). (* dokument to ale myslím trochu tendenčně zjednodušil a smíchal tady Neapolitánce a ostatní Italy, tipnul bych si, že nenáviděný byl hlavně mimo Neapol) https://m.youtube.com/watch?v=ZlSm-wMf2yk (19.12.2020)

Bůh i ďábel, milovaný i nenáviděný, přesně takový byl a je muž, o němž úplně všechno vypoví pouhé tři minuty ze zápasu Argentiny s Anglií v semifinále Mistrovství světa ve fotbale v roce 1986 - na jednu stranu člověk, který bez problémů dá gól rukou, nepřizná se k tomu a oslavuje jako bláznivý, na druhou stranu génius, který udělá sólo přes půl hřiště, obejde několik protihráčů a nekompromisně zavěsí. Asif Kapadia dostal k dispozici rozsáhlý archiv, kterým se probral a za sebe sestříhal velké množství záběrů, na jejichž základě vypráví příběh o muži, který byl Bohem, aby se později stal ďáblem a jedním z nejnenáviděnějších lidí v Itálii. Autor nepotřebuje mluvící hlavy, aby zapůsobil, stačí mu opravdu pouze archivní záběry, dramatická hudba a výtečné vystavění jeho života, které korunoval penaltový rozstřel na Mistrovství světa 1990, kde na "svém" stadionu v Neapoli popravil Italy a poslal je domů. I když je rozjezd hodně pomalý a zdá se, že nebude o čem vyprávět, závěr pak pomalu graduje a končí poměrně smířlivě, i když určitá pachuť zůstává. A vlastně vůbec nevadí na dokument dost dlouhá stopáž, která asi mohla být o něco kratší, protože uprostřed se snímek dost vleče, závěr to ale dost kompenzuje. Je možná škoda, že tvůrce alespoň textově nedoplnil, co se s Maradonou dělo po odchodu z Neapole, to ale asi nebyl ani jeho úmysl, takže ho za to asi nelze moc kritizovat. Kapadia má každopádně dar natočit dokument o někom z jakéhokoliv prostředí tak, aby bavil i ty, které zrovna ono odvětví moc nebaví a to se rozhodně cení. 80 % (12.01.2020)