Dunkirk

Studie bezvýchodnosti podle Nolana. Přelom května a června roku 1940 na francouzském pobřeží, lodě likvidované německými bombardéry, přitom ve strachu z ohrožené evakuace se ocitá zhruba 400 000 vojáků anglické a spojenecké armády v německém obklíčení. Pláž plná vojáků, civilní záchranná loď, podpora ze vzduchu. Sebejistý Nolan si vybírá tři dějství, mezi kterými poctivě pendluje, přitom se každé z nich odehrává v jiném časovém horizontu, aby to celé trochu vypravěčsky ozvláštnil. Gró hraje atmosféra, radikální změť zvuků, intenzita, bezprostřednost, nejistota, strach.. a pak i soudržnost jednotlivých položek, řemeslná jistota. Osobní příběhy chybí, což je ovšem potíž. Nepotřebuji romanci, ale úplně osekat jednotlivé protagonisty není úplně optimální cestou. Film dělají emoce, zajímavé vztahy a postavy. Tady to jednoduše chybí. A Nolanova honba za absolutní precizností prostě (stejně jako dřív) vede k neosobním scénám a absenci emocí. Co na tom, že to všechno vypadá dokonale přirozeně a nepočítačově a že se naprosto geniálně pracuje se zvukovou složkou? Ve výsledku výtečná rekonstrukce, já ovšem hledám tak trochu něco jiného. (05.08.2017)

Nebudu psát obligátní „Nolan to zase dokázal“, ale faktem je, že to prostě, ehm, zase dokázal. Dunkerk je depresivní válečné peklíčko, které funguje i bez eRkového ratingu, jelikož stojí čistě na napětí a nepřekonatelných očích Toma Hardyho. Vezměte si Banea, vynásobte to stovkou a přihoďte Kennetha Branagha, jehož pohled taky vydá za tisíc utopených vojáků. Výsledkem je film, v němž nejsou potřeba vysvětlovačky a vlastně tu na ně ani není čas, protože se pořád uhání kupředu na zemi, na vodě i v oblacích. Nolan v podstatě natočil jednu velkou válečnou scénu, která má 107 minut a nedá vám vydechnout až do samotného konce. A i když ji možná nemusel zamotat až tak moc, právě hrátky s časem zaručují, že Dunkerk nezapadne mezi přímočarou konkurenci. Zkrátka je to pecka a ideálně si ji dejte v IMAXu. Jinde se totiž budou lodě a letadla cpát do jednoho záběru vcelku složitě. (19.07.2017)

Evakuace vám nevyhraje válku, ale někdy může být vítězstvím.. Nolanova promyšlená hra s linearitou a Zimmerův neutuchající zvuko-hudební doprovod z toho udělaly bloudění v kruhu pekelném. V kruhu, ze kterého se nelze jen tak vymanit. Úplně cítíte ten stres, bezmoc a zrychlené vnímání reality spojené s úzkostí. Pure cinema, filthy war, Dunkirk spirit.. (26.07.2017)

Tik. Velkolepé válečné drama. Ťak. Intenzivní podívaná pro diváka sledujícího zoufalý boj o vlastní (občas i cizí) život. Tik. Technicky dokonalá práce, precizně natočená a sestříhaná dle nejvyšších požadavků pana režiséra. Ťak. Díky IMAX kamerám je nutné vidět tento film v IMAX kině, televize i vše ostatní bude poloviční zážitek. Tik. Struktura filmu a tři příběhové linie jsou na můj vkus až moc okatě v popředí. Ťak. Nejsem si jist, zda Nolan směřuje ke své vlastní exhibici nebo svým perfekcionismem se naopak snaží film vyladit do detailu. Tik. Díky svému stylu vyprávění a zprostředkování pocitů z pobytu v Dunkirku, jsou herci jen postavami (bohužel bez jakéhokoliv pozadí). Ťak. Emocionální dopad tam prostě není tak silný a chvílemi opakování scén zdržuje. Tik. Hudební složka, podkres, všechno perfektní. Ťak. Jsem velice zvědav, do jaké míry hype okolo filmu v budoucnu přejde ve skutečnou úctu i mimo IMAX kino. Tik. Za mě Nolan natočil opět do puntíku to, co chtěl, bohužel tentokrát pro mě nepřekonal sám sebe. Ťak. PS: všimněte si, kdy skončí tikání ve filmu PPS: kolik by jste řekli, že těch vojáků na pláži bylo, kdyby to ve filmu nezaznělo?;) (21.07.2017)

Nepatřím mezi ty, co mají doma v pokojíčku oltář s motlitebnou k Nolanovi, ani nejsem redaktor moviezone a tudíž nemám nad psacím stolem na "prezidentském místě" Nolana v rámu, ale musím přiznat, že jsem si v Imaxu prožil asi nejlepší válečňák všech dob a když píšu prožil, tak tím myslím prožil, protože už od prvního záběru jsem byl v Dunkerku s nima se všema a nebýt mého diváckého podvědomí, které mně, stejně jako holkám tampony ob dodávalo pocit klidu a bezpečí chvěl bych se strachy o svůj život ještě teď. Několik prostřihávaných dějových vrstev tady absolutně nevadí, naopak dokonale vykreslujou tu bezmoc, beznaděj a strach, kterou musel mít v Dunkerku snad i pobřežní písek. Navíc ta dynamika a tempo filmu, je takový, že by se na něm mohli vyučovat i piloti F1. Schopnost mistra Nolana vyprávět obrazem tady dosáhla svého geniálního vrcholu, dál už to fakt nejde. Dialogy minimální, hlavní role žádná a přesto film na který se nezapomene. Mark Rylance jak ten chlap je užasnej, jeden jeho pohled = desítky silných slov. Hans Zimmer v době kdy nedává rozhovory Pomovi tvoří filmové hudební kompozice snad z jiný galexie, protože jinak už to nechápu a jestli on a Chris nedostanou zlatýho panáka, tak bych poprosil ušaře a očaře o povinou prohlíku všech akademiků. (26.07.2017)