Drobné bájky

Nestáva sa mi to často, no keď som odchádzala z Drobných bájok z kina, nevedela som sa dohodnúť sama so sebou, či sa mi to, čo som videla, veľmi páčilo alebo naopak vôbec. Rada si nechávam príbeh uležať v hlave, dávam mu čas, aby pomaly doznel a až potom sa k nemu vyjadrujem. Dnes v tom ešte stále nemám jasno, ale prikláňam sa viac k tej prvej verzii. V maďarskej kinematografii sa v poslednom čase pohybujem dosť často a tentokrát išlo o príbeh z povojnového obdobia. Muž, ktorý uteká z Budapešti na svojej ceste využíva emocionálne zlomených ľudí, ktorí čakajú, že sa im z vojny každú chvíľu vráti otec/syn/manžel. Potrebujú aspoň iskričku nádeje, že to nie je vylúčené. On im tvrdí, že má o ich rodine čerstvé správy. Takto spozná aj ženu so synom, ktorí žijú v lese. Ona však po návrate svojho muža netúži, pretože je to údajne netvor. Postupne medzi nimi vzniká láska, až kým sa jedného dňa jej manžel nevráti z frontu... V deji nastáva niekoľko zaujímavých zvratov a občas si naozaj nie ste istý, kto hovorí pravdu a kto len rozpráva vymyslené bájky. Atmosféra, kostými a herecké výkony hodnotím slušne. Mala som však trošku problém s tým, že mi snímka ako celok prišla akási “neuprataná”. Nájdete v nej prvky typické pre mnohé žánre (dráma, western, dokonca aj noir...), čo v konečnom dôsledku môže dopadnúť veľmi dobre, ale aj naopak úplne katastrofálne. Aktuálne máme v kinách Parazita, v ktorom režisér Bong Joon-Ho zo striedaním žánrom naberá majstrovsky, no toto sa podarí naozaj málokomu. V tomto prípade mi to miestami vadilo, napriek tomu dávam tvorcom palec hore za odvahu vybočiť z bežných zaužívaných praktík a aj zato, že si ten film v hlave stále analyzujem. (06.12.2019)

Ďalšia maďarská noirovka, ktorá ma ale neoslovila. Na pomerne dlhej stopáži nieje to napätie vybudované tak, ako by malo. Je len nahrádzané tmou a dažďom v rozhodujúcich momentoch, čo je trochu nedostačujúce. Taktiež vzťah a napätie z návratu je len tak odbúchané, bez patričnej hĺbky. Keby tam Vica neukázala cecky, nestálo by to za veľa. Aspoň ten príbeh je zaujímavý a ešte neotrepaný. Nie úplne stotožnené 3 z 5 (29.12.2020)

No, i když sem na film narazil náhodou, tak sem nic velkýho nečekal. Ale hodnocení to má dobrý, takže těsně před puštěním sem přeci jen už něco čekal, navíc když v tom hraje Vica. Jenže to pnutí mezi hercema je minimální, akce a dramatickejch scén poskrovnu. Přišlo mi to celkem nucený. Jen na jedno použití. 50%. (29.07.2021)

„Já nekoušu. Jenom když jím.“ Příběh msty z poválečného Maďarska kombinuje v sobě více žánrů a musím říct, že dokud se odehrával v dobrodružné a později ve vztahové rovině, se mi zamlouval mnohem víc, než když sklouzl ke konci k pateticky vypjatému thrilleru. Jestli tvůrci chtěli film přiblížit poválečné éře nejen dobovou výpravou, ale i stvořením moderní variace na film-noir + využitím monumentálně hlučných hudebních motivů ve vypjatých pasážích, tak se to asi povedlo. I když osobně bych určitě přivítal ubrání na téhle patetičnosti a úplně mi nesedlo ani to zvláštní řešení prolnutí dvou časových rovin v zásadním zvratu. Úvod mě nechytil, „zimní“ flashbacky s téměř hororovým nádechem trochu rušily, ale od scény útěku přes vlak a les jsem se plně dostal do atmosféry dění. Ocenil jsem vedle vizuálu a hereckých výkonů i pomalé budování napětí s důkladným vykřeslením netradičního lesního prostředí a postupného odhalování a vyvíjení vztahů mezi hlavními postavy. Tajuplný příběh s dusnou a mlhavou atmosférou lesa, v němž i malý kluk řádí s puškou, má i zapamatovatelné momenty a nakonec mu po delším váhání dám i 4. hvězdičku. O některých starších filmech zvyknou lidé psát, že byly na svou dobu dobré. O Báchorkách bych osobně taky řekl, že jsou výborné s ohledem na dnešní tvorbu, v rámci níž člověk žánrové filmy s vlastní poetikou a výraznou hloubkou příběhu běžně nepotkává. Tento maďarský kousek Atilly Szásze je pro mě v tomto směru menším zjevením, podobně jako o rok starší český Havelkův Hastrman. [75%] (01.09.2021)

Ale tak prečo nie, čistý maďarský noir z vojnových čias, reznutý Poštárom zvoní vždy dvakrát a Želary, každopádne si ide vlastnú cestu, nekopíruje ich dejové zvraty a otvára aj iné témy. Istú dobu nevieme, či sa film uberie artovou cestou, alebo melodramaticko-gýčovou, či noirovou a nakoniec tá posledná prevládne. Vica nám hanbu určite nerobí, jej zmyselná lesníčka je presvedčivá. Presvedčivá je aj kamera a na rozdiel od takej našej Malej ríše máme pocit, že nesledujeme trochu drahšiu televíznu inscenáciu, ale skutočný kinofilm. 70% (09.12.2019)