Úspech môjho tajomstva

Prvý Almoldóvarov film s vážnejšou tematikou a treba povedať, že po Kike (1993) je to poriadny skok k vážnejšiemu tónu. Almoldóvar je tu už menej strelený, vyzretejší a jeho neskorší majstrovský, nenapodobiteľný štýl tu už začína predvádzať v plnej kráse. Rozhodne ale nemožno povedať, že by tu humor chýbal, len je menej čierny a s veľkým vkusom namiešaný s dávkami psychológie, romantiky a dramatickej zápletky. Významnú rolu v tej psychologickej časti hraje skvelé herectvo Marisy Paredes (hlavná postava Leo), o tú humornú zložku sa zase perfektne starajú jej sestra (Rossy de Palma) a matka (Chus Lampreave). Dokonale tu už funguje aj typicky obraz Almodóvarových filmov, keď každý jeden záber je nesmierne pôsobivý nádhernými kamerovými kompozíciami, plnými pestrých, perfektne zladených farieb. Veľmi sympatická mi je téma filmu - hlavná hrdinka Leo opovrhuje brakom, ktorý mnohí ľudia považujú za umenie a hoci jej takýto brak slušne vynáša, chcela by konečne tento falošný svet opustiť a začať konečne tvoriť ozajstné a hlavne pravdivé umenie. Tento prerod Leo v profesionálnom živote prebieha paralelne s krízou v jej osobnom živote, v ktorom tiež doteraz žila v pretvárke (domnelá veľká láska medzi ňou a manželom). Almodóvarovi sa tu podarilo vytvoriť z veľmi jednoduchej zápletky krásny a hlboký film. Prekvapili ma niektoré odkazy na budúce (!) filmy režiséra (Volver (2006), Bolesť a sláva (2019)). (15.08.2021)

Můj vpořadí šestý Almodóvar. Pedro mi opět dokázal, že jemu postačí chopit se směšně banálního námětu o mezilidských vztazích a ten později pod perem v jeho ruce rozkvete ve skvostný film. Režii pak podřizuje především vystižení citu, zdání skutečnosti a nemalou měrou své osobité poetice. Pozorný divák si nemůže nevšimnout třešničky v podobě jasné narážky na v té době ještě zdaleka nerealizovaný Volver jako zápletku románu hlavní hrdinky - Leo. Přes všechny klady u mě Květ mého tajemství nedosáhl vrcholů pozdější Almodóvarovy tvorby v čele s Mluv s ní. (29.11.2007)

Film, který pro Almodóvara znamená přesun na pole regulérního melodramatu, i když komické situace a nadhled zde stále hrají značnou roli. Snímek se však jako celek nese v poklidné, mírně melancholické atmosféře, která vrcholí v nádherném režisérově vyznání rodnému kraji za doprovodu podmanivých lidových písní a v dojemné sousedské pospolitosti, která dokáže dovést zpět "kravku bez zvonce". A. zde opět zábavně pracuje se zdvojením fikce (scény z tréninku pracovníků dárcovského centra, které svou pravou podstatu odhalí až na úplný závěr) a rovněž se poprvé hlouběji věnuje tradicím své země (výrazový tanec), vrací se k vlastním kořenům. V režisérově kinematografii jde bezesporu o jeden z klíčových a přelomových snímků, které mají vše co máme na jeho stylu rádi, ale tyto prvky uvádí do zcela nového kontextu, otevírá je tvůrčí etapě, která mi na Almodóvarovi sedí nejlépe. I když přesto dle mého vkusu značně decentní snímek poněkud postrádá jiskru, nekorektnost i větší dávku ironie a v dost konvenčním závěru ztrácí na zajímavosti (zajímavé ale na druhou stranu je, že je zde poprvé převyprávena kostra děje budoucího snímku Volver, jenž je zde osobním hrdinčiným románem, který nakladatelská mašinérie nehodlá přijmout). (01.04.2011)

Almodóvar ženské duši opravdu rozumí, i když je znát, že ji v každém okamžiku zrovna neobdivuje. Je radost dívat se, jak si pohrává s její neovladatelnou emociální živelností, dokáže jí diváka provádět, bavit se jí, ironizovat, ale koneckonců ji s ním i sdílet, a to i když je divák chlap. Kouzla s kamerou, které jsou do té míry originální, že je nelze přehlédnout, a do té míry pokorné, že netrčí a neruší, všechno ještě půvabně dotvářejí. (14.06.2009)

Ano, pokud bychom chteli mluvit o pozitivech Kvetu meho tajemstvi, dostaneme se tam, kde u kazdeho dila Almodovara. Vyborna kamera, pribeh,hudba, vtip, nadsazka, barvy a skvely vyber hercu a jejich vykony. Tento film pojednava o sice kratkem obdobi zivota jedne spisovatelky, avsak velmi intenzivnim. Urcite stoji za videni a snad az na odpurce Almodovara, kazdeho necim zaujme. Vyborna byla postava matky hlavni predstavitelky, co slovo to perla. Jinak jsem si vsimnul, ze ve vsech Pedrovych filmech jsou vzdy zabery na spoustu nadhernych vchodovych dveri domu, jedny hezci nez druhe. Tak nevim, zda jsou ve Spanelsku vsechny dvere tak krasne nebo si je reziser vybira...?!:-) (02.02.2009)