Nech je svetlo

Slušně budované drama jedné slovenské rodiny, která toho příliš nenamluví. I s těmi málo slovy oba manželé tak nějak cítí, že mladá náckovská parta není nejlepší volba pro jejich kluky. Kluci jsou ale pod tlakem, buď parta, anebo vyloučení na okraj. Perou se v nich rodinné tradice, způsob venkovského života a současně identifikace toho, co by mohlo vést k průšvihu. Na rozdíl od svého otce nepovažuje Milan období slovenského státu za nejlepší dějinnou kapitolu Slovenská. Snaží se i kluky vést k tomu, aby si nenechali vypláchnout mozek místními bojůvkami. Milan přitom není měkkota a miluje své zbraně, přesto mu z nich nevyšiluje. (12.10.2019)

Slovenský vidiek nie je tak jednoznačne napojený na militaristickú omladinu, krytú pláštikom nostalgie za farskou republikou, ako naznačuje film. Upozornenie na rozdiely medzi mestom a dedinami, na ktorých má cirkev dodnes veľký vplyv je však potrebné. Spoločenské debaty sa totiž v sk mediálnom priestore točia prevažne len okolo hlavného mesta. Zvyšok krajiny akoby neexistoval. Časť farárov dodnes nosí fotku Jožka Tisa v Biblii. Neonaci spolky - Slovenskí branci, Akčná skupina Vzdor Kysuce či Slovenská pospolitosť, lákajú medovými motúzmi dobrovoľnej pomoci pri ťažkostiach tam, kde štát zlyháva. Helfnú po povodniach, zosuvoch, obdarujú sociálne slabých i chorých, postavia hliadky pred cigánskymi zlodejmi. Film síce hyperbolizuje, ale to je ok. Poukázanie na hroziace nebezpečenstvo sa účinne nedá totiž spraviť realistickým opisom situácie. Príbeh zobrazuje pobožnú rodinu, ktorá sa ocitá v bludnom kruhu potreby vymanenia sa z novodobých móresov naviazaných na ustálené dedinské zvyklostí. Psychicky to devastuje ich deti. Komunita obce, cirkev, ani polícia pri snahe o normálny život však nápomocné nie sú. Ich lídri sú často myšlienkovo naklonení smerom, na ktorý varovne ukazuje film. (07.10.2020)

V mnohých ohľadoch veľmi dobrý sociálny film od jedného z našich mála pôvodných filmových dokumentaristov a režisérov novej generácie. Vyzdvihol by som Milana Ondríka, ktorý svojou rolou otca držal celý film. Mrzí ma však celkové nepravdivé vykreslenie odľahlejších regiónov Slovenska, akoby u nás boli nejaké alternatívne spoločnosti s polovojenskými organizáciami prepletené s Katolíckou cirkvou, políciou i obcou. Máme Kotlebovcov a ich voličov, ale nie jednoliate separátne územia. Úsilie o výstražné pedagogické posolstvo skrze dosť umelý príbeh a šokujúcu zápletku a opakované zdôrazňovanie homofóbnych predsudkov strháva kvalitu filmu nadol tým, že ešte viac utvrdzuje jednu časť spoločnosti v predsudkoch voči inej. Škoda, že Škop nenatočil sociálnu drámu o slovenskej rodine z Oravy, Gemera či severovýchodného Slovenska, ktorá to napriek problémom nevzdala, a to aj bez zbraní. (11.11.2021)

Milan Ondrík zanechal velmi dobrý dojem už v předchozím Škopově filmu Eva Nová, takže nepřekvapuje, že tento snímek stojí pro změnu skoro celý na něm. Ale opět na to není sám, a naprosto přesvědčivě působí i zbytek hlavní filmové rodiny. Režisér je stále velmi dobrý pozorovatel, i když film už působí méně „dokumentárně“ než Eva Nová. Skutečné problémy (nejen) slovenského venkova tu rozvedl do podoby bezvýchodného psychologického dramatu. Možná ne tak skvělé jako Eva Nová, ale za vidění a zamyšlení rozhodně stojí. (16.10.2019)

Slovenský film o otci, který roky pracuje v Německu a když se vrátí do rodné vesnice, zjistí, že jeho syn je členem nějaké nacionalistické skupiny, která má na svědomí smrt místního chlapce - na jednu stranu hrozně profi film, námět, kamera, atmosféra , několik mrazivých scén, skvělé herecké výkony v čele s Milanem Ondríkem , ale na druhou stranu je ten film hrozně jednoduchoučkej a jako filmový zážitek trochu chudý. (09.10.2020)