Coco

Tyhle dojáky umí už jen Pixar. Vizuálně propracovaný svět s chytrými pravidly a mexickými reáliemi s tím správným poselstvím. Poselstvím o rodinně a tom jak je důležité nezapomenout. No a o muzice samozřejmě. Giacchino si to neuvěřitelně dává. Propracované kytarové party a chytlavé písničky zahřejí u srdce i mrtvého. (11.11.2018)

Pixar se po case rozhodl zase jednou pro neco originalniho misto delani zbytecnejch pokracovani uspesnejch veci a vysledek je moc fajn. Pribeh je ocekavane na Pixar v pohode, samozrejme se obcas trochu moc tlaci na pilu ohledne nejakejch rodinnejch hodnot a konec je ultimatni dojak a zvraty se daj vicemene cekat, ale tak nejak to vubec nevadi a sem se to vlastne hodi. Navic celej dej skvele utika, podporenej jeste perfektnima pisnickama a skvelou vizualni strankou, ktera je fakt pastva pro oci, i kdyz paradoxne animace sama o sobe az takovej zazrak neni. Proc teda ne 5*? Protoze ma Pixar jeste na vic a forky moc nefungovaly, ale jinak jsem spokojenej. (06.09.2018)

Tenhle latino animák mi hodně připomínal Knihu života z roku 2014. Oba to jsou latino hudební animáky, jsou si celkem podobné. No tady už to na mě až tolik nezafungovalo. Tedy určitě se jedná o kvalitní počin, líbilo se mi to, příběh je zajímavý, ovšem je to film na jedno zhlédnutí. Měl jsem u toho ten pocit, že to bylo fajn, ale příště bych si to už nepustil. (05.05.2019)

Morbidní Coco(tina), co bych dětem ani nepustil. Dívat se na vyčuhující stehenní kosti zpod oděvů mrtvých postav a další hnusy musí jejich mozečkům přivodit lehčí trauma. Já se nemůžu vzpamatovat, co moje bulvy zhlédly. Nejraději bych si do nich vrazil šroubováky a kvalitně je vydloubl. Na mě se vyvalil jakýsi odporně animovaný, mnohem infantilnější a hlavně dokonale vykradený shluk Křídel slávy, kdy jakýsi mexický spratek dovedně obráží kytarou anál Petra Rezka v říši Koster, přičemž se dožaduje, aby si lidé pouštěli neustále jeho Duhovou vílu, hlavně aby se na něj nezapomnělo. To se děje celou drahnou dobu, než pár minut před koncem vezme místo úžasný zvrat(ek), kdy byl spratek mystivyfakován, neb cesta vede přes hit Dovolená zapomenutého zpěváka Lišky, a mohutně začne rozesílat jeho lístky na koncert. Napětí i vtip spočívá v tom, že širá veřejnost netuší, jestli Liška ještě vůbec žije. Když u mě vzaly náhlý konec comicsové adaptace, nemám nejmenší problém ze svého okruhu zájmu vyřadit animované filmy, zvláště ty nesmysly od Pixaru. Film má tolik zjevných příběhových vad, úplně dementní je celý. Už jen ten elementární debilismus, že kostry myslí, zpívají a cosi cítí, na čemž jsou položeny základy filmu. Ano, cítí, leda tak hnilobný zápas kostí. Ne, odmítám přistoupit na tuhle logiku. Nejstrašnější sekvencí byla ta, kdy stoletá bábinka si měla ve své senilitě upomenout na svého papá. Co myslíte, podařilo se ji vytrhnout z její agónie? Akademie letos hulila kvalitní matroš, neb tomuhle může udělit cenu jen absolutní trotl. Pár poutavých hudebních čísel rozčíslo tu bídu. 1/10 (18.03.2018)

Mexický Den mrtvých mám ráda pro jeho úžasnou barevnost a pozitivní přístup k ne úplně veselé stránce života. A díky Coco, že ho představil i mezinárodním masovým divákům. Jako všechny pixarovky je i tahle v jádru působivým a dojemným příběhem, velké mexické rodině, která musí zahojit jednu velkou ránu ve své minulosti. Originální je, že titulní Coco je prababička hlavního hrdiny, taková seschlá bábuška, která má ale v příběhu zásadní roli. První třetina filmu se trochu vleče, ale když se Miguel dostane do světa mrtvých, tak už film jede na plné obrátky. A konec je opravdu dojemný, ale ne ve smutném smyslu slova - spíš je povznášející. Vizuálně působivé, kulturně zajímavé a dobře vyprávěné. Nej animák roku 2017. (27.01.2018)