Coco

Disneyho Coco rozosmeje i dojme. Deťom i dospelým ukazuje, že ísť cez mŕtvoly kvôli vidine vlastného úspechu, nie je vždy najlepším riešením. Nechýba mu humor, silná myšlienka ani výborné technické spracovanie, originálny námet ani do detailu prepracované prevedenie. Veľmi ľahko malých i veľkých divákov vtiahne do deja a oni behom chvíľky splynú s veselým a hudbou pretkaným mexickým mestečkom. Veľmi podarený animák, ktorý zas prišiel s niečím úplne novým a za originalitu určite pochvalu zaslúži. Záver je v nejednom smere odlišný aj kvôli kultúre, kde sa odohráva - o to viac si miestny divák užije iné prostredie, tradície a dokonca aj vnímanie sveta živých a mŕtvych. A je to veľmi fajn sledovať. Na koho si totiž živí stále pamätajú, ten ešte v onom druhom svete naozaj nezomrel. (11.09.2019)

Pixar mě zase dokázal dojmout až k slzám. Povedlo se mu to s Toy Story 3, Wall-E, V hlavě, ale závěr Coco byl pro mě zatím snad nejintezivnější. Scénář je sice předvídatelný a někde za polovinou je chvilku hluché místo, kde je zápletka zbytečně natahovaná, ale finále je dechberoucí a samotný svět mrtvých je dokonale promyšlený. (15.01.2018)

Může něčí prapradědeček, který má podobu pomalované kostry, působit sexy? Coco mi na to dal překvapivou odpověď. Může někdy americký animák o rodinných hodnotách nepůsobit trapně a obehraně? Může! Pojednal to téma vtipně, přemýšlivě a tak, že jsem měla velkou část filmu slzy na krajíčku. Coco, Coco, přes počáteční rozpaky, na jakou to omletou záležitost se dívám, jsi mě dostal. Mexické písničky mi zní v uších a já mám náladu se usmívat. ___ P. S. Oscara za "Remember me?" Za tu nejkýčovitější písničku? Za tu vypočítanou na efekt pro nepřemýšlivé? Běžte do --- hudebky! Všechny ostatní písničky tohohle filmu jsou mnohem lepší! (12.02.2018)

Velká pocta mexické kultuře a tradici písničkářů, významu rodiny a svátku Dne mrtvých ve spojení dvou světů a vzpomínek na zesnulé - krásný vizuál, sem tam hezky černý humor, promyšlená story a hlubší poselství, než co bývá u 3D animáků obvyklé. A oproti většině je tu i cítit duše. Takže moc fajn, sem s vinyly Ernesta de la Cruze. (12.02.2018)

Día de los Muertos je možná nejzábavnější způsob slavení Dušiček na celém světě. Žádné zádumčivé návštěvy u hrobů, ale spousta masek, lebek, alkoholu, veselí - a duše zemřelých přicházejí za živými, ne naopak. Jednu noc v roce se tak prolínají světy, které jinak paralelně existují vedle sebe. Je proto riskantní si s mrtvými něco začínat, co kdyby se nepodařilo včas vrátit... Poprvé se tak hrdiny v animáku stali Mexičané. Není divu, že Coco bořilo rekordy návštěvnosti v tamních kinech. Film se ovšem nevyhnul otravným klišé, jako je proměna vzpurného chlapce ve vzorného hošíka, hektolitry patosu a kýče, povinný doják... Blbý taky je, že popkulturních narážek tu vůbec není mnoho, zaujme snad leda specifické focení selfíček s lebkami, a sice se mihne i největší mexická celebrita všech dob Frida Kahlo, ale děj s kulturně jiným světem vůbec nepracuje. Přitom kolik fórků se mohlo vymyslet! (01.03.2018)