Zapomenuté světlo

Jeden z nejlepších porevolučních filmů, ve kterém Polívka dokazuje, že je to opravdu pan herec. V těchto civilních rolích je prostě skvělý. Škoda že celý film stojí víceméně čistě na něm, i tak to ale na 4 hvězdičky stačí bohatě, když k tomu přičtu úžasnou hudbu od kytarového mistra všech mistrů, pana Hladíka. (28.11.2011)

Pro mě nejlepší český film 90. let, skvělé herecké výkony a šťastná ruka při obsazování hlavních rolí. Bolek Polívka v roli vesnického faráře exceluje. Působivě vykreslená atmosféra tehdejší společnosti. Těžký osud faráře, kterému se hroutí nejenom jeho duchovní svět, ale zároveň i jeho vztahy s okolím. Bezmoc a snaha se jí postavit, se stávají ústředním tématem filmu. (14.12.2006)

Od Vladimíra Michálka jsem prozatím viděl Je třeba zabít Sekala a Babí léto a oba filmy se mi velmi líbily a zaujaly mě. Zapomenuté světlo je velice zvláštní snímek. Na diváka mluví hlavě pocity hlavní postavy faráře, obrazy/kamerou a hudbou. Překvapí i občasným humorem (stejně tak obsazením Kinského, který hraje sám sebe nebo hezkou rolí pro paní Zitu Kabátovou). Jsem ateista, ale Bolek Polívka mi svým herectvím osvětlil motivy chování své postavy, do jisté míry jsem ji dokázal pochopit (škoda jen, že nebyl více rozveden jeho vztah k ženě, která za ním dřív jezdila a pak přestala). Ale i herecký výkon Veroniky Žilkové (za podpory vynikajích maskérů) se mi líbil. Viděl bych to na 4*. Zajímavý komentář: Lima (11.02.2010)

Je zde velmi dobře vyobrazen vztah představitelů státu a kněží v 80. letech, jinak mě ale film ničím výrazněji nezaujal. Polívkův farář je jednou z nejlépe ztvárněných kněžských rolí v českém porevolučním filmu, ale i tak má do věrohodného zobrazení člověka žijícího v křesťanských ideálech pořád dost daleko - udivující je např. s jakou nevírou řekne tento muž modlitby větu "Já se můžu tak akorát pomodlit". Přemíra zbytečné hudby a nesjednocený herecký projev herců a neherců. Nápaditá, ale ne zrovna precizní režie. (13.02.2011)

Nějak nechápu, co to má společného s Demlovou "předlohou". Ta kniha je v podstatě esej o tom, jak geniálního básníka Jakuba Demla nikdo nemá rád a nechápe ho, a proto musí on, ač génius, dělat faráře v nějakém zapadákově a udělovat poslední pomazání tuberákům. Ve filmu jsem odhalil jeden citit z knihy, a jeden k nepoznání přetvořený motiv. To je všechno. Je to příběh o tom, jak Polívkův farář Holý (mírně obšlehnutý z Guareschiho) bojuje proti komunistům o záchranu kostela. Setkává se s nepochopením úřadů, kolaborantských kněží z neblaze proslulého Pacem in Terris i běžných lidí, nakonec je ale zachráněn. Herecký koncert Bolka Polívky kazí málo zajímavý a poněkud inkoherentní scénář a příšerná hudba. Přesto jde o zajímavý a dobrý film o osmdesátých letech, jedno z těch lepších děl české porevoluční kinematografie. A zase budu kladný hrdina a zase budu mučedník a zase mě všichni budou nenávidět... (17.04.2009)