Zapomenuté světlo

No, Bolek Polívka zde předvedl, že má i na vážnou roli. Zajímavý český film, ke kterému jsem se dostal až teď. Ale stálo to za to. Film nenudí, herci hrají skvěle, má to i o čem vyprávět. Někdy je to možná až příliš smutné, ale zase musím ocenit ty scény, kdy je všechno v klidu, v pohodě a pak se najednou něco stane... A že jich je tam dost. 4* (23.09.2017)

Dílo Michálkovo se vydařilo... pravda, název trochu klame, neboť s Demlovou klasikou nemá s výjimkou několika motivů a citátů zas až tolik společného... ovšem, víra je tu v hlavní roli, avšak Polívkův farář je dalek buřičství a niterné skepse knihy, celý film prozařuje jeho odhodlání pomáhat a přesvědčení, že ta pravá víra je láska k člověku. Film plyne jaksi harmonicky, pokorně, přesto má neobyčejnou podmanivou sílu (i díky hudebnímu doprovodu)... Nade vše je asi třeba postavit výtečné herecké výkony všech hlavních persón – trochu netypicky poklidnou a zadumanou roli Bolka Polívky, výtečnou kreaci Veroniky Žilkové a tradičně bodrého Jiřího Pechu. Zapomenuté světlo je tichou vodou, která břehy mele tak, že ji po těch letech řadím k tomu nejlepšímu, co proteklo korytem české porevoluční kinematografie. (30.09.2004)

Vladimír Michálek potvrdil, že je to jeden z nejtalentovanějších současných českých režisérů, který bravurně ovládá zejména práci s herci, vyjímku potvrzující pravidlo je představitel manžela Veroniky Žilkové. Bravurní herecký výkon zde předvádí Bolek Polívka, který potvrzuje, že je skutečně fenomenálním hercem s velmi širokých záběrem a je velká škoda, že nedostává mnoho takovýchto, řekněme, vážných rolí. Byl jsem velmi potěšen, že film má začátek, prostředek a konec, což nebývá pravidlem v českých filmech poslední doby. Postava faráře Holého je neobyčejně silná, plastická a skutečně lidská (ať už to zní jako klišé či nikoliv). Co je však smutné, že boj s úředním šimlem je i v současnosti marný a ubíjející, komunismus, nekomunismus. (06.01.2009)

Je zde velmi dobře vyobrazen vztah představitelů státu a kněží v 80. letech, jinak mě ale film ničím výrazněji nezaujal. Polívkův farář je jednou z nejlépe ztvárněných kněžských rolí v českém porevolučním filmu, ale i tak má do věrohodného zobrazení člověka žijícího v křesťanských ideálech pořád dost daleko - udivující je např. s jakou nevírou řekne tento muž modlitby větu "Já se můžu tak akorát pomodlit". Přemíra zbytečné hudby a nesjednocený herecký projev herců a neherců. Nápaditá, ale ne zrovna precizní režie. (13.02.2011)

Nádherný příběh se silným lidským nábojem. Farář Holý v podání Bolka Polívky je tu zobrazen jako člověk z masa a kostí, bojující s větrnými mlýny v podobě komunistické a církevní byrokracie a Marjánčinou nemoci, člověk občas zoufalý a pochybující, ale vždycky pevný. Jeho láska Marjánka (vynikající Veronika Žilková) je typická vesnická žena, matka dorůstajících dcer, která ví, co život obnáší, která ale neztratila nic ze svého dívčího půvabu. Málokdy jsem viděla tak jednoznačné adepty na Českého lva za titulní role jako právě v tomto filmu. (24.08.2007)