Zapomenuté světlo

Jak nemusím Bolka Polívku, tak mu role faráře sedla perfektně a dokázal tu potlačit svou komediální duši. Jeho boj s větrnými mlýny byl přesvědčivý a příběh nebyl podán zbytečně sentimentálně. Proto film stojí rozhodně za povšimnutí a asi by si zaloužil Českého lva víc než Kolja, ale proti smutným očím dítěte neměl šanci. I ostatní herci ve vedlejších rolích předvedli velmi slušné výkony. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (13.12.2013)

Prierez "najlepšími" snímkami českej, ČS, či slovenskej tvorby pokračuje (podľa % hodnotenia na ČSFD), do cesty sa mi postavila Michálekova dráma "Zapomenuté světlo", ktorá mi námetovo nič nehovorila, lebo cirkev, jej starosti a moje pochopenie pre ne, idú asi tak ruka v ruke, ako LockDown na Slovensku a prázdne obchodné centrá. Hovorím si, vybral si si túto cestu, užívatelia tvoje názory milujú :D zanechaj odkaz aj v prípade snímku, ktorí ti nie tak celkom bude po chuti. V zásade so samotným námetom problém nemám. Miesto kostola som si predstavil činžák na sídlisku Luník IX - veď záchrana takejto, priam historickej budovy, by snáď bola na rovnakej, ušľachtilej úrovni. Lenže mne tá celková dráma okolo bitky za kostol, prišla akási nijaká. Cirkev bola komunistami pošľapávaná, jej predstavitelia prenasledovaní, do morku kosti znevažovaní. No a čo bolo vlastne z tohto všetkého a mnoha iného z onej doby vlastne znázornené? Myslím po emocionálnej stránke? Možno niekoho iného tento snímok pohltí, ba dokonca pobúri, no mňa, až na jednu, možno dve scény, zanechal absolútne chladným. Chladná ma nechala aj odbočka v podobe vážne chorej Marjánky. A to je na tak silné téma dosť trestuhodné. Nezískalo, nebavilo .. (01.12.2021)

Z nábožensko-mystického textu Jakuba Demla vytvoril Vladimír Michálek film, ktorý viac ako o náboženstve hovorí o ľuďoch, o ich statočnosti, o viere, ktorá pomáha prekonávať defétizmus pri boji s chorobou alebo byrokraciou, ale tiež o ľuďoch šíriacich zlobu, ktorá sa v nich nahromadila. Filmy Vladimíra Michálka mám rád a štyri hviezdičky "kak minimum" sú toho dôkazom. Dobrým ťahom bolo aj obsadenie dvoch komikov do hlavných postáv, pretože každý komik túži hrať dramatickú úlohu a tomu, kto mu to umožní, sa odvďačí perfektným výkonom. Tak tomu bolo aj v tomto prípade. A keď si k tomu prirátame krásne obrazy, dobre vybranú hudbu a civilné, uveriteľné výkony ostatných hercov, výsledkom Zapomenutého světla je Nezapomenutelný zážitek. (03.06.2011)

Je překvapení že skvělý " komediant" umí střihnout charakterní roli? Není, vzpomeňte na V. Menšíka v Ikarově pádu nebo na J.Dvořáka v Hřbitovu pro cizince... Jinak úžasný scénář ,skvělá režie Michálkova ,krásné exteriéry.Kouzelný a noblesníý hrabě Kinský v roli hraběte Kinského :-) Rád dávám 100% Četl jsem i knihu a je úplně jiná než film... František Kinský uvedl že, skutečným předobrazem postavy hraběte Antonína Kinského, kterou hrál ve filmu jeho bratr, Antonín Kinský, byl ve skutečnosti hrabě Děpold Czernin a jeho manželkou princezna Lobkovicová, oba zaměstnáni v té době ve zdravotnictví, ona jako sestra on jako řidič sanitky, oba ještě žijící lze spatřit v tomto síle:https://www.ceskatelevize.cz/porady/11453913494-modra-krev/414235100141001-czerninove/ Zámek Bečváry koupil rocker Rober Kodym v roce 2000, po rozsáhlé opravě se do něj nastěhoval a má v něm i hudební studio. (12.04.2009)

Když jsem Zapomenuté světlo před lety viděl poprvé, připadalo mi příliš šedivé a smutné, příliš nasáklé dobou, na kterou jsem ani pořádně nepamatoval, leda ze školky. Bylo mi právě patnáct, zvenku útočilo léto a Anička, do které jsem byl trochu zamilovaný, zhodnotila celé dílo lapidárním: "Pchh... ňákej bůh." Pak jsme se šli všichni koupat do jezera. Tolik jen na kajícnou objasněnou, jaké může být člověk pako, obzvláště když se v patnácti zamiluje ("Proč pod paprsky slunce, Die, usadils / nám ženy, ono zlo tak svůdné pro lidi?" četl jsem včera u Eurípida). Mně se totiž už tehdy Zapomenuté světlo docela líbilo, zejména výkon Bolka Polívky, ale zůstal jsem mlčet. Teď na podruhé mi nezbývá než uznat, že je to dílo v české kinematografii devadesátých let jedinečné už svým námětem a krásné především v oné postavě neokázalého kněžského hrdiny všedních normalizačních dnů. Ostatní výkony, až na Veroniku Žilkovou, jsou ve srovnání s Polívkou poněkud mdlé. Ale i s pár drobnými vadami se jedná na jednu stranu o skvělý portrét jedné doby a toho, jak bolestně poznamenala katolickou církev, na druhou stranu o neméně skvělou, volnou demlovskou variaci na téma kněz a láska k ženě. (06.02.2009)