Na pár krokov

Hvězdy nám nepřály. Jenže trochu jinak. Trochu méně ve všem a trochu víc pateticky. Tyhle filmy o smrtelných nemocech jsou takové těžkopádné v tom, jak ždímají ty city z diváka tou lineární cestou. Všechno je terminální a deterministické a hrdinské. To je samozřejmě správně. Ale já asi možná i hypochondricky se prostě ošívám. (24.07.2022)

S mŕtvymi alebo minimálne smrteľne chorými mladými ľuďmi sa v posledných rokoch na filmovom plátne roztrhlo vrece, že im už dôchodcovia vôbec nestíhajú. To človek už nestíha spočítať koľko tých rakovinových, cystových, fibrózových a kto vie akých ešte akých chorôb stihli ľudia do 18 rokov nachytať. Samozrejme za tým istým účelom - dostať na konci z človeka strašne úprimnú slzičku pri veľmi smutnej hudbe. Viac filmov furt o tom istom už točí len Marvel, ale s tým rozdielom, že tam hlavný hrdina zase nikdy nezomrie. (27.03.2019)

nemyslím si,že bych byl úplný cynik a jakákoliv vážná nemoc kohokoliv je svinstvo ale...normálně mi tyhle teen romance kdy jsou i přes enormní problémy všichni strašně cool a nad věcí a padají s nich moudra,které bych v jejich věku nikdy nevymyslel,nevadí,ale přeci jen co je moc je moc.Zatímco takové My sisters keeper dojilo emoce ve velkém a třeba Hvězdy nám nepřály se dokázalo držet v mezích uvěřitelnosti,tady se to neděje.Jednak se tu dějou věci krajně nepravděpodobné (což by normálně asi nevadilo),ale ve chvílích kdy se mají dojit emoce se neděje vůbec nic,protože to do té doby děsně cool Stella dokázala zabít tím,že se chová jako kráva.Chtěl sem se nechat cíleně dojmout a nepovedlo se.Jediné veliké plus tak jde jako jíž skoro tradičně za soundtrackem...40% (20.07.2019)

Takový druh marcipánového mučednictví s emocionální manipulací. Takovýhle podobných filmů a knih o hodných lidech jsou tisíce. Přes úsilí Haley Lu Richardson s jejím brilantním výkonem jde film postupně do kytek. Dialogy znějí jako instagramová pošta teenagera, ale aspoň film zná své cílové publikum. (04.02.2020)

Vezměme v úvahu otázku, jak by se daly filmy měřit podle smutnosti. Nenapadá mě nikdo, kdo by byl vhodným kandidátem k předloze tohoto prapodivného hodnocení a já asi také ne. U tohoto filmu mi však trvalo docela dlouho, než jsem se rozbrečela, přestože jsem měla namále. Ale pak už jsem nemohla přestat. A nepamatuju si film, který mi ležel v hlavě tak dlouho, jako tenhle. Film byl úchvatný, nenucený a pořád se v něm něco dělo, jako bych zapomněla, že někdy skončí. Stále jsem očekávala smrt někoho z protagonistů, ale ne se strachem nýbrž s nadějí k ukončení nejen jejich trápení ale i toho mého. A přesto jsem doufala, že se to nestane a že všechno dobře dopadne a také doufala, že to dopadne špatně, protože jinak by pak film nemusel mít takovou váhu. A dopadlo to přesně tak, jak mělo. Film celý byl přesně takový, jaký měl být. -- Hlupáci, kteří zde píšou, že by v jejich věku nebyli schopni vymyslet a říct to, co oni si neuvědomují, že tito lidé jsou mnohem hlubší než my. Že když je někdo tak blízko smrti, přemýšlí úplně jinak, je dospělejší. To vezměte v úvahu a buďtě rádi, že to nemusíte být vy. (01.03.2021)