Na pár krokov

Vezměme v úvahu otázku, jak by se daly filmy měřit podle smutnosti. Nenapadá mě nikdo, kdo by byl vhodným kandidátem k předloze tohoto prapodivného hodnocení a já asi také ne. U tohoto filmu mi však trvalo docela dlouho, než jsem se rozbrečela, přestože jsem měla namále. Ale pak už jsem nemohla přestat. A nepamatuju si film, který mi ležel v hlavě tak dlouho, jako tenhle. Film byl úchvatný, nenucený a pořád se v něm něco dělo, jako bych zapomněla, že někdy skončí. Stále jsem očekávala smrt někoho z protagonistů, ale ne se strachem nýbrž s nadějí k ukončení nejen jejich trápení ale i toho mého. A přesto jsem doufala, že se to nestane a že všechno dobře dopadne a také doufala, že to dopadne špatně, protože jinak by pak film nemusel mít takovou váhu. A dopadlo to přesně tak, jak mělo. Film celý byl přesně takový, jaký měl být. -- Hlupáci, kteří zde píšou, že by v jejich věku nebyli schopni vymyslet a říct to, co oni si neuvědomují, že tito lidé jsou mnohem hlubší než my. Že když je někdo tak blízko smrti, přemýšlí úplně jinak, je dospělejší. To vezměte v úvahu a buďtě rádi, že to nemusíte být vy. (01.03.2021)

V první řadě bych chtěla říct, že ač mám pro romantické filmy docela velkou slabost, tahle dramata točící se kolem smrtelných nemocí rozhodně nevyhledávám a spíše se jim vyhýbám (zmiňované a mnou neviděné "Hvězdy nám nepřály" jsou tím důkazem). Na tenhle jsem se nechala nalákat skrze Cola Sprouse, ze kterého vyrostl takový fešák, že mu prostě neodolám. Nečekala jsem tedy od filmu prakticky nic a tak mě samotnou překvapil nejen můj upřímný úsměv během romantických klišé, ale i slzy na konci. A trochu se stydím, protože jich nebylo málo. Je to strašně, ale strašně přehnané, a to v mnoha ohledech; jedno klišé se střídá s druhým, všechno je naprosto předvídatelné a v reálném světě přitom docela nepravděpodobné, doslova se jedná o neskutečnou ždímárnu emocí s přehnaně přeslazenými dialogy, ale všechny ty postavy jsou tak STRAŠNĚ MOC sympatické, že jim věříte, i když úplně nechcete. Zkrátka jsem asi našla svoje (další) guilty pleasure. (30.05.2019)

Takový druh marcipánového mučednictví s emocionální manipulací. Takovýhle podobných filmů a knih o hodných lidech jsou tisíce. Přes úsilí Haley Lu Richardson s jejím brilantním výkonem jde film postupně do kytek. Dialogy znějí jako instagramová pošta teenagera, ale aspoň film zná své cílové publikum. (04.02.2020)

S mŕtvymi alebo minimálne smrteľne chorými mladými ľuďmi sa v posledných rokoch na filmovom plátne roztrhlo vrece, že im už dôchodcovia vôbec nestíhajú. To človek už nestíha spočítať koľko tých rakovinových, cystových, fibrózových a kto vie akých ešte akých chorôb stihli ľudia do 18 rokov nachytať. Samozrejme za tým istým účelom - dostať na konci z človeka strašne úprimnú slzičku pri veľmi smutnej hudbe. Viac filmov furt o tom istom už točí len Marvel, ale s tým rozdielom, že tam hlavný hrdina zase nikdy nezomrie. (27.03.2019)

Pěkný romantický teenage film, díky kterého si vzpomenete jak je hezké být zamilovaný, ale zároveň i zdravý. K tomu přidejte velmi sympatický pár v hlavní roli, skvěly soundtrack. Jasně je zde několik žánrových klišé, ale vcelku jde o velmi příjemnou podívanou u které pár slz ukápne...8/10. (08.07.2019)