Na pár krokov

----- "Uvolni se ... je to jenom život. Skončí, než se naděješ." ----- O mládí, které touží roztáhnout křídla, vzlétnout až někam ke hvězdám ... a přitom si uvědomuje, že nemá budoucnost. A taky o lásce ... pro kterou platí víceméně totéž. Dojemné a otevřené a emotivní ... byť s určitými výhradami. Ta paličatá vzpoura proti osudu je uvěřitelná, účelově použitý patos v závěru už méně. I když ... kdoví, jaká je praxe na amerických klinikách, které vyhlížejí jako špičková V.I.P. pracoviště. Zdali tam teenageři s cystickou fibrózou mají téměř neomezenou volnost pohybu, takže si chodí kam chtějí, kdy chtějí - a s kým chtějí, své pokoje půjčují komu chtějí - a za jakýmkoli účelem, bez problémů se dostanou k uskladněným luxusním potravinám ... a dokonce i k chirurgickým oblekům. Zdali zaměstnanci kliniky opravu spoléhají na jejich zodpovědnost, takže bez problémů uvěří i problematickému, neboť svobodomyslnému a vzdorovitému týpkovi, že najednou - z ničeho nic - vezme svou léčbu do vlastních svobodomyslných a vzdorovitých rukou. A zdali je reálné oficiálně uspořádat pro jednu z pacientek neobyčejně efektní a srdcervoucí představení. Kdoví ... jednou je to V.I.P. klinika - a jako taková si chce udržet klientelu ... obzvláště za situace, kdy zdravotní pojišťovna od osmnácti let léčbu cystické fibrózy neproplácí (jak se jen tak mimochodem dozvíte). Nicméně to všechno není až tak důležité, neboť příběh má v sobě - především zásluhou ústřední dvojice - cosi uhrančivého ... do 4* mu tudíž mnoho neschází. (11.03.2022)

Příjemně, svižně rozverný začátek, přehnaně (očekávaně) "slzičkodojný" konec. Teenagerská romance dvou mladých, sympatických, nevyléčitelně nemocných lidiček, kteří v prostředí špitálu zápasí s nepříznivými prognózami ("hvězdami") o naději na pár let života… či obyčejnou lásku, přestože se k sobě nemohou přiblížit na tři kroky. Klišé, upřímné a dlouhou dobu nevtíravé, ve druhé polovině přeci jen lepkavě přitlačí na pilu těžkotonážního melodrámatu. (14.12.2021)

Vezměme v úvahu otázku, jak by se daly filmy měřit podle smutnosti. Nenapadá mě nikdo, kdo by byl vhodným kandidátem k předloze tohoto prapodivného hodnocení a já asi také ne. U tohoto filmu mi však trvalo docela dlouho, než jsem se rozbrečela, přestože jsem měla namále. Ale pak už jsem nemohla přestat. A nepamatuju si film, který mi ležel v hlavě tak dlouho, jako tenhle. Film byl úchvatný, nenucený a pořád se v něm něco dělo, jako bych zapomněla, že někdy skončí. Stále jsem očekávala smrt někoho z protagonistů, ale ne se strachem nýbrž s nadějí k ukončení nejen jejich trápení ale i toho mého. A přesto jsem doufala, že se to nestane a že všechno dobře dopadne a také doufala, že to dopadne špatně, protože jinak by pak film nemusel mít takovou váhu. A dopadlo to přesně tak, jak mělo. Film celý byl přesně takový, jaký měl být. -- Hlupáci, kteří zde píšou, že by v jejich věku nebyli schopni vymyslet a říct to, co oni si neuvědomují, že tito lidé jsou mnohem hlubší než my. Že když je někdo tak blízko smrti, přemýšlí úplně jinak, je dospělejší. To vezměte v úvahu a buďtě rádi, že to nemusíte být vy. (01.03.2021)

1 dítě z přibližně 2500 až 3000 narozených dětí se narodí s Cystickou fibrózou, to je docela dost. O nemoci jsem už slyšela, ale nevěděla jsem, že má i tak přísná pravidla mezi pacienty. Tři kroky od sebe je ten typický film plný kliše, citových vydírání a nepřichází s ničím novým... Má ale jeden velký plus - sympatické postavy. Hlavní hrdinku si prostě musítě zamilovat. A Cole? Ten je pro mě objev roku. Tak se mi zalíbil, že jsem kvůli němu začala koukat na Riverdale a přítel se mi za to doma směje :D Tři kroky od sebe se stal mým oblíbeným filmem!!! (10.08.2021)

Tenhle typ filmu mám rád, ale očekávám od něho nejspíš moc. Smutný příběh nese sebou i pěkné chvíle plné úsměvu a poznání a naděje ale také bolesti, nedostal jsem bohužel dávku emocí jako jsem čekal. Soundtrack slabý, herecké výkony byly celkem v pohodě ale prostě nebylo to ono, po ukázce a dobré písní jsem se těšil moc no nakonec jsem dostal hodně jednoduchý film. (09.12.2019)