Vesničko má středisková

Vyvrcholení snah filmové komedie 80. let a jeden z tvůrčích milníků dráhy režisérské Jiřího Menzela a scenáristické Zdeňka Svěráka (formálně potvrzená užší nominací na Oskara za nejlepší cizojazyčný film). Geniálně sepsaný scénář (v Tatínkovi se později dozvídáme, že vlastně náhodou) symbolicky popisující život na ukázkové kolektivizované české vesnici, fungující třením dvou základních styčných ploch, tak typických pro práci Zdeňka Svěráka - humoru a tragiky. Osud mentálně retardovaného Otíka Rákosníka by se dal natočit jistě i jako čiré drama s vyzněním tragickým, abstraktnímu filmovému obrazu české země a naší české identity v kontextu československé komedie i tvůrčích snah pánů Menzela a Svěráka však více odpovídá takovéto zpodobnění. Máme pro to u nás i pěkný termín označující subžánr - tragikomedie. Jiří Menzel obsadil hlavní postavu hereckou hvězdou z Maďarska (u nás do té doby neznámý János Bán) a celý film pak kompletní československou hereckou špičkou (už z toho je patrno, že film jakožto zobrazení úspěchů českého kolektivizovaného venkova měl podporu i shora...) Komedie doslova přecpaná hláškami, co tam vlastně ještě dodnes nezlidovělo? Esence (pseudo)lidové moudrosti a stereotypů v myšlení a chování lidí žijících mimo město, jakož i pozvolna narůstající městský a civilizační tlak. V mé osobní filmparádě nejlepší československá komedie všech dob! (01.10.2007)

Dalsi vynikajici film od Menzela a jeden z nejlepsich ceskejch. Je tu spousta vynikajicich hercu, ale nejvetsi klad je asi János Bán, to bylo fakt stesti, ze ho Menzel obsadil. Taky tu je spousta dnes uz kultovnich hlasek, vyborny vtipy a tenhle film dokonale zvedne naladu. Rad se na nej vzdy podivam. (06.09.2006)

"Tobě se nelíbí ta naše vesnička... krásná... středisková?" Líbí. Menzel a Svěrák v životní formě, fantasticky trefné herecké obsazení a zásobník hlášek, které tě neohromí, ale dojmou (a pobaví). Film obdařený takovým fištrónem, že byl považován za kritiku i oslavu vesnice za časů soudruha. A to vznikl doslova omylem - jako práce na nechtěnou zakázku. (15.08.2016)

Napoprvé k zasmání, napodruhé k pousmání, ale hlavně k zamyšlení, na potřetí a dál... pro potěšení. Milý příběh s vesnickou tematikou. Svěrákův scénář s celou řadou výborných scén a dialogů, z nichž jako triatlet vybírám Turkův (Čepek) plavecký trénink, jako kynolog vztah dr. Skružného (Hrušínský st.) k psovi Karlu von Bahnhofovi, jako milovník filmu Otíkovu (Bán) zálibu v návštěvě kina, jako češtinář Kájovu (Aubrecht) snahu opakovat "zejména zájmena". (08.07.2008)

Tak tady snad plné hodnocení nejde nedát... Vesnička (nemilosrdně:-)) nastavuje zrcadlo české socialistické vesnici poloviny osmdesátých let a české mentalitě celkově - ne, dělám si srandu, nic takhle explicitního o ni říct nejde, a ani to není zapotřebí. Nalijme si čistého vína - Svěrák napsal za den pár stránek textu, který neměl nikdy nikdo číst, ale na doporučení Jiřího Menzla se nakonec rozhodl příběh napsat celý. Hýčkal ho několik let, po kterých předal Menzlovi scénář s velkým S - zdánlivě banální (ale nenápadně silný) příběh vztahu řidiče JZD a jeho mentálně zaostalého přívozníka obvěsil mnoha životnými postavami a několika podzápletkami (poeticky laděný doktor a jeho mentorský vztah k zbytku vsi, trojúhelník žárlivý cholerik, jeho žena a její milenec, ...). Výsledkem je příběh, kterému by se poklonil i pan Bergman osobně, jemuž neschází nic a který je jednou dlouhou legendární scénou. Pan Menzel ho navíc obsadil těmi nejlepšími herci, ze kterých vytřískal vše co uměli, těžko vyzvednout jednoho (snad přece jenom pan Hrušínský a potom určitě János Bán, který ztvárněnil Otíka). Pro mě nejlepší Menzlův film a nejkrásnější scénář pana Svěráka. Pokud jste neviděli, plné doporučení, vy ostatní víte o čem mluvím... 100% "Tak si zajeď do Pelhřimova a prohlédni si tam krematorium ať víš, do čeho jdeš!" (25.06.2006)